Recenze (1 655)
V jako Vendeta (2005)
Poprvé jsem film viděl před spousty měsíci a nic moc mě nezaujal. Za tu dobu jsem pak přečetl i viděl 1984 a najednou mi film přinášel uplně jinou atmosféru a náladu než předtim.
Svět zítřka (2004)
Takovej mišmaš z Hvězdnejch válek, Indiana jonese a žánrových klišé starých filmů. Ale mně se to líbilo a musim říct, že poslední scéna je fakt hodně, hodně vtipná.
Rocky Balboa (2006)
Stallone si poradil na výbornou a natočil komorní film, jehož hlavní téma je vlastně samota. Trochu mi to připomnělo Wrestlera, hlavně ohledně jeho vztahu se synem. Bylo to krásný, smutný a citlivý.
Už jsme tam? (2005)
Tenhle film neni na odpad, ale já mu odpad dám, jelikož je celej posazenej na naprosto nelogickym chování lidí, předevšim pak těch 2 dospělejch. A ten konec? Proboha.
Bubu hledá chlapa (2010) (pořad)
Hodně, hodně, hodně velký dno.
Prázdniny pana Beana (2007)
Bylo to chvílema vtipný, chvílema trochu trapný a dabing Lábuse děsnej, ale na druhou stranu, koho dát na dabování pana Beana (právě proto koukám na filmy v originále pokud můžu). Vyloženě film na oddech, kdy můžete mozek úplně vypnout.
Radiohead: Live in Praha (2010) (koncert)
Několik lidí se s timhle koncertem střihalo a připravovalo rok, dávali to všechno dohromady natočený od fanoušků. Klobouk dolů a děkuju, že je takhle zvěčněnej muj největší koncertní zážitek.
Frekvence (2000)
Tak nevim, buď jsem jako prodejná děvka, a co se týče filmů s časovejma rovinama beru všechno, nebo mám štěstí a zatim narážim na samý výborný snímky. Frekvence je, až na trochu patetickej konec, přesně zase ten film, kterej mě přikoval napětím a vzrušením. Sice takovej Donnie nebo Osudový dotek jsou ještě někde dál vepředu, ale to nesnižuje hodnotu tohodle filmu. Mimochodem opět by mě pomalu odradil plakát český distribuce (ten co je tady na profilu filmu jako první), protože působí jak nějakej levnej akčňák z devadesátek a je fakt otřesnej. Navíc tam James Caviezel vypadá jako naprosto jinej člověk.
Kam se poděla sedmá rota? (1973)
Francouzská komediální klasika, kterou miluju od dětství a srovnat s ní můžu jedině Velký flám.
Velký flám (1966)
Velký flám je v podstatě jedna z mých nejoblíbenějších komedií od dětství. Funes hraje s Bourvilem úžasnou kočkovanou a jeden gag střídá další a další. Někdy ale přijde i na vážnou notu a vůbec to nenarušuje komediální náladu filmu. Rozhodně Funesova nejlepší role a rozhodně jedna z nelepších komedií vůbec.