animaxis

Určitě jsou zde jisté podobnosti se Stranger Things, ale po zhlédnutí celého seriálu mi skutečně připadá, že jsou pouze povrchní. Takže pokud se na Dark chcete podívat především na základě oné podobnosti, nejspíš nedostanete to, co jste čekali. Už od první minuty prvního dílu je jasné, že přestože hlavními hrdiny jsou mimo jiné teenageři, zápletka se nachází ve vodách sci-fi žánru a děj se odehrává v osmdesátkách (ovšem osmdesátkách východního bloku, takže moc veselého disca nečekejte, Michal David naštěstí na soundtracku není), tón Dark bude tomu Stranger Things na míle vzdálený. Osobně se mi líbilo, jakým způsobem se zde pracuje s cestováním v čase. Několik nápadů, které zde autoři předvádí, mi připadalo v rámci námětu netradičních a to se u této tématiky minimálně podle mého názoru v posledních letech už moc často nevidí. První sérii považuji za velmi podařené vystavení příběhu a postav, druhou za vrchol (a to i co se vztahů mezi postavami týče) a třetí už na mě působila výrazně slabším dojmem, než první dvě. Nicméně úplně poslední díly se naštěstí vzchopily a po dokoukání můžu s klidem na duši prohlásit, že konec mi připadal uspokojivý.

Produkčně velmi dobře natočený film, který musel Netflix stát spoustu peněz a na kterém je to i vidět. Outlaw/King se nebojí brutálních scén, naturalistických bitev, ale ani trochu toho patosu, který ději nakonec ani moc neškodí. Pochvalu si rozhodně zaslouží výprava a podle všeho i samotná práce s rozpočtem. Jen herecké výkony mi tu připadaly poněkud slabší, i když v žádném případě ne vyloženě špatné. Jen i samotný Chris Pine je tady poněkud nevýrazný, přestože svým výkonem ani neurazí.

Žánry na ČSFD mohou někdy opravdu klamat. Na Bojacka jsem se začal dívat jako na nenáročnou komedii. Neříkám, že komediálních prvků tu není dost, ale seriál se postupně víc a víc propadá do hlubokého, místy až velmi temného dramatu, které diváka neváhá polapit do mysli rozvráceného koňského protagonisty. Postavy tu jsou skvěle napsané a je velmi zajímavé je sledovat od začátku do konce. U samotného Bojacka Horsemana je to sledování někdy až bolestné, ale právě to tomuto seriálu přidává hodnotu, kterou mnoho jiných (především animovaných určených pro starší publikum). Nemohu se ubránit jistému srovnání s Californication, Bojack se ale překvapivě nebojí ve spoustě směrech zajít ještě mnohem dál. Za zmínku také stojí, že spousta dílů je vyprávěna skutečně nápaditými způsoby (podvodní svět, Carolyn ve stresu, Bojack v limbu,...) a i díky tomu je tento seriál tak jedinečný. A to jsem samozřejmě ještě vůbec nezmínil, že děj se odehrává ve světě, kde jsou všechna zvířata stejně inteligentní jako lidi. Tolik emocí a nápadů jsem od tohoto seriálu skutečně nečekal! Snad jen ten úplně poslední díl nebyl vyloženě nutný, byť nebyl ani na škodu.

Aley Proyas umí městské fantasy/sci-fi natočit prostě skvěle. Zdejší město tu má podobnou atmosféru jako v jeho Vráně a nápad je trochu podobný Matrixu (i když podle mě pořádně jenom kvůli zdejším "agentům"). Kvůli tomu ale film ještě neoriginálně nevypadá, k metaforickému i doslovnému "probuzení" se tu minimálně z mého pohledu přistupuje úplně jinak. Přestože jsem si děj filmu ale užil, nemůžu říct, že se z něj nedalo vyždímat ještě něco víc, popřípadě že se k něčemu mohlo přistoupit poněkud jinak a lépe. To bych nejlépe vysvětlil na spoilerech, ale ty sem psát nehodlám. Celkově se ale určitě jedná o velmi zajímavé sci-fi, které možná nemá status slavného filmu jako mnoho jiných, ale jehož zhlédnutím určitě nic nezkazíte.

Po prvním zhlédnutí, ke kterému došlo teprve nedávno (vím, hanba mi) jsem chtěl dát filmu 4*, ale jak o Vesmírné odysee uvažuji víc a víc, nemůžu si pomoct a zpětně cením film pěti hvězdami. Atmosféru má film ve většině pasážích neskutečnou, místy mi dokonce připadala až hororová, což jsem dopředu od tohoto filmu nečekal. 2001 si taky nesmírně šikovně hraje s mystériem, kvůli čemuž asi nikdo nikdy film nevysvětlí na 100 % (byť na YouTube je takových pokusů spoustu). Vizuální efekty vypadají i z dnešního pohledu nadčasově. Nejvíc jsem si na filmu ale skutečně nejvíc užil onu atmosféru záhadna a musím říct, že ve scéně s "cestováním" ke konci jsem měl co dělat, abych si udržel chladnou hlavu.

Silné vězeňské drama, které podmínky tureckých vězení vyobrazuje velmi drsným způsobem a které vás prostě donutí hlavnímu hrdinovi fandit i přesto, že si za své uvěznění v může v podstatě sám. Půlnoční expres je špinavý v nejčiřejším slova smyslu. Bradu Davisovi tu věříte každou emoci a doufáte, že se z té hrůzy dostane co nejdříve. Ostatní herci tu vlastně příliš prostoru až na minimum nemají, ale například ostatní vězni tu působí víc, než uvěřitelně. Scénář je sice oproti skutečným událostem podle všeho poněkud extrémní, což ale filmu samotnému nic neubírá, naopak mu to přidává pořádnou dávku napětí.

Z celé série se mi nejnovější dobrodružství Billa a Teda líbí určitě nejvíc. Je tu hodně odkazů na předešlé dva díly, ale naštěstí se tu na ně nespoléhá zbytečně moc a film si tak jde opět svou vlastní cestou. Je ovšem pravda, že tentokrát tu narozdíl od druhého dílu není moc nového. Opět se tu cestuje v čase, kde se dávají dohromady slavné osobnosti a opět tu dojde k návštěvě pekla. Mimo to je ale místy velmi zábavné sledovat Billa a Teda, kteří navštěvují svoje budoucí já. To na tomto filmu vlastně oroginální je (aspoň v rámci série) a funguje to na jedničku. Natočit film o zestárlé ikonické dvojce (byť v Česku asi zase tolik ikonická není) nakonec překvapivě vůbec nebyl špatný nápad. A musím říct, že poselství na konci filmu opravdu pohladí na duši. Občas prostě není špatné natočit v dnešní době natolik pozitivní film.

Oproti jedničce se jedná o relativně originální pokračování. Místo spoléhání se na to, co fungovalo v prvním díle, se scénáristé vydávají do neznámých vod a vychází jim to. Stylově se jedná o stejně hloupočkou, ale zároveň oddechovou dobrodružnou komedii, při které ale člověk jako v případě celé třídílné série nemusí nutně vypínat mozek, aby se dobře bavil.

Nikoho asi nepřekvapí, že se jedná o hlavního filmového tahouna roku. Není to však jen tím, že je v tuto chvíli Tenet relativně bez konkurence. Nolan opět předvádí svůj režisérký um, a to jak prací se scénářem, kamerou, střihem, herci, ale opět třeba také s hudbou, která je u něj tentokrát ještě hlasitější než kdy předtím. Tentokrát si tu od hlavních postav (především od protagonisty) držíme ještě větší odstup než je u Nolana zvykem. To tu ale i Johna Davida Washingtona funguje tak, že se do něj jako diváci můžeme promítat a pravidla tohoto světa objevovat spolu s ním. Díky těm pravidlům s časem tu vypadají akční scény naprosto skvěle, je ovšem určitě nutné dávat při vysvětlování opravdu velký pozor, protože stačí, aby vám unikla jediná věta, a už se v tom začnete ztrácet. Obecně celý koncept filmu je nevýdaný a určitě se jedné o jeden z originálnějších filmů o cestování časem. Jak už jsem psal výš, herci tu jsou jako v každém Nolanově filmu skvělý a výborně se s nimi pracuje. Osobně mě nejvíc zaujal Pattinson a jsem opravdu velmi rád, že po Twilightu s herectvím neskončil.

Pátý Hellraiser je skutečně o něco lépe napsaný, než minimálně předchozí dva díly. Přesto mi připadá, že postrádá tu atmosféru, kterou jsem cítil v prvních dvou a která byla přítomná, byť v menší míře, i v těch dvou předchozích. Přitom stylizaci do (tak trochu) detektivního žánru kvituji a musím říct, že v tomto ohledu je tento Inferno oproti předchozím dílům aspoň originální, ale něco tu prostě chybí. Těžko říct, jestli je to stylem režie (přitom proti Derricksonově stylu nic nemám) nebo jestli je to spíš ve scénáři. Přitom absence cenobitů mi tu nevadila (a když už se tu objeví, tak rozhodně působí lépe než třeba v Hell on Earth), jen se opět nemůžu u této série ubránit pocitu, že tu byl jistý potenciál, který ale zůstal z velké míry nevyužitý.