Critic

Filmy o II. světové válce mám rád, snad proto, že mě děsí, nebo možná fascinuje, jak NEDÁVNO byli lidé schopni nechat vše zajít až tak daleko ( ne, že by teda dnes byl na tom svět o moc líp). A žádný film mi nedokázal absurditu všeho toho násilí a utrpení zprostředkovat tak přesvědčivě jako The Pianist.

Dustin Hoffman se tak dlouho chtěl stát hercem, až si ho tahle role prostě našla. Přeměna - ze stydlivého puberťáka do bezstarostného klátiče jedné MILF-ky, posléze do zamilovaného zoufalce - to prostě nejde nemilovat. Ale možná by mi to taky, jako snad všem mým přátelům, přišlo jako přeceněná romanťárna, kdyby mi tady Katharine Ross nepřišla tak neskutečně nádherná. Anebo kdyby sem písně Mrs. Robinson a Sound of Silence tak moc nepasovaly. Vlastně asi ani nevím proč ten film tak žeru :)

Tenhle film prostě miluju. Aneb jak slepý ex-mariňák vzal s sebou na "dovolenou" snad jediného člověka, který se mu v pravou chvíli nemohl nepostavit do cesty. Minimálně jednou do roka si musím Franka Sladea opětovně pustit do hlavy, protože všichni bychom někdy potřebovali trochu zušlechtit ego jeho moudrým cynismem.