annash

Naprostá urážka řecké mytologie. Vstup na Olymp á la Empire State Building byl kýčovitý, ďuzna do Hádovy říše á la Hollywood byla směšná a Percy 'Perseus' Jackson á la pubescentní syn vládce moří vypadající jako dvojče Justina Biebera byl přímo duširvoucí. Akce marná, scénář k ničemu. Brosnan u mě definitivně skončil, stejně jako většina jmen, která se na tomhle mladistvě nechutném projektu podílela. Nad Umou Thurman jsem zaplakala, ale budiž - jí jsem schopná odpustit leccos. Efekty poměrně slušné, jako v každé první americké fantasy. Obaleno pseudo-dojemným story o šikulovi, co jde zachránit mamku a (ne)šťastnou náhodou u toho i spasí svět, hurá, jak netradiční. Takovýhle zážitek mi stačí jednou za život. A jedna otázka na závěr: Jak se ten blbec sakra naučil tak rychle šermovat?!

Tenhle film je celičký o filmu. Quentin Tarantino si našel svůj vlastní způsob, jak vzdát poctu kinematografii a já říkám, že se mu to setsakramentsky povedlo! Tak trochu jiný pohled na WWII, kde židé nejsou vyobrazeni typicky jako pasivní oběti, ale jako psi, do kterých když kopnete, tak koušou. Přidejte holku, která chce pomstít svou vyvražděnou rodinu, roztomile přehrávajícího Brada Pitta a dechberoucího Lovce židů, který suverénně přeskakuje z polohy do polohy a nutí vás myslet si, že až se svými oběťmi skončí, budou všichni do jednoho potřebovat cvokaře. Vše dobře protřepejte a užívejte si. Scénář byl bez jediného nedostatku, vymazlený do posledního písmenka a tradiční kapitolování opět bezvadné. Ne, tenhle zážitek se nedá dost dobře popsat slovy. Nebudu říkat, že to QT dokázal zase, protože něco takového podle mě dosud nedokázal. Naprostá bomba.

Mám ráda Jasona Isaacse, ale tohle, vážení, tohle je příliš. Jeden se z obsahu pomalu těší na pořádnou akci a místo toho se mu dostane jakési bezduché honičky, v níž je scénář jeden velký nesmysl. A Lautner je vzhledově i herecky noční můra. Jedna hvězdička za taťku Jasona, s nímž umřela poslední naděje na kladný filmový zážitek.

Ach, tak tohle je srcovka. Neskutečně silná dvojice v neskutečně silném příběhu, který je pro mě ideálem romantického filmu. V dnešní době už nějak podobné skvosty moc nevznikají...

Auta pro mě byla ohromným překvapením. K filmu jsem nejprve přistupovala obezřetně, protože při vyslechnutí shrnutí jakéhosi škvrněte jsem byla více než rozpolcená a nevěděla, co si o námětu myslet. Ovšem musím přiznat, že jsem byla brzy vyvedena ze zdrženlivosti. Už od prvních minut je to slušná zábava, ale ve chvíli, kdy se McQueen dostane do vesničky, to začne být zábava veliká. Auta jsou plná inteligentních rozhovorů, které baví jak děti, tak dospělé a ani nechybí mravní rada, která do každého slušného dětského filmu patří.

Tak tenhle druh humoru je mi opravdu hodně vzdálený. Ne, nedá se to snést ani na té nejvysmátější párty, kde je popcornu a chlastu víc než dost. Ztracených 83 minut plných naprosto nesmyslných náznaků na věci moderní kultury a podstrkování divákovi těch nejnižších sraček, jaké snad lze vymyslet. Byla jsem v pokušení odkliknout jednu hvězdu za úlevu, když konečně přišly vymodlené závěrečné titulky, ale... za to se asi hvězdy nedávají, co?

Jednička byla celkově daleko povedenější, ovšem hudebně stále krása.

Bože, já se tak nerada lekám! Jenže k hororům to patří a utvrzuje to charakter, takže při každé scéně, kdy jsem vylétla ze židle, jsem si řekla, že to prostě vydržím. Nevypnula jsem to a jsem za to ráda. Po první polovině, která mě nechala s rozporuplnými pocity, přišla návštěva u staré hispánky a najednou to dostalo grády - přestože jsem ve chvíli, kdy ten chlapík s knírkem poletoval po místnosti, váhala, zda to má nebo nemá být humorné. Ale pak jsem se do toho dokonale ponořila a když jí ten její nanicovatý patron dal jen tak mimochodem knoflík do obálky a poradil jí, ať ho předá dál, v duchu jsem mu otloukala hlavu o obrubník. Scéna na hřbitově byla sakra dobrá, finále nečekané. I když jsem vlastně nikdy tak úplně nevěřila, že Lamii přeci jen unikne... Lorna Raver byla jako cikánka-démon výborná.

Jedním slovem: působivé. Bezvadný příběh, uspokojivě propracované charaktery a emoce, které divákovi nedělá problém uvěřit. Pro Rachel Weisz mám slabost a zde mi opět připoměla, proč to tak je. Křesťanské řádění jsem prožívala se zatajeným dechem, a jelikož sama křesťan nejsem a nijak valné mínění o tomto náboženství nemám, jsem všechno, jen ne pohoršena. Režisér má můj potlesk za to, že se nebál vyjít s tímto ožehavým tématem do světa. Na konci jsem slzela.

Vábivý zevnějšek, dutý vnitřek. 117 minut pomalého odhalování pravé identity toho siláka s barvu měnícíma očima a následného rozpačitého sbližování. Něco, co si absolutně nezaslouží všechny ty ovace, které to sklízí, ale to nehodnotím... Herci vesměs průměrní až podprůměrní, vyjma snad Charlieho, který byl asi jedinou opravdu sympatickou postavou filmu. Pattinsonovi nevěřím ani jedno jeho vytrhané obočí, Stewartová hraje slabě slabý charakter, takže to v závěru zase nevypadá až tak špatně. Všichni jsou pohlední, zmalovaní a jinak načančaní a pohybují se po nádherných lesích. Co bez keců chválím je hudba. A baseballová scéna (s hudbou), jinak příběh nula nula nic nic, bohužel. Ovšem četla jsem i první knihu a z té mám podobný dojem, takže režisérka dostává zdvižený palec.