Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Dokumentární
  • Akční
  • Animovaný

Recenze (574)

plakát

Black Sabbath: The End of The End (2017) 

Atmosféru koncertu jsem si užil loni přímo na pražské zastávce rozlučkového turné. Dneska v kině jsem si vychutnal tenhle zážitek ještě jednou, ovšem z jiného úhlu pohledu. S výborným zvukem, obrazem a bonusovým materiálem plným nostalgického, ale ne patetického, vzpomínání. Sabbati birminghamským koncertem neumřeli; zůstává ještě dost generací, které budou jejich hudbu milovat, až do své smrti.

plakát

Po strništi bos (2017) 

Rozumím tomu, že v éře komixových blockbusterů přijde dnešnímu divákovi film jako málo akční, neřkuli unylý, nenormální. Mně naopak přijde neobvykle normální. Vypráví prostě zážitky malého chlapce z vynuceného pobytu v pro něj nezvyklém prostředí. Víc než Obecnou školu mi připomínal Pány kluky. Příběh volně plyne a zaznamenává zajímavé okamžiky z paměti (a fantazie) Zdeňka Svěráka, jehož knižní přelohu jsem četl asi před dvěma lety. Moc se mi líbila dobová výprava (včetně bez příkras zobrazeného života na venkově), kamera i představitel hlavní dětské role. Potěšila i tradiční camea cimrmanovských herců a další Svěrákovy odkazy (Akumulátor 1). Jak napovídá i zdejší hodnocení (74 % při prvním dni v kinech), film si nezíská masovou oblibu jako Obecná škola, ale své diváky si jistě najde. Třeba mě :-)

plakát

Masaryk (2016) 

Když jsem četl první avízo filmu či viděl první trailer, obával jsem se, že půjde z velké části o laciný bulvár. Tyto obavy se naštěstí nenaplnily; scény zobrazujících Masarykův prostopášný život tu mají své místo a není jich přehršel. Film na mě působil na české poměry až nezvykle vyzrále - hutná atmosféra historického dramatu ve mně vyvolávala podobné pocity jako třeba při sledování loňského Mostu špionů, nebo o něco starší minisérie V síti CIA. Dost tomu pomohla i úžasná dobová výprava, včetně maskování herců (chvílemi byl jak Roden, tak Kaiser k nepoznání). Na druhou stranu musím dodat, že mi k dokonalosti chybělo cosi blíže nespecifikovatelného - 4,5* v tomto případě zaokrouhluji nahoru. Pozn.: Snad to bylo umocněno geniem loci krásného historického sálu Lucerny, ale poprvé jsem zažil situaci, kdy se po skončení filmu ozval aplaus (předpremiéra).

plakát

Rada nad zlato (2015) (studentský film) 

Přestože jsem v OVB nikdy nepracoval, určité povědomí o dění v této firmě jsem měl. Dokument ho jen potvrdil. Jednou jsem dokonce byl čistě pro zajímavost na pohovoru v jiné poradenské společnosti, a přestože jsem nebyl na pohovor (záměrně) připraven a na otázky kluka možná mladšího než já jsem reagoval spíše nedbale, samozřejmě mi obratem přišel e-mail, že jsem přijat. Myslím, že opravdu přijmou kohokoliv, jen aby 18letí „manažeři“ získali provizi za další ovečky. Na dokumentu mi trochu vadily některé zbytečné a opakující se záběry (večírek) a taky házení do jednoho pytle. Nemyslím si, že by veškeré finanční poradenství spadalo do této žumpy, jak v dokumentu zaznělo. Nicméně je asi smutnou skutečností, že většina finančních poradců jsou jen bouchači investičního životního pojištění a podobných „výhodných“ produktů. Jako všude je prostě potřeba pečlivě vybírat, jaký produkt či službu si kupuji. Celkově si myslím, že je dobře, že dokument vznikl, třeba trochu napomůže kultivaci oboru, nebo alespoň varuje potenciální klienty či zaměstnance.

plakát

Dítě Bridget Jonesové (2016) 

První díl Bridget Jones jsem viděl poprvé jen 2 dny před tímto nejnovějším, a musím říct, že mě navzdory své auře kultu nijak zvlášť nezaujal. Den na to jsem zhlédl díl druhý, který mě – snad díky prvkům crazy-komedie – bavil víc. Z trilogie však nejvýše řadím právě letošní novinku, která má spád a plno vtipných momentů. Z mého pohledu má tedy série jasně vzestupnou tendenci, což je vzhledem k závěrečnému cliffhangeru potěšující :-)

plakát

Lída Baarová (2016) 

Líbilo se mi vše dobové: výprava, kostýmy, auta, hudba atp. Co se mi naopak nelíbilo vůbec, byl Hitler. Zdálo se mi, že ho hrál robot bez výrazu, namaskovaný jako Pavel Kříž. Trochu směšné mi taky přišlo obsazení dua z Komisaře Rexe, nicméně pánové hráli dobře (horší to však bylo s Goebbelsovým dabingem). S osudem Lídy Baarové nejsem tak detailně obeznámen, abych dokázal zhodnotit, co bylo přikrášleno, a co odpovídalo realitě. Celkově jsem se ale u filmu bavil a přišlo mi, že velmi rychle utekl.

plakát

Sbohem český koutku (2010) (TV film) 

Když člověk poznává zobrazovaná místa, hned se na takový dokument kouká jinak. Osud všech zúčastněných je mu najednou bližší a cítí smutek nad bezprávím, které na nich všechny tři zainteresované státy a jimi vedené spory a bojůvky napáchaly. Jako doplněk k dokumentu doporučuji tento díl Reportérů ČT (stopáž od 23:45).

plakát

Mary a Max (2009) 

Námět je sice celkem originální a sympatický (přiblížit pohled na Aspergerův syndrom), ale film samotný mi přišel trochu přibrzděný. Ze začátku jsem čekal, až se děj trochu víc rozeběhne (skončí část s vypravěčem), ale po několika minutách bylo jasné, že film ve stejném tempu doklopýtá až do konce. Možná to byl ale úmysl a součást „deprese-konceptu“. Tam nepochybně spadal i styl animace vzdáleně připomínající Tima Burtona. Černý humor fajn; chtělo to víc šťávy.

plakát

Chlapec v pruhovaném pyžamu (2008) 

Na filmu mi trochu vadilo, že nebylo úplně zřejmé, pro jaké věkové publikum je určen. Příběh je totiž poměrně jednoduchý, až dětsky naivní (podkopání se dovnitř). Navíc v některých momentech až přehnaně doslovný (např. když se při odchodu z promítací místnosti nacisti poplácávají po ramenou se slovy „skvělá propaganda“ – každý divák přitom ví, že šlo o propagandu). Na druhou stranu si nejsem jist, jestli by snímek dětského diváka dokázal naplno zaujmout. Ale pokud ano, tak jedině dobře. Film obsahuje spoustu poučných momentů a graduje velmi sugestivní finálovou scénou. Drobnou výtku bych měl ještě k výběru představitele chlapce v pruhovaném pyžamu – přišel mi trochu při těle a málo zubožený.