Foltest

Aj, tak Dárce mě bohužel dosti zklamal. Děj je opravdu přihlouplý. Jakože proti té zákloadní premise já v zásadě nic nemám, ale to provedení byl čirý bizár. Především konec s překonáním jakési prapodivné hranice, celá ta cesta s Gabrielem, prapodivný způsob předávání paměti a nepříliš přesvědčivá antagonistka bez pořádné motivace. Film není příliš dlouhý, takže zcela chybí čas rozvinout vztah mezi protagonistou a jeho vyvolenou. Ten tak působí uměle a filmaři ho na dívaka takříkajíc hodí. Stejně tak ten protagonistův přerod v rebela na mě prostě působí tak nějak.... nepřesvědčivě, prapodivně. Moc nevím, jak to popsat. Celé je to dějově takové plytké, bez pořádného nápadu či dokonce zvratu. Dárce je podprůměrné sci-fi, jehož zhlédnutí jsem si klidně mohl odpustit.

V Až na krev nejvíce oceňuji tu úžasnou filmařskou práci. Režie, hudba, výprava, kamera... to je prostě čirý skvost. Zhlédnutí bylo naprosto úžasný zážitek. Kéž bych měl šanci vychutnat si tento filmařský klenot v kinosále. Až na krev skvěle ukazuje svět tvrdého amerického snu spojeného s nádherným světem čistého kapitalismu plného možností a naděje. Zároveň je to také bravurně zpracovaný příběh nekompromisního člověka, pionýra na jeho cestě za svým snem, bohatstvím. Ukazuje bez příkras, takový, jaký život skutečně bývá, tedy tvrdý a nekompromisní. Paradoxně snímek zpět na zem strhává jeho syrovost. Diváckému zážitku by fakt pomohlo, kdyby snímek měl nějaké kladné postavy, a kdyby skončil dobře, nebo ne, stačilo by i, kdyby skončil alespoň s nějakým příslibem naděje do budoucna, ale zde ke prostě jen zlo a vyprahlost. Obecně hlavním záporem filmu je děj, ten je totiž takový pustý. Něco mu chybí, nějaký silný obrat, wau moment. Ano, na konci sice takovýto okamžik je, ale samotný příběh to už nějak výrazně neovlivní. Každopádně jsem velmi rád, že jsem Až na krev viděl a zhlédnutí tohoto filmu rozhodně každému doporučuji.

Jaj, tak s Americkou krásou jsem si tedy opravdu nesedl. Prostě nějak nedokážu ocenit, takovéhle unuděné filmy o dekadenci, které jsou vlastně o ničem. Děj je v jádru prostý, hlavní je, aby to všechno působilo dosatečně melancholicky, a aby se všechny postavy co nejvíce přiblížily antiutopickému ideálu rozvratu a dekadence. Účelem je šokovat, ne obohatit nebo něco předat (alespoň já jsem v tom tedy opravdu nenašel ani náznak čehokoli hlubšího, kromě naprosto bizarních tragikomických charakterů, které jsou všechny emocionálně naprosto vyprahlé). Americká krása mi neimponovala ani těmi svými pseudointelektuálními kecy, jako např. opěvovaná scéna se sáčkem. Přišlo mi, že film se snaží opěvovat jakýsi typ asociálních, přemýšlivých lidí, tzv. zahloubavců. Místo toho, aby bylo jasně řečeno, že takovéto chování prostě není správné a nikdy nikoho ke štěstí nedovedlo, nám snímek ukazuje, že dva pošuci se prostě vždycky navzájem najdou. To já nezpochybňuju, na každého někdo čeká, tak to prostě je, ale Bože, není přeci nutné toto zobrazovat jako ideál. Na závěr musím tedy říct, že zhlédnutí Americké krásy jsem si klidně mohl odpustit.

Vynikající film. Velmi dlouho jsem přemýšlel o čtyřech hvězdách, ale malinkatý krapet tomu chybí. Na Dokonalém triku nejvíce obdivuji tu úžasnou filmařinu, to, jak mě dokázala ohromně pohltit ta atmosféra, ten hudební doporovod, prostě všechno. Kéž bych tak měl šanci tento snímek někdy zhlédnout v kině. Film přímo vybízí k opětovnému zhlédnutí, protože ze začátku není příliš lehké se v něm zorientovat, ale po jeho konci jednoduše toužíte to vidět ještě jednou. Výprava předvedla takřka skvostnou práci, divák se cítí, jako by ho film do konce 19. století přenesl stejně zázračně, jakou je závěrečná desetiminutovka snímku. Ta mě naprosto odrovnala. Po konci jsem jen pět minut seděl a přemýšlel nad tím. Stejně tak se mi velmi líbilo hlubší poselství filmu o posedlosti, ambicích a sebeobětování a především o tom, jak končívají lidé, kteří si zvolí osud chladných mužů, neústupně jdoucích tvrdě za svým cílem, kteří nehledí na vedlejší oběti, ale především neznají slovo soucit. Můžu tak říct, že už se těším, až Dokonalý trik opět někdy zhlédnu.

Alita pro mě rozhodně byla velikým překvapením. Snímek má chytlavý děj, který mi přijde hlubší, než to třeba může na první pohled vypadat. Především oceňuji obsah jakéhosi poselství o osudu, snech a charakteru. To neustálé opakování, že kdo se tu narodí, ten tu i umře, my přišlo jaksi poetické a to, jak se všichni snaží dosáhnout výš do Salemu, což z nich v konečném důsledku dělá otroky své touhy, se mi velmi líbilo. Vizuální stránka je vynikající práce, stejně tak celá atmosféra, jež si mě zcela podmanila. O akčních scénách ani nemá cenu nic moc psát, jsou totiž takřka perfektní, sestavy jsou propracované a souboje nápadité. Film si mě ale zcela získal díky své protagonistce. Ani nevím, kde scenáristé udělali tak dobrou práci, ale Alitě jsem fandil od začátku do konce a její příběh jsem dokázal prožívat, což se mi dneska už u filmů moc často nepoštěstí. Líbil se mi Hugův konec, který svou tragičností podepřel úhelný kámen filmu o touze po nespecifikovaném štěstí, které člověk nemůže dosáhnout běžným, všedním životem, ale chce něco extra. Otevřený konec mi vyhovoval a nemám proti němu námitek. Alitu: Bojového anděla tak rozhodně doporučuji každému ke zhlédnutí.

Dr. Divnoláska byl pro mě bohužel jednoznačné zklamáná. Od tak vyzdvihovaného filmu jsem rozhodně čekal víc. Nevadila mi satira se silně bizarními prvky, to vůbec. Co mi ale vadilo, bylo, že jsem se jednoduše nezasmál a snímek mě nebavil. Opravdu jsem se snažil, ale nějak jsem se prostě nedokázal naladit na stejnou vlnu, na jaké je i snímek. I ten děj mi bohužel přišel nenápaditý, nedotažený. Rozřešení problému s odvolacím kódem mě zklamalo snad nejvíc. To byla silná scénáristická zkratka. Satira, které hlavní charaktery slouží, mě nezaujala ani nepobavila. Jediné, co mě opravdu nadchlo, byly dokonalé herecké výkony, kdy všichni herci hrají své postavy opravdu výborně. Především výstupy doktora Divnolásky a náčelníka letectva v řídicí místnosti byly snad jediné okamžiky, kdy se mi alespoň trochu roztáhly koutky. Stejně tak závěrečné výkřiky celého filmu v již zmiňované řídicí místnosti byly bizarně zábavné. Přes těchto pár světlých okamžiků však cítím, že jsem doktora Divnolásku mohl opravdu vynechat.

Skvělý film, na kterém se navíc výrazně podílelo Česko. Velmi se mi líbí už celá myšlenka satiry nacistického režimu. Na Králíčkovi Jojo je ale povedená snad všechno. Komediální prvek funguje skvěle. Já se moc často nesměju, ale tady... jednoduše dokonalé. Například ovčáci mě úplně rozsekali. Interakce mezi Jojoem a židovkou jsou napsány skvěle, jejich vztah je uvěřitelný a prochází vývojem. Co mě ale naprosto dostalo, bylo, jak to nakonec bylo tragické. To jsem absolutně nečekal. Poprava i závěrečná bitva.... jesště jsem prostě neviděl, takhle smíchanou veselou, bizarní komedii s hrůznou tragédií. Nevím proč, ale mě to nadchlo a zanechalo to ve mně opravdu hluboké pocity. I poselství filmu o nástrahách osudu, lásce a naději je divákovi bravurně předáno a Králíček Jojo tak bude rozhodně jeden z filmů, na který se někdy velerád podívám znovu.

Horizont události je rozhodně dobrý film. Má mouchy, ale přesto je dobrý. Především oceňuji zasazení a originalitu celého nápadu. Snímek dolů strhává děj. Hlavně teda jeho nedotaženost. Celá myšlenka dimenze pekla mohla být lépe rozvinuta i vysvětlena. Co se hororovosti týče, tak film svou úlohu splnil. Po celou dobu jsem byl zavrtaný hluboko v rohu židle. Atmosféra je, hlavně ze začátku, tajemná a druhá půle je se svou všudypřítomnou brutalitou značně děsivá. Postav je tak akorát, aby divák každého poznal a dokázal se do ní jakž takž vcítit. Horizont události rozhodně není bezchybný, ale s klidným svědomím jej můžu doporučit.

Kladivo je skvělý film a ještě k tomu český, takže jeho zhlédnutí považuji prakticky za povinnost. Před filmem jsem četl i knihu, takže jistě, snímek je značně zkrácený, některé části jsou zcela vynechány. Co ale oceňuji je, že přidal i spoustu prvků, které v předloze naopak zachyceny nejsou. Jde například o mnichovy promluvy, obrátivšího se kajícího se kněze nebo pár monologů (závěrečná scéna s Bobligem a následným hudebním doprovodem je jednoduše skvost). Herci podávají vynikající výkony, atmosfére je řádně hutná a vyznění děsivé, takže vše přesně tak, jak má být. Kladivo na čarodějnice určitě doporučuji každému k povinnému zhlédnutí.

Film jsem viděl v kině, což můj žážitek jistě silně vylepšilo. Tenet je neskutečně odmakaná filmařina, ze které to přímo tryská. Už jen úvodní scéna v opeře si mě zcela ukradla. Ono prostě vidět to na velkém plátně, do toho na váš řve skvělý soundtrack, srdce vám pulzuje... má to něco do sebe. Děj je velmi složitý, jeho základní linie jde ale zcela jistě chápat bez obtíží. Jo, jak všechny ty hrátky s časem jsem sice skoro vůbec nepochopil, ale prostě v tom filmu to vypadalo skvěle. Akce střídá akci, furt se něco děje. Dynamické části jsou propracované do nejmenšího detailu. Část v Tallinnu nebo závěrečná bitva byly bravurní. A hlavně, nevím, jak to přesně popsat, z toho filmu prostě dýchalo, že je skvělý. Vnik do mrakodrapu v Indii nebo i oběd v Londýně, ty scény jsou jednoduše skvělé. Nic víc, nic míň. Nestává se často, abych měl chuť nějaký snímek zhlédnout znovu, ale teď je pokušení neodolatelné. Tenet je výjimečný. Chemie mezi postavami funguje dobře, motivace dávají smysl, vizuál je perfektní, skvělá akce, protagonistovi fandíte, bravurní konec, vše funguje. Setkání s Tenetem tak rozhodně musím každému doporučit.