Šakal

Tentokrát „trochu“ nefilmově. Na druhou stranu, je to „můj deníček“, takže si zde klidně můžu rozvést úvahu nad porovnáním většího zla, tj. škodlivosti kůrovce na Šumavě versus sfanatizovaných „ochránců přírody“ schopných nechat si své úd(y) přikurtovat k čemukoliv, samozřejmě v „zájmu věci“, či vlivu Hollywoodu na současného většinového konzumního diváka, popř. zda má „bifidus aktif“ pozitivní či negativní vliv na kvalitu (sexuálního) života jedince....

 

Konec rozjímání, teď „k věci“: shodou okolností jsem byl přítomen v posledních dnech  dvěma utkáním českých týmů v konfrontaci se současným evropským fotbalem. Přesto, že jsem velkým fanouškem pražských ACS, musím připustit (konstatoavat) jediné: byl jsem svědkem dvou naprosto odlišných zápasů,herních stylů (pojetí). Moderního (kterým se ubírá současný svět. fotbal), tj. plného napadání, vysunutého presinku, narážeček na jeden dotek, rychlého úprku (po získání balonu) k soupeřově bráně v několika hráčích, podpory útočné fáze krajními obránci, seběobětování, zdravé drzosti hráčů v soubojích 1 na jednoho.... to vše po zásluze odměněno postupem Vrbovi družiny mezi evropskou elitu, kde si za odměnu zahrají a změří síly s giganty, kterými nejsou nikdo méně, než-li katánská Barca, či milánský AC. Na straně druhé to byl ustrašený, na náhodu hrající, bez POHYBU, NASAZENÍ (kdymáte silný pocit, zda nesledujete místo fotbalového utkání snímek G.A. Romera http://www.csfd.cz/film/7810-noc-ozivlych-mrtvol/ ) , myšlenky, drzosti, kdy se hráč bojí přejít (nebo se alespoň pokusit) o souboj 1 na jednoho a volí alibistickou přihrávku zpět.... fotbal zastaralý již před 20-ti lety. Výsledkem tak nemohlo být nic jiného, než-li fakt, že si „Pepíkovi a Martinovi boys“ zahrají „vyhrocené zápasy“ české ligy. Prohrát se dá (zvlášť, když je soupeř lepší). Opravdový fanoušek to pozná, odmění „svůj tým“ po konci zápasu potleskem i přes prohru, pokud viděl, že hráči hráli nadoraz, odevzdali maximum, „žrali trávník“, hráli srdíčkem..... to ale rozhodně nebyl případ včerejšího večerního utkání na Letné! Takto se o poháry nehraje!Nezbývá než doufat, že z toho vedení vyvodí patřičné důsledky, sáhne KONEČNĚ po trenérské rošádě, zastávající moderní pojetí fotbalu a že to bude s hráči, kteří ho budou ochotni akceptovat. Oni totiž sprinty nahoru-dolu (po ztrátě balonu) a neustálé se nabízení do (volných) pozic zatraceně bolí, ale kompetentní pánové na Letné už by si měli konečně uvědomit, že pokud se i zde v dohledné době chtějí dožít toho, co dokázali Plzenští, vede k tomu pouze tato poctivá, dlouhodobá, koncepční práce. Jestli si toho nejsou pánové Hašek s Chovancem vědomi, tak fotbal se hraje v prvé řadě pro diváky, byť se v něm točí obrovské money. Úspěchů lze docílit i atraktivní hrou a né bouráním za každou cenu (kdy navíc hráči jakoby sami nevěděli), co (jaký systém) mají hrát (praktikovat). P.s. jasný příklad „sebereflexe“ projevil Martin Hašek ihned po zápase na tiskovce, kdy prohlásil, jaký je „pech“, že jim v dosavadní sezóně nevyšel pouze jeden zápas (v Rumunsku) a to je stálo postup do fotbalové Evropy. Jaksi nějak pozapomněl dodat, po jakých natrápených výkonech v lize, těchto výsledků dosáhli. Proč mám silný pocit (není to rozhodně poprvé), že divák sledoval naprosto jiné utkání než trenér, (soudě podle pozápasových rozhovorů). Pokud mu stačí, že hráči z 90 min odevzdají odpovídající výkon cca 20 min, tak by se měl nad sebou zamyslet. Hned v Po ráno, řeknu šéfovi, že pracovat naplno budu po svačině do oběda, před a po, že to nějak protluču, tak ať mě nezatěžuje žádnými problémy, dotazy, úkoly.....Trenér musí samozřejmě stát za svými hráči, ale musí mít přirozenou autoritu a co řekne, to je zákon.

 

·        Co říci závěrem. Po Čt blamáži jsem se zařekl, že na Letnou na dlouhou dobu nepáchnu a budu se jí vyhýbat obloukem. Už dnes je mi však jasné, (že pokud čas dovolí), budu  s kamarády opět sedět na našich flecích na tribuně, pojídat klobásu, zapíjet pivkem a nadávat si, co tady dělám, že jsem to přece mohl jasně vědět, že to bude hrůza a spílat si, jak jsem na to vše mohl pouze za necelý týden pozapomenout. Skutečný Fanoušek je totiž divná to sorta lidí, ví, že je potřeba si projít peklem, o to potom více ocení období, když se daří (byť ze zkušeností ví, že krásné období netrvá věčně (stejně jako láska k jedné slečně :o), ale prosím (tímto apeluji na sparťanské vedení),  uvědomte si, že bez nás fanoušků to jednoduše nejde (zkuste si hrát před prázdnými tribunami, nehledě o ekonomickém faktoru), tak se prosím podle toho (za)chovejte a nezkoušejte naší trpělivost. Ono to totiž jednou přeteče a pokud budete pokračovat tímto stylem, věřte, nebude to mít dlouhého trvání!

zatímco Rupert Wyatt se ve svém novém letním blockbusteru snaží vysvětlit, co předcházelo zrození planety opic, JÁ to (každé ráno) beru z opačné strany a snažím se před zrcadlem " z opice zrodit kultivovaného člověka" schopného obstát v této multikulturní přetechnizované džungli. Soudě podle místního hodnocení a recenzí a naproti tomu reakcí mého nejbližšího okolí, mě Rupert Wyatt (až na světlé vyjímky) válcuje na plné čáře :o) Takže je celkem nasnadě, že se o tom v nejbližších dnech hodlám přesvědčit "na vlastní kůži" na velkém plátně. Uvidíme.....

Jelikož za jedno z NEJlepších odreagování se od všedních starostí považuju „polykání“ km na kole, kochání se okolní krajinou (tedy pokud člověk zrovna nemá jazyk na vestě), k tomu mu v uších zní např. Joe Cocker, Radiohead, či P. Gabriel (jak je komu libo) a protože jsem toho názoru, že člověk se má odměňovat nejen o narozeninách či vánocích a protože  mám rád (mj.) rychlost, ale před vůní benzínu dávám (v tomto případě) přednost vůni potu, udělal jsem si radost a pořídil si tohoto fešáka. Protože dávám před "pohodlím" přednost rychlosti, volba byla jasná. Žádné „celopéro“ , ale hardtail. Scott Scale Elite „29“. http://www.scottmtb.cz/kola-scott-2011/scott-scale-29/scott-scale-29-elite/ Je to ďábel, vřele doporučuju. Teď už pouze lehce potrénovat a Jardo Kulhavý, roste ti velká konkurence. Max do roka a do dne se sejdeme na pražských schodech :o)

 

Ikdyž dávám přednost MTB, tuto událost http://tourdefrance.ic.cz/ si samozřejmě nenechávám ujít ani já. V mezích možností sleduju, jak je  letos tour prozatím hodně vyrovnaná, nervózní a v pelotonu to padá jak mouchy po biolitu, odpadává jeden favorit za druhým a o drsné pády není nouze. Ano, i cyklistika je tvrdý sport, který bolí. Pokud chcete pomýšlet na úspěch, musíte umět nejen zabrat do kopců, ale pořádně to pustit i ve sjezdech, což v kombinaci s deštivým počasím není zrovna ideální varianta.  Těším se na souboje (nepochybuju, že k nim dojde) A. Contadora s A. Schleckem.  A můj favorit, tj. komu přeju? Jasná volba. Doufám, že to Andymu letos konečně vyjde a Albertovi nakope prdel. Palce každopádně držím. Stejně tak Romane přeju, ať zápěstí dáš do pořádku a když už to letos nevyjde celkově, ať to vyjde alespoň v jedné z etap!

A potom, že český TENIS je na ústupu! Důkazem budiž právě skončený Wimbledon. 3 tituly (jeden v ženském singlu a dva ve čtyřhře - ženy a mix) budiž pádnou odpovědí všem pochybovačům, kterých rozhodně není málo. Hrozně rád bych byl také v takové "KRIZI". Musím přiznat, že ženský tenis nijak extra nemusím (bez urážky), ale So finále bylo skutečnou reklamou a oslavou této krásné hry. Smekám před oběma hráčkama a musím přiznat jedno: byť jsem v jádru tvrdej chlap, při závěrečném proslovu Petry Kvitové jsem měl pořádné mrazení, slzy téměř na krajíčku a byl opravdu hrdý nato, že jsem Čech. Díky Petro a velká gratulace!

Momentálně si od „pohyblivých obrázků“ dávám(e) navzájem lehčí oddech a film na nějakou dobu střídá kniha(y). Díky J. Krakauerovi http://www.arara.cz/product/132898  „dobývám střechu světa“, trpím hrůzou, naskakuje mi husina po celém těle, lapám po dechu a ocitám se uprostřed hrůzného to dění smutného to roku 1996 v Himalájích. Tento rok byl nejtragičtější sezónou v historii Everestu. 10. května došlo k jedné z největších tragédií na této hoře a J. Krakauer byl přitom. ON přežil..., to jiní už takové štěstí neměli. (Ostatně to není nic nového. Hory jsou krásné, ale nesmírně zrádné).V této knize, (která měla samotnému autorovi posloužit jako jakýsi druh terapie a vypořádání se s traumatem, které na dotyčného padlo po této nesmírné tragédii) autor čtenářovi velmi sugestivně tuto událost (expedici) krůček po krůčku přibližuje. 10 května roku 1996 cca kolem 13.15 stanul John Krakauer na samém vrcholu střechy světa. Jakmile se otočil na cestu zpět, zpozoroval kupící se oblačnost. Zanedlouho poté začal (nejen) jeho boj o holé přežití. Spousta lidí (včetně vůdců a šerpů a to hned několika expedic) byla teprve těsně pod vrcholem nebo ji k samotnému vrcholu dosti scházelo, přičemž v konečném účtování (přežití-nepřežití) hrály minuty obrovskou roli. Je nesmírně zajímavé číst (dozvídat se) pohled  skutečného horolezce, na čím dál tím větší komercionalizaci tohoto odvětví a problémů s tím spojených. Lidi jsou někdy neskutečný hovada, přeceňují své možnosti a o průser si přímo říkají. Je to tak, to je holý fakt. Jedná se o velmi naturalistické, syrové svědectví, nevyhybající se ani nepříjemným otázkám.Vždy je lepší, když člověk píše o tom, co sám skutečně prožil na vlastní kůži . (Byť v tomto případě, by si Jon zcela jistě tento zážitek odpustil). Když k tomu dotyčný píše ještě velmi čtivě, je to příjemný bonus.  V kontextu s tímto zážitkem, jeho „Vábení hor“ (soubor povídek), byť se jednalo o podobné téma a o vyhrocené situace nebyla nouze, se jedná o „ příjemnou procházku růžovým sadem“. (byť taková několika hodinová „lezecká procházka“ po ledopádu, či záchrana horolezce z helikoptéry, kdy dotyčný pilot neviděl ani 1m před sebe nebo „lehké“ útrapy postihnuvší všechny ty, co se snažili o dobytí nejvyšší hory Sev. Ameriky Mount McKinley (Denali)), tak zcela oddechovým  čtením rozhodně není).  Ten chlapík nejen že přesně ví o čem píše, ale podává to i s humorem sobě (tj. i mému) vlastním (tedy černým), což v kontextu se situacemi, které popisuje, vyvolává cukání koutků úst a zároveň „lehké“ mrazení. RESPEKT. P.s horolezci jsou podivná to sortička lidí, pro „obyčejné“ lidi jen těžko pochopitelní blázni. Troufám si tvrdit, že po přečtení této (těchto) knih(y) jim čtenář alespoň trochu porozumí.....

p.s. možná to vyzní tvrdě, ale....tohle by si zasloužilo zfilmovat!

 

Prokládám to tímto kouskem Davida Nichollse http://www.arara.cz/i/imgs/577/395577.jpg .  Ti dva si „byli souzeni“, pouze museli nějaký ten čas (den) počkat. Pokud máte rádi styl „Nicka Hornbyho“ , neváhejte ani minutu. Jsem sice teprve cca v 1/3 knížky, ale už vřele doporučuji.

 

Toť vše a (jak s oblibou říkával Edward Murrow)....Good Night  and Good Luck.....

Tak nám Ivan Hašek doslova uprchl z pražského Strahova. Nemůžu si pomoct, ale takto se nechová ani 5-ti leté děcko, kterému vzali hračku. Byť on se svou funkcí tak nakonec ve výsledku naložil. Ikdyby bylo důvodem (což se téměř vylučuje po komentářích samotného Ivana Haška), že je totálně zhnusen současným stavem v českém fotbalu a nemožností(neschopností) nic změnit, (koneckonců ti lidé „co tam sedí“ si vybral převážně ON) není jediným důvodem zachovat se, tak jak se zachoval... Problém (zakopaný pes) bude však jistojistě jinde. Vábení ropných petrodolarů je lákavé  a v neposlední řadě „srdci neporučíš“. V Ivanovi holt tepe trenérské srdíčko. To samo o sobě není na překážku a špatná věc. Škoda, že si toto však neuvědomil před tím, než se vydal na křižácké tažení napříč celými Čechy a Moravou a všechny přesvědčoval, že jedině ON je to správné a jediné řešení, které vytáhne český fotbal z bahna a nasměruje ho rázně pevnou rukou ke „světlejším zítřkům“ a pročistí ho od všech parazitů.  Z bahna nás možná vytáhl, ale co naplat, když momentálně nechal všechny ostatní (nejen) spolupracovníky vymáchat se ve sračkách (pardon) a  na holičkách. Nemůžu si pomoct, ale (jemně řečeno), tohle je hodně nešťastná a zejména nedůstojná tečka za jeho působením ve funkci předsedy fotbalového svazu a ANTIreklama českého fotbalu jako takového.Pokud bych to měl říct „na plnou hubu“: zběsilý úprk ze Strahova a flusnutí do ksichtu všem těm, kteří mu věřili, (z)volili ho a prosazovali jeho „politiku“. Nezbývá než se poohlédnout po alternativě. Tip bych možná měl..... Hurvínek. Sice nic nevyřeší, ale pobaví a dřevo (jak známo) je „tvárné“, takže by si s ním nové vedení mohlo v případě potřeby „vorat“ jak by bylo libo. Jo a Hušák prý bude mít taky momentálně od léta spoustu volného času..... Můj soukromý tip je takový, že (bohužel) dojde na variantu „dobří holuby se vracejí“ a křesílko bude zahřívat Miroslav Pelta. Moc rád bych se mýlil.....

Pokud se vám líbil snímek Dannyho Boylea 127 hodin a váš zájem o četbu neskončil někdy v 5-ti letech u "Honzíkovy cesty", či na posledních 3 stránkách sportovní rubriky (byť neříkám nezajímavých- sám poctivě hltám), sáhněte po této knižní předloze psané samotným Aronem Ralstonem. Garantuji Vám, že čas strávený nad knihou, za to rozhodně stojí........

btw, víte jaká je Aronova oblíbená kapela, kterou si (když hrála v dostupném okolí) nenechal za žádnou cenu uniknout?.......špatně!.... Je to Phish. Nicméně v poslední době (dost mě tím chlapec překvapil) mu prý učarovala jedna ostravská kapela. Tuším, že.. Buty říkal.... Spec. si prý potom zamiloval jeden song. "Malá nápověda", písnička zazněla ve Svěrákově jízdě. Odpovědi posílejte do mé pošty, já vše pečlivě pročtu, vyhodnotím a šťastnému výherci zašlu poukaz- cca 127 hodin(ový) do amerického Utahu konkrétně do parku Canyonlands. p.s. sebou pouze věci nezbytně nutné, nicméně nožík bych doma nenechával.....

úsudek nechť si udělá každý sám. Nezastírám Petrovi zásluhy v pražské ZOO (zejména vypořádání se s povodněmi, modernizací a dobrou medializací v podobě přitáhnutí široké masy lidí do zoo), nicméně od doby, kdy pocítil nutkání změny (což se samozřejmě dá pochopit, naopak je to logické vyústění věcí), nabrala jeho profesní kariéra obrat o 180°. Jeho krach (coby ředitele českého národ. domu v NewYorku) komentovat nebudu, to mě netíží. Jeho kariéra u ČD, už se mě (jako občana ČR) dotýká velmi a rozhodně nenechává chladným. Když pominu skutečnost, že nejdříve přišel Petr Fejk a následně mu „jeho kamarád“ Vít Bárta uměle vytvořil pozici ombudsmana u ČD (ostatně kolik z n(v)ás se dostalo k práci doporučením přes známé) – to zkousnu, že ve státní sféře dostal 270 000 měsíčně,- bez prémií, (ok, mnozí berou víc. Byť v soukromém sektoru s tím nemám nejmenší problém, přeci jenom ve státním podniku, není to výsměch lidem? Ale dobře, to zkousnu, (ikdyž cedím písek mezi zubama),ale jak mu kuva mohla být nabídnuta smlouva  v podobě 2,5mil. odstupného bonusu v podobě konkurenční doložky. Odpověď je samozřejmě nasnadě...(obraz současného stavu). By mě zajímala ta konkurence ČD, kdo to je? Kolega v práci koupil svému klukovi k narozeninám luxusní soupravu vláčků, že by klučina byl tak podnikavej a chtěl expandovat? Já jsem v jádru rozumný člověk se smyslem pro humor, ale tenhle druh „humoru“ je mi cizí. Mám rád černý a absurdní humor, tohle je ale i na mě moc. Jak by řekl můj kamarád „Milane, to by jeden zhořk“... Mně povídej Pavle, ...bych blil.Pokud si chcete přečíst zajímavý článek s (anti)reklamou osoby Petra Fejka, zde je odkaz: http://www.reflex.cz/clanek/zivot-a-styl/42081/petr-fejk-pise-lidem-ctvrt-mega-je-prd.html nemůžu si pomoct, já se bavil. Vtipné a výstižné, byť (maličko) přestřelené, ale údery se mají vracet. Tohle je inteligentní knockout.

Tati a proč v noci netopýr nenabourá do zdi? Má dobrý sluch. Používá odrazu zvuku. Říká se tomu echolokace. Tati a když mu pustím "Purply", stane se mu něco? NE, nic. Používá vysoké frekvence. Ale tati, maminka mu pustila Michala Davida a on to napálil do zdi. To byla ale Honzíku sebevražda. Netopýr má totiž nejen vynikající sluch, ale i kvalitní hudební vkus :o) No řekněte upřímně, znáte nějaké jiné rádio, které by takhle vtipně a s nadhledem zvalo na svůj pořad.

Dnes večer jsem byl (spolu s cca 15-ti  dalšími náhodnými lidmi) svědkem jasného důkazu, že vtipy o pravých blondýnách "nespravedlivě diskriminují" ostatní slečny. Dvě pohledné brunety dobíhaly tram č.1 na zast. Vltavská a snažily se NOTNOU dobu otevřít dveře tramvaje z druhé strany. Než si uvědomily, že "tudy cesta nevede"a oběhly tramvaj, řidič zařadil a rozjel se směr Holešovická tržnice. Za hromového sborového aplausu nás přihlížejících (včetně dvou blondýnek), slečny naskočily do první tramvaje, která vzápětí přijela a mám silný pocit, že by jim bylo v tu chvíli úplně jedno, že jede na opačnou stranu. No co, nikdo není dokonalý. RESPEKT holky :o)

Musím se svěřit, že v So odpoledne (když jsem "polykal" km na kole na trase Praha-Karlštejn), jsem si v jeden okamžik připadal jako George Clooney (coby JEDI bojovník Lyn Cassady), když jsem po vyjetí ze zatáčky potkal ovce s kozama, musel prudce na brzdy, dobrzdil 20cm před nima a chtě nechtě zíral, kde se zrovna v těchto místech vzaly a čekal, až ty 4-nohé potvůrky přejdou a já budu moct pokračovat dál. Že jsem o nějakých 10km dál v Braníku málem trefil sloup, když jsem zíral na kozy "2-nohé" (tímto pozdravuji neznámou VELMI sympatickou maminku s kočárkem) se již raději zmiňovat nebudu. p.s. rozehnat mraky (narozdíl od Lyna Cassadyho) prozatím neumím....zmoknul jsem jako prase 

Otvírám volnou diskuzy na téma: vaše NEJoblíbenější španělské „libůstky“. Fantazii se meze nekladou. (Je libo španělské mušky, či raději dáváte přednost zábavě na koridě nebo večeru při džbánku sangrie, či raději pořádnou paellu nebo víkend na Vueltě....? Náměty a připomínky mi piště do pošty. Já vše s největší pečlivostí pročtu, vyhodnotím a šťastnému výherci zašlu exkluzivní čerstvou zásilku španělských okurek....

Musím konstatovat, že DLOUHO jsem se nepobavil tak, jako tuto Ne kolem poledne u Tv obrazovky („výhoda to chřipky“) při Otázkách Václava Moravce, kdy měl ve studiu Aleše Hušáka a na pořadu dne byla debata kolem situace v Sazce a neodvratnému insolvenčnímu řízení. Že vypukla velká zákulisní hra („zákopová válka“) je jasné každému občanovi ČR (co si dokáže dát 2+2 dohromady), ale že pan Hušák ze sebe udělá mučedníka a "slušńáka, kterému záleží i na posledním zaměstnanci", (že i Mirek Dušín by se musel červenat), to se přiznám, jsem tak úplně nečekal. Ono to vlastně  ale takovým překvapením zase není. Pravdou však zůstává skutečnost, že tohle už není ani k smíchu, ani k pláči a je to pouze obrazem současné (nejen) politické situace u nás. Jediné možné řešení vidím pozvat všechny "zainteresované" do studia (pravda, z kapacitních důvodů by to chtělo spíše stadion), rozdat dotyčným kolty a rozehrát ruskou ruletu. Pročistí se tím ovzduší, ČT se zvedne sledovanost, divák si (za své poplatky) přijde na své, ze vstupného (a věcí s tím spojených) se vyplatí část věřitelů a v neposlední řadě se tím znovu nastartuje samotné sázení (v podobě miliardového bonusu na vítěze "ruské rulety"). Proč mám ale silný pocit, že dotyční pánové by se nebyli schopni ani dohodnout na pořadí, v jakém budou v kruhu........ Jak by řekl Petr Čtvrtníček: „bych blil Milane“

Druhým šťavnatým soustem by mohl být epický mafiánský počin Nicka Cassavatese pod názvem Gotti: Three Generations. Johna Travoltu nijak extra nemusím (Pulp fiction a  A love song for Bobby Long budiž světlou vyjímkou), nicméně VELMI rád se nechám přesvědčit o opaku. To v případě Joe Pesciho je tomu přesně naopak. Na další jeho kreaci brutálního mafiánského sympaťáka se těším velmi!

 

Do třetice všeho dobrého (zlého?)je to rodící se spolupráce mistra akce Michaela Manna a oscarového „bouráka“ Paula Haggise. Oba by potřebovali po předchozích počinech pořádně zabrat. Předlohu ke svému chystanému snímku si vybrali opravdu zvučnou: http://www.csfd.cz/film/4613-poklad-na-sierra-madre/  Teď ještě najít „druhého Bogarta“.

Tak a je to tu! Kingova 7-dílná románová série o posledním pistolníkovi Středosvěta Rolandovi z Gileadu, putujícím nehostinnou krajinou, na jejímž konci je Temná věž, ožije také na filmovém plátně! A aby se netroškařilo, tak to bude rovnou kombinace tří celovečeráků proložená seriálem. Rovnou přiznávám, mé obavy jsou vskutku obřích rozměrů. Předloha skýtá netušené možnosti (zejména co se vizuálu týče) se v dobrém slova smyslu „vyřádit“, ale zároveň také velký prostor (dámy prominou) to celé řádně POSRAT. Přiznávám, u kolonky režiséra bych MNOHEM raději na místo Rona Howarda přivítal např. jméno John Hilcoat. Tady totiž pro nějaký americký patetismus či sentiment rozhodně není místo. Tohle musí být velmi syrová záležitost (podívaná), ale třeba mě Ron překvapí. Že bych mnohem raději, aby překvapení bylo pozitivního charakteru, nemusím snad vůbec dodávat. Ostatně jméno Javier Bardem budiž velkým příslibem a snad? i dostatečnou zárukou kvality. Nezbývá než si počkat a doufat....

Trochu mi zde schází  (když už zde  jsou hodnocení a komentáře k hudebním koncertům) možnost ohodnotit včerejší galapředtsvení odehrávající se na Barcelonském Nou Campu, kdy "kluci opálení " sfoukli Londýnské Gunners jako svíčky a přejeli je jak zamrzlý rybník. Pravda, euforii maličko kazí fakt, že pan sudí Massimo Busacca se rozhodl převzít v 56. min otěže zápasu na sebe a dost necitelně poslal do sprchy "tulipána" Robina Van Persieho a v 90. min mohl celý stadion zkamenět, kdyby střídající "létající viking" Niklas Bendtner napálil míč  " z první ", nicméně na kdyby se fotbal rozhodně nehraje a hlavně: myslím, že poměr střel hovořil za vše. Když nevystřelíte za celý zápas na bránu, je jeden vstřelený gól ( vlastní ) darem z nebes. Kdyby si Barcelonští hráči nedávali přednost v zakončení a nespalovali jednu šanci za druhou bylo jasno o postupujícím po prvních 45 min.....  Nádherné představení, děkuji hoši!

Musím si koupit nové jeans. Proto včera při návratu z tréninku mé oči spočinuly na výloze outletu v Kamenické ul. Nápis hlásil: KVALITNÍ kalhoty. Dodnes jsem si myslel (já bláhovej), že se prodávají pouze kvalitní. Proč by si ale dávali tu práci s nápisem kvalitní, kdyby neměli v nabídce i nekvalitní?! V tu chvíli jsem dostal ohromnou chuť na jedny nekvalitní. Vstoupil jsem tedy do obchodu, kde se mě ihned ujala příjemná, mladá prodavačka a obrátila se na mě s dotazem, co pro mě může udělat, co bych potřeboval. Při pohledu do jejích...... očí jsem na chvíli téměř zapomněl, kvůli čemu jsem přišel. Naštěstí jsem nezpanikařil, (při rychlém pohledu mezi místní regály) jsem zjistil, že banány to zřejmě nebudou a poprosil jsem o jedny nekvalitní kalhoty s obvodem v pasu 84cm. Nechápavě na mě zakroutila hlavou. Tak jsem svůj dotaz položil ještě jednou a snažil se dobře artikulovat. Opět se stejným výsledkem. Špatnou výslovností či přízvukem to tedy nebylo. Po 5-ti min. jsem nabyl dojmu, že nekvalitních kalhot se zde nedočkám a zkusil to tedy alespoň s nekvalitními trenkami. Opět se stejným (ne)úspěchem. Došel jsem k jedinému možnému závěru. Otevřu si obchod s nekvalitním oblečením, mohlo by to být terno.... Tak bohužel. Zjistil jsem, že v Holešovické tržnici už jeden takový mají a nejen tam. O tom zase (možná) ale někdy příště....

p.s. doma jsem si dal nekvalitní večeři, zapil to nekvalitním vínem  a ihned se běžel na WC kvalitně VY.....prázdnit :o)

Tak konečně....! Hana Mašlíková prý nafotila lesbické akty v Thajsku. Píšou..., focení se slony. Takže zřejmě se slonicí. Realizační tým v čele s fotografem J. Tůmou říkají.... nikoho nenapadlo, že to nebude úplně jednoduché. Slon je totiž v Thajsku doslova posvátné zvíře ( kdo by to byl řekl, že.....) a tak ho fotit i po boku krásných modelek byl problém. Samotné focení se ale nesmírně povedlo. Jak sama Mašlíková říká: užila jsem si skvělé jídlo, výborné masáže, relaxovali jsme na pláži  a naprosto hotová jsem byla ze slona. Cituji: užívala jsem si a vychutnávala jeho hrubou kůži. Jsem moc rád, že se Hanka o tento zážitek s náma podělila. Vůbec netuším, jak bych bez této informace dokázal žít :o) btw, jsem moc zvědavý, co na to její přítel. Nebude to mít jednoduchý, chudák jeden. Tělesné proporce těžko dohoní, tak snad aby alespoň zkusil odřít tělo o asfalt, když Hanka miluje tu hrubou kůži....

 

Nic, jdu se raději vrátit do reality nás "obyčejných smrtelníků" , za tohle ostatně placen nejsem.....

prokládám to starším titulem Milana Kundery. Je to jeden ze dvou (společně s Arnoštem Lustigem) mých NEJ..oblíbenějších českých autorů. Ostatně může člověk jménem Milan " vyplodit " něco špatného :o)  Parádní oddechovka ( alespoň v mém případě ), která se čte sama. Pouze jeden problém s ní mám. Poslední 2 rána jsem vstával jako spráskanej pes, protože odložit ji večer je problém. Zaplaťpámbu, že ji dnes dočtu :o)

Od filmu si dáváme navzájem momentálně malinko oddech ( potřebuju opět dostat tu správnou chuť ), o to více se věnuji četbě. Momentálně usínám u tohoto špionážního kousku... Ikdyž slovo usínám rozhodně není na místě, nuda tu rozhodně nehrozí.