Jacek

Že je to neoriginální? Že to tu už stokrát bylo? Jistě. Ale Mottola projevuje hned nadvakrát příjemnou odvahu. Předně – film takřka oproštěný od zdánlivě nevyhnutelných „dějových zvratů“ a „báječných podzápletek“ (tady se opravdu vlastně nic neděje) funguje paradoxně lépe, než natřískaní Rafťáci. Navíc člověka překvapí pointa filmu – ta snímek dost zajímavě zlomí v pase.

Čistá, brilantní práce. Až mám problém se teď pohybovat po veřejných prostranstvích...;)

Shit, to je na ta nejdelší a nejagresivnější reklama na dětský hračky, co jsem kdy v životě viděl...

Z mého pohledu nedotažený omyl - nedotažený především scenáristicky. Kličkování mezi žánry, vrcholící "dramatickým odhalením" a poměrně těžkopádným mudrlantstvím věci ani trochu nesedí... a přesah? Sorry, ten vypadá jinak.

Vzpomínáme... to byly časy, kdy Vladimír Ž. promlouval každou sobot, v poledne, z obrazovky (Dobré poledne, dobrou chuť, pokud právě obědváte...) a kdy jsme se učili, že reklama patří i k hlavním večerním pořadům.

Omyl. Nic víc. Raimi chce do SM3 narvat všechno - a to taky dělá. A Pejsek s Kočičkou z toho pak celý víkend blijí jak aminy...

Poprvé má von Trierova manipulace smysl - teď totiž neždímá city, ale situace. A fatalitu zaměňuje za ironii. Čímž se z okázalého emocionálního teroristy mění v ironického analytika. Beru.

Upřímně - jen těžko sjem věřil tomu, co vidím... a plakal jsem, když jsem pod scenářem našel podpis Davida Webba Peoplese...

Mno, kdyby to byla víc komedie o hudbě a hudebních ikonách a méně zcela standardizovaný romantický nášup, pak by to snad i byl poměrně slušný film...

On to zvládl - a se ctí. Nevyhráli, ale platně se zúčastnili - Stallone i jeho Rocky. Talinánskou hučku dolů. A ke všemu má ten film dost daleko k demenci dílů 3-5, a to je víc, než jsem čekal...