Douglas

Jeho slabina je v tom, že většina vtipů je opravdu směšná teprve tehdy, až uvidíte všechny ty gangsterky a mafiánské filmy.

Velmi hořké, velmi krásné...Allenova studie mezilidských vztahů je vskutku místy mrazivá, podpořená ještě neuvěřitelným formálním zpracováním, který roztěkanost a pochyby hlavních postav ještě podtrhuje.

Allenovo vyznání lásky ke svým dětským létum, kdy rádio znamenalo pro lidi neuvěřitelně mnoho, kdy kluci s dalekohledy na plážích hlídali japonské ponorky a totožným dalekohledem šmírovali nahé ženy v oknech, ach ta idyla :) Více viz Poznámky.

Velice osobitý snímek, škoda, že právě jeho mistrovství znemožnil režim několika členům štábu další rozvoj kariéry. Neuvěřitelně působivý psychologický horor, v němž Hrušinský podává otřesnou výpověď o eleganci lidské zrůdnosti a síle ideologie. Kameraman užíval efektu tzv. rybího oka, který povýšil i tak neuvěřitelnou sílu snímku na druhou, bravo! / UPDATE 2017: Při příležitosti uvedení filmu v Letním kině jsme připravili krátký stylizovaný komentář k snímku, který můžete zhlédnout zde.

Jednoznačně jeden z nejzvláštnějších filmů, co jsem kdy viděl. Tarkovského specifický přístup k filmové estetice je natolik osobitý, že jen jeho popis by stačil na studii. Pomalá temporytmika, komponovaná do dlouhých záběrů, vytváří atmosféru, jež asi nebude fungovat, pokud nesedíte zařezaní v kině a nezíráte na plátno.

John Woo de facto vytvořil subžánr heroic blooodshed, ve kterém jsou desítky mrtvých lidí (zastřelených v precizně komponovaném krvavém baletu s efektně zdůrazněnými detaily a okamžiky v podobě zpomalených záběrů) jen "vedlejším produktem" emotivních dramat o cti, mužském přátelství a touze po vykoupení. Woooův nejkrásnější film inscenuje jednu úchvatně natočenou scénu za druhou, jeho hrdinové jsou vlastně samurajové s váženým kodexem cti, a film (podobně jako v pozdějším Hard Boiled) dělá rozdíly mezi padouchy, kteří jsou samurajové, a padouchy, kteří kodex bezuzdně porušují. Extrémně antihollywoodský konec filmu ještě zesiluje jeho emocionální dopad... Hlavní roli filmu ztvárnil Chow Yun-Fat, který zde svou roli ušlechtilého zabijáka s dvěma zbraněmi v rukou a párátkem v koutku úst dovedl k dokonalosti.

Po mnoha letech jsem se na film zase podíval na DVD a připadal mi mnohem lepší, než jsem si jej pamatoval. Vyprávění má přímo ďábelský rytmus postupně gradujícího střídání scén (od určité chvíle až závratný - scéna ve stanu, útok na vodopády, velociraptoři v poli, velociraptoři v budově, San Diego) , malá holčička mě štvala vlastně dost málo a hlavně jsem extrémně docenil velmi často přímo úžasné jízdy kamery, střihové montáže a hru se zvukem. Hlavně prostorové blbnutí během útoku velociraptorů na budovu mě strašně bavilo - neustálé probíhání dveří tam a zpět, skoky nahoru, dolů, hrabání ze dvou stran. Je to jak slapstick od Bustera Keatona (vs. keastonští četníci), napínavé i mimořádně vtipné.

Tak takhle nějak, jenže mnohém lépe, vypadají filmy Chow Yun Fata z Hongkongu v režii Ringo Lama. Snímek silně připomíná City on fire, jenže mu chybí ona hongkongská atmosféra. Mark Wahlberg se snaží, ale bezúspěšně. Stejně tak i Chow, podávající vynikající herecký výkon, nedokáže zachránit rozpadlou koncepci snímku, který se režisérovi prostě rozjel pod rukama.

Velmi zajímavý experiment, kde dochází k rozštěpu hlavní postavy... Pěkně gradované dílko ála Lynch však dostává v závěru pěkně zabrat. Názorný příklad toho, jak se dá "koncem" zničit film. Jinak nádherná paranoidní atmosféra a velmi slušné herecké výkony.

Film bez chyb či zaváhání.