Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Dobrodružný
  • Rodinný

Recenze (51)

plakát

Pod kupolí (2013) (seriál) 

Musím dát ostatním za pravdu v tom, že seriál má s knihou opravdu pramálo společného. Je mi jasné, že se samotným mistrem hororu se poměrně špatně srovnává, protože mu většina snímků nesahá ani po paty a neříkám, že tento kousek je bezchybný, ale určitě není na škodu mu dát šanci. Seriál jsem odsoudila hned po první epizodě a kdyby mi tehdy někdo řekl, že se z něj stane jedna moje velká srdcovka, asi bych se mu vysmála. Ale stalo se. Seriál má dobré herecké obsazení, ucházející soundtrack a správně napínavou dějovou linii, která vás nutí sledovat další a další díly. Jak hodnocení napovídá, první série je nejvíce povedená a asi i k té knize má nejblíže. Zde si tvůrci nasadili laďku moc vysoko, když do světa vypouštěli dvojku. Asi ale nebudu jediná, pro koho byla třetí série zklamáním. Z knihy nepobrala pokud vím nic, ale i tak mohla dopadnout lépe. Stále se ve mně zrcadlí ten upjatý fanoušek, tudíž jsem ochotna tento nedostatek přehlédnout, ale skutečně měli tvůrci na víc, než zakončit seriál takto. A určitě měli dost materiálu na čtvrtou sérii, ale asi se budeme muset spokojit s otevřeným koncem.

plakát

Jurský svět: Zánik říše (2018) 

Pro mě osobně je tohle ten největší klenot mezi filmy. Počet zhlédnutí jsem po padesáti přestala počítat a v tomto duchu bych ráda i pokračovala. Přestože pro mě má tento snímek nevyčíslitelnou hodnotu, která velmi očividně překračuje hranice zdravého vztahu k dobrému filmu, pokusím se být trochu objektivnější. V porovnání s Juráčem z roku 2015 má tenhle kousek o dost nižší hodnocení a abych pravdu řekla, nemám pro to pochopení. Naprosto geniální scénář i zápletka, perfektní herecké obsazení (k Howardové se radši moc vyjdřovat nehodlám, k jejímu dokonalému vyobrazení postavy a osobnosti Claire Dearing nemám slov). A jak už to tak u Jurské franšízy bývá, nechybí ani správně napínavý a uším věrných fanoušků lahodně znějící soundtrack. Aby toho nebylo málo, s tak pečlivě provedeným koncem visí ve vzduchu mnoho otazníků a tím pádem bude mít Trevorrow rozhodně dostačující materiál, aby dal dohromady trojku.

plakát

Vzpoura strojů (1986) 

Fakt, že měl sám Mistr hororu tu čest dřepnout si do režisérského křesla, ve filmu logicky odráží ještě více Kingových motivů, než film, který je natočený podle jeho předlohy. Dost atypických zranění, dost psycho řešení krizových situací a dost AC/DC. Přestože nejsem až tak velký fanoušek AC/DC, hudba nebyla ve filmu ani zdaleka rušivým elementem. Herecké výkony mohly Kingův nápad oživit, místo toho mám pocit, jakoby se konkurz o role ve filmu konal na ulici jako sociální experiment - pokud správně doplníte oblíbené jídlo, je role vaše. Snímek jako takový mi z části připomíná legendární kousek Stůj při mně a z části seriál Pod Kupolí. Vzpoura strojů je ucházející nápad, ale provedení nám dalo jasně najevo, že King je prostě spíše na to psaní. Co se týče metráže, film není zbytečně zdlouhavý. Zprvu na mě působilo až nudně, sledovat náklaďáky, jak krouží okolo benzínky, ale co zde mělo být, to se sem také vešlo.

plakát

Vesnice (2004) 

Odporně nedoceněný kousek. Za samotný námět bych dala ruku do ohně a výsledné zpracování z hlavy už nevymažu. Dějově nenáročné drama převlečené za horor s půvabnou Howardovou a jejím dokonalým výkonem v čele. "Já vidím svět, jen ne tak, jak ho vidíš ty." Přestože je Ivy slepá, z reálné stránky vesnice očividně vidí to, co ostatním obyvatelům uniklo ve snaze neutopit se v realitě. Nevědomost obyvatel a pointa, která je nám po značnou část filmu utajena, dá po svém odhalení ději úplně jiný směr. Film doplňují nádherné scénky zahuštěné krásným soundtrackem a napjatou atmosférou. The Village je nepochybně jedním z nejlepších filmů, jaké jsem kdy viděla.

plakát

Velké oči (2014) 

Během filmu v mém nitru gradovala obrovská nenávist - pro ty, co tento kousek neviděli připomínám, že film je natočený podle skutečné události. Minimálně ze soucitu jsem si Margaret jakožto charakter hned oblíbila. Manipulovat s někým tímto způsobem je regulérní impertinence. Nicméně když obejdu tento fakt, na který byl film cílen, aby poukázal na shnilost lidstva (nebo alespoň já jsem si to tak vyložila), je to poměrně slušně zpracovaný kousek s nádechem retrospektivity a jako vždy okouzlující Amy Adams. Na zahuštění atmosféry šedesátých let tomu Big Eyes od Lany jedině prospělo. Kdo má Burtona přečteného, taky by se mnou asi souhlasil, že úplně typická Burtonovka to není, nicméně, zkusit se má všechno ne? A přešlap vedle to také nebyl.

plakát

Twilight sága: Rozbřesk - 2. část (2012) 

Poměrně uspokojující zakončení přeslazené upíří ságy. Za tuhle frázi by mě jistě desetileté fanynky nejradši ukamenovaly, ale vůbec bych se nezlobila, kdyby ty osvícené 4 bichle tvůrci vyšťavnili do jednoho filmu - Meyerovou jsem nečetla, ale nevím, kde vzala tolik stromů na tak náročný děj - Bella migruje ke svému otci a v nové škole se zamiluje do upíra Edwarda, kterého i s jeho rodinkou a teď už i lidskou Bellou v těsném závěsu pronásleduje další skupinka upírů (kdyby jenom jedna). Bella zjistí, že její starý známý se mění ve vlkodlaka a všechny již zmíněné charaktery se prostě honí za míčkem. Bella, která si nedávala bacha, otěhotní a děcko se narodí, což s sebou - pro účinné navýšení stopáže - nese jisté komplikace. Děcko se lusknutím prstu přetransformuje v předpubertální slečinku, která toho zjevně moc nenamluví a protože je napůl upír, následuje válka, která ani tak vlastně válka není. Teď jsem vám děj celé ságy shrnula do čtyř vět. Můžete si tedy odpustit 588 minutový skvost. Ale abychom to uvedli na pravou míru, občas není na škodu si připomenout něco ještě více pošetilého, než je Ordinace nebo česká politika.

plakát

To (1990) (TV film) 

Udělat z 1 092 stránek regulérního skvostu se spoustou odboček a vykolejení dějových linií horor pro děti? To na mě působí jako plýtvání s materiálem. Wallace se chopil příležitosti a použil symbol dětských oslav za účelem postrašit prvňáčky a nenechat je spát. Mě osobně nevyhovovalo prolínání mezi lety 57/58 a 84/85 (data jsou z knihy, pokud má film jinou chronologii, beru na vědomí). Zjednodušeně - polovina filmu pro husinou zalité prvňáčky a ta druhá pro dospělé, kteří dějovou linii po 27 letech pravděpodobně chápali lépe. Na druhou stranu - tento klenot z Kingova pera se jen těžko nacpe do tříhodinového filmu se všemi perlami mezi řádky. Věřím tomu, že kdybych si tento film pustila o 10 let dříve, vzpomínalo by se mi na ty noci s rozsvícenou lampičkou (jistota je jistota) hezky, nicméně v tomto věku ho asi nedokážu pořádně ocenit.

plakát

The Caller (2011) 

Budu se na chvíli tvářit, jako že je úplně normální jít v noci hledat něčí prst ve skleničce. Nepatrně - dejme tomu - paranoidní Mary (Lefevre opět ve skvělém světle) vyhledává její mentálně narušenej bejvalej a aby toho nebylo málo, pevnou linku jí spamuje stařenka z minulosti (starobinec asi obdrží ne zrovna levný účet za telefon). Chronologie je ideálně promyšlená a atmosféra, která by se dala pomalu krájet, udělala své. Pocit, že vám někdo stojí za zády a pomalu vám obmotává telefonní šnůru okolo krku doplňuje prostředí, které už jen na pohled smrdí něčím tajemným. Sem tam jsem málem schytala zástavu z pouhých zvukových efektů. Já sama netuším, jak bych se vyrovnávala s tím, co ve filmu hlavní postava prožívá, ale právě z občasného soucitu jsem sem tam přehlédla průměrnost některých scén. Slušně morbidní zakončení bylo regulérně dobré (co víc si přát). Podtrženo sečteno, výsledný výtvor mě velmi mile překvapil.

plakát

Můj kamarád drak (2016) 

Poté, co chlapcovi rodiče tragicky natáhnou bačkory, octne se sám ve (velmi velmi) pustém lese. Teď přichází ta výchovná část - klučina určitě minimálně jednou od rodičů slyšel, že se nemá bavit s cizími lidmi a nebrat si od nich cukrátka, ale když se v lese objeví gigantické chlupaté individuum, pravidla se mění. K filmu jsem se dostala přes Howardovou, které si troufám připsat navození té pravé rodinné atmosféry. Párkrát jsem si během sledování připadala infantilní - co si budem - ale nakonec mi nejednou navlhly oči. Když se to vezme kolem a kolem, je to celkem působivej kousek.

plakát

Mars útočí! (1996) odpad!

Tim Burton, má na kontě spoustu úspěšných filmů, proto by mě ani nenapadlo počítat s tím, že tohle bude přešlap vedle. Nevkusné, jednoduché, nepobavilo, jak byste někteří asi od komedie očekávali. Herecké obsazení poměrně dostačující, vizuální efekty (s ohledem na rok 96) radši nekomentuji. Těžko říct, zda je špatný scénář, nebo jen jeho zpracování. Prostě se do mého vkusu (a asi nejen mého) netrefil.