veru_needy

Klasika mistra hororu Alfreda Hitchcocka. Ve srovnání se současnými filmy doslova nadupanými akcí, působí tento snímek až příliš poklidným dojmem. Dlouhá úvodní pasáž nás seznamuje prostřednictvím intelektuálních dialogů s hlavními postavami. Do samotného děje vplouváme pomalými krůčky, kdy se snímek s narůstajícími minutami pomalu dostává do tempa ke slušnému akčnímu závěru. Film je postaven na hereckých výkonech několika málo postav. Je to komorní příběh, který na to, že se odehrává ve dvou bytech a na dvorku, poskytuje přece jen slušnou porci napětí. A stejně tak jako jeho novodobý remake Disturbia, je i tento snímek pro mě dostatečně dobrý a napínavý. Prostě klasika, která nenudí. - "Nothing has caused the human race so much trouble as intelligence."

Tento snímek má všude dosti dobré hodnocení a po shlednutí musím říct, že se nedivím. Romantická komedie, která není typická jako většina. Dle mého názoru je tenhle film opravdu ze života a poukazuje na někoho, kdo věří na pravou lásku a naopak na někoho, kdo nevěří a takhle dvojce je rozhodně zajímavá. Film do vás nic nehustí, pouze s neobyčejnou věrohodností zaznamenává vývoj jednoho vztahu, v němž není nic jednoznačné a jednoduché. Líbí se mi, že vás tento snímek přiměje se zamyslet nad tím, co si přesně představujeme pod pojmem 'vztah', kde začíná a kde končí nebo jaké jsou jeho limity. V růběhu také zazní pár nečekaných mouder, jinak vše dobře balancuje na hranici romatiky a ironie. Závěr je výborný a volnomyšlenkářský. Filmu rozhodně nechybí kvalitní technické zpracování, vtip a soundtrack. "Some people are meant to fall in love with each other, but not meant to be together."

Ulítlý film o všem možném a nemožném, blonďatá kočka Laura Dern, Nicolas Cage v hadím saku a úchylný Willem Dafoe. Neuvěřitelný mix romance, dramatu, erotiky, pohádky a reality. Lynch umí vykouzlit atmosféru, která se Vám zavrtá pod kůži a nepustí vás. Budete věřit, že Sailor a Lulu svou zběsilou jízdu opravdu úspěšně dokončí a budou spolu až do smrti... tedy dokud je smrt nerozdělí. "This whole world's wild at heart and weird on top."

Mistrovský a velmi dobře natočený životopisný film s Robertem De Nirem, který se na roli Jakea LaMotty připravoval opravdu poctivě. Očividně přibral mnoho kilo, aby mohl onoho boxera ztělěsnit. Ovšem nutno podotknout, nejde zde jen o box, ale také o Jakeův život, jeho potřeby, psychiku a jeho totální rozklad na úplné špičce popularity. Myslím si, že pro shlédnutí tohoto díla je potřeba plná soustředěnost a schopnost vžít se do všech kolem hlavního protagonisty. LaMotta měl skutečně zajímavý život a byl očividně dost žárlivý. Robert De Niro se mi v jeho roli líbil. Joe Pesci, jako jeho bratr byl také výborný. - "I don't go down for nobody."

Filmový klenot Stanleyho Kubricka, který mě vtáhl do děje a donutil mě ještě dlouho po skončení přemýšlet. Pro tenhle snímek se velmi dobře hodí slovo 'umělecký'. Režisér dokázal svůj obrovský talent manipulovat s divákem. Zdánlivě strohý příběh vás pohltí a udrží v těžko definovatelném napětí po celé dvě a půl hodiny filmu. Závisí zde na každém dialogu a každém výrazu herců. Jde vidět, že Kubrick si s tímto snímkem dal opravdu práci. Všecho na sebe hezky navazuje, je zde minimum střihu, takže divák prožívá s hlavním představitelem každý okamžik. Za zmínku stojí také vrývavá hudba, takže opakovaný stejný tón klavíru, opravdu přidá na atmosféře. Tom Cruise s Nicole Kidman to zahráli velmi dobře, zvlášť pro Kidman jsem tady měla slabost. Prostě psychologický snímek jak má být. - "Fidelio"

Hlavní postavou je Grace, která se vdává za Alexe. Oba se milují, ale oba jsou stejně nervózní. Ne kvůli svatbě, spíš kvůli Alexově rodině, ta je totiž bohatá (jako že strašně bohatá) a trošku divná. Nakonec obřad proběhne bez problémů. Problémy přijdou až po něm. Grace a Alex si totiž nemůžou užívat svatební noc, protože všichni jejich příbuzní trvají na tom, aby se dodržela rodinná tradice a Grace si zahrála náhodně vybranou hru. A má zatraceně velkou smůlu, protože dojde na hru na schovávanou. Musí se ukrýt někde v obřím rodinném sídle a doufat, že ji nikdo do rána nenajde, pak vyhraje. A když prohraje? Tak nejspíš umře. Tahle hra má totiž malinko jiná pravidla a ti, kdo hledají, jsou ozbrojení kušemi a brokovnicemi a musí Grace do rána vypátrat a obětovat při podivném rituálu, jinak se stane něco strašného. Začíná boj o přežití, rychle se ovšem ukáže, že tahle nevěsta nedá svou kůži lacino. Příběh umí překvapit, je v něm pár zvratů i dost zajímavé postavy, protože zloduši ukáže se, že nejsou všichni zlí, ale jde o vcelku obyčejné lidi, co nemají radost z toho, že musí zabít nevinnou ženu. Tento film mi udělal radost, protože po dlouhé době to je horor, který umí být skutečně zábavný. Fungují v něm lekačky i atmosférické scény, ale jeho tvůrci si byli evidentně vědomi toho, že točí strašlivou pitomost a bez nadsázky to divákům neprodají. Nejde tady o nějakou hororovou revoluci, ale o poctivou a sebevědomou žánrovku, která se nebojí vysmívat se sama sobě a přitom dovede pořád fungovat jako solidní horor. - "Fuck your fucking family."

Hlavním tématem tohoto snímku je citový vztah osamělého muže s virtuální realitou. A ten spočívá v tom, že hlavní představitel má ve svém telefonu operační systém, který obsahuje hlas reálné ženy. Projevy jsou tak živé a zásadní, že vznikne veliké osobní pouto, které nakonec přejde až ve vážný citový vztah. Citové projevy jsou tak hlavní příckou příběhu. Po vizuální stránce je souhra budoucnosti s retrostylem. Všude tzv. chytré přístroje, ale móda a vkus dob minulých. Tempo vyprávění nikam nespěchá, vše má podmanivou atmosféru za doprovodu jemné hudby, do které je vsazena smysluplná filozofie melancholického příběhu o odcizení a vztazích mezi muži a ženami, při kterém vzniká otázka, kde je hranice virtuálního robotického pocitu a vědomí. Dokáže umělá hyperinteligentní bytost povznést člověka k tak radikálnímu citu jako je láska? Snímek ale asi není pro každého. Já si ale myslím, že ze vztahu Joaquina Phoenixe a tajemného hlasu Scarlett Johansson se narodil docela zvláštní a mimořádně zdařilý počin, který upoutá originálním námětem i povedeným zpracováním. - "Sometimes I think I've felt everything I'm ever going to feel. And from here on out, I'm not going to feel anything new, just lesser versions of what I've already felt."

Dexter Morgan, forenzní specialista. Ale jen přes den. V noci totiž nemilosrdně vraždí své oběti, které se v minulosti něčím provinili. Dělá to z Dextera dobrého člověka? Touto otázkou se celý seriál zabývá. V prvních sériích se Dexter projevuje často jako asociál a totální vyvrhel společnosti, díky čemuž vzniká série jeho vtipných a velmi trefných vnitřních myšlenek, doprovázených také jeho neméně zábavnými obličejovými kreacemi. Postupem času se ale začne jeho povaha měnit a rozvíjet. Jeho okolí a rodina na něj mají velký vliv, což s Dexterem občas dost mává, nutí ho komunikovat a být otevřenější k lidem kolem sebe, což mu dost komplikuje snahu udržet před nimi v tajnosti svou 'společenskou zálibu'. Za zmínku ale bezesporu stojí i vedlejší postavy, ať už se jedná o jeho milující sestru nebo detektiva Angela a jeho srdce na pravém místě. Myslím, že o Dextrově důmyslných způsobech zabíjení snad ani není potřeba se rozepisovat, každý kdo viděl pár dílů ví, že si s nimi tvůrci vyhráli opravdu zodpovědně. To všechno žene seriál kupředu neuvěřitelnou rychlostí a zanechává v divákovi neukojitelnou touhu po dalších dílech. Každá série je trochu jiná, každá má své slabiny, ale jako celej je si myslím tato show dost dobrá. Dexter je jeden z mála seriálů, který si dokáže udržovat dobrou kvalitu, stále bravurně buduje napětí, odehrávají se zde příběhy s velice propracovanou zápletkou, a až na několik maličkostí, tento seriál takřka nemá chybu. Musela jsem si na něj nejdříve trochu zvyknout, ale po takových 3 prvních episodách už mě seriál chytl do svých spárů. Je to opravdu výjimečný seriálový počin. "If I could have feelings at all, I'd have them for Deb."

Jde o volné pokračování kultovního Breaking Bad, jednoho z nejúspěšnějších amerických seriálů dekády. Netflix tak znovu představil skvělého Aarona Paula v roli Jesseho Pinkmana, který se snaží vypořádat se svou minulostí. Aby ale vše dávalo smysl, je potřeba se vrátit na úplný začátek. V roce 2008, skvělý režisér Vince Gillian, uvádí seriál, z něhož se stal naprostý kult; drama balancující na hranici černé komedie a kriminálního thrilleru. V městečku Albuquerque se setkávají učitel chemie Walter White a mladý dealer metamfetaminu Jesse Pinkman a vše se od této chvíle rozjíždí v jízdě zvané Breaking Bad. Seriál pak také doplnil prequel Better Call Saul o právníkovi a podvodníkovi jménem Jimmy McGill ještě předtím, než se z něj stal Saul Goodman, který do velké míry ovlivnil hlavní dějovou linku právě BrBa. Ale co tedy přináší El Camino? Epilog za příběhem Jesseho Pinkmana. Ano, Jessie je opravdu zpátky a znovu se setká se svými starými kamarády Skinny Petem a Badgerem. Jizvy po celém těle i trýznivý výraz v očích předznamenává, že jde o další výrazný posun v osudu postavy, která se v průběhu seriálu postupně vyvíjela k nepoznání. Tento film a jeho rozuzlující příběh byl vymyšlen s naprostou bravurností. Tento poslední 'díl' skládačky Breaking Bad se může pyšně zařadit do této výborné série. Je to natočené s grácií, Aaron Paul znovu dokazuje, že je pán herec a kamera potěší. Kéž by více tvůrců mělo stejný cit pro svou tvorbu jako Vince Gilligan. - "I was thinking about that thing you said about the universe. Going where the universe takes you? Right on. It’s a cool philosophy. I was being metaphorical, it’s a terrible philosophy. I’ve gone where the universe takes me my whole life. It’s better to make those decisions for yourself."

Napětí, smutek, intenzivní bezpráví, stísněnost a nakonec i soucit. Nejen tyto pocity prožíváte při sledování Jokera. Skvěle vybudované drama v relativně pozvolném tempu celého filmu ke konci velmi rychle vrcholí a návštěvníka kina zanechává přibitého do sedačky v kompletním emočním rozpolcení. Mnoho lidí má tendenci srovnáva Jokera 2019 se všemi ostatními. Je však nutno podotknout, že Phoenixův Joker má však mnohem větší hloubku a vypráví příběh nemocného muže, kterého násilí dohnalo k násilí. Hlavním představitelem je Arthur Fleck, který žije sám jen se svou nemocnou matkou, dělá podřadná zaměstnání (která obvykle souvisejí s klaunskými kostýmy) a marně se snaží prorazit jako stand-up komik. Dále trpí silnými depresemi a jinými psychickými poruchami. A jako by toho nebylo málo, po úrazu hlavy, který prodělal jako malý, trpí při nervozitě nekontrolovatelnými záchvaty smíchu. Děj filmu spočívá ve vršení nejrůznějších tragických a nepříjemných událostí, jež Arthurovo zoufalství neustále prohlubují, až nakonec jeho pohár trpělivosti přeteče. Film v podstatné míře stojí na hereckém výkonu Joaquina Phoenixe, který je v roli zlomeného, psychicky labilního a těžce zkoušeného člověka, jehož myšlenky neustále balancují na hraně mezi variantami 'zabít sebe' nebo 'zabít všechny ostatní', opravdu mimořádně skvělý. Bravurně hraje nejen obličejem, ale i hlasem, různými utlumenými gesty, podivně kroutivými pohyby těla a celkově dává do svého projevu naprosté maximum. Jeho beznaděj navíc přiživuje i hutná, děsivá hudba a bezútěšné a řádně prohnilé prostředí města Gotham, které působí jako špinavé a šedivé obří vězení. Jde čistě a jednoduše o psychologickou sondu do duše šílence, do jeho motivací, vnitřního rozpoložení a důvodů, jež vedly k jeho činům. Jde o vynikající snímek, který obstojí jak u diváků, jenž s postavou Jokera příliš obeznámeni nejsou, tak u fanoušků, kteří něco o tomto odvětví vědí. Joker je filmem o zrodu monstra, filmem anti-komiksovým a anti-hrdinským, který je úplně jiný než jakékoli předchozí snímky, v nichž postava Jokera vystupovala. Sleduje propad svého hlavního protagonisty do hlubin šílenství a jeho vzestup na vrchol zla. - "The worst part about having a mental illness is people expect you to behave as if you don’t."