Tuxedo

Zabiják, vychovávaný mezi rváči, pro kterého smrt nic neznamená a policista, kterého tento zabiják připraví o kolegu a on tak ztratí všechny zábrany, je nejen skvěle napsaný, ale též skvěle natočený. Oba hrdinové opravdu snesou označení "dog" - zabiják nemá slitování před nikým a neváhá jakkoliv bojovat o svůj život, policista je mu zase neustále v patách, což myslím opravdu NEUSTÁLE. Hodně se hraje na realističnost (všechny postavy dělají velké chyby včetně zabijáka) a především nekompromisnost. A Edison Chen je prostě výborný. Výsledný dojem mi dokonce nezkazila ani poslední dvacetiminutovka, protože romantická linie je jen záminkou k uzavření příběhu, který se opět neobejde bez násilí.

Z hlediska současné české tvorby zajímavý počin, ale samotný nápad vždy nestačí. Vizuální stránka sice zaujme (nikoliv loutkami, ale kamerou), ale zmatený příběh a samoúčelná vulgarita tomu hodně ubližují. Pár dobrých momentů (většinou týkající se zamilovaného páru) to už nezachrání.

Velký náběh na plný počet. Screamplay se z tromácké produkce vymyká už tím, že nevypadá vůbec lacině, což je velmi dobře zakryto především zvolenou vizuální formou. Neskutečně stylová pocta všem starým flákům a ukázka, že v této produkční společnosti dokáže vzniknout film s dobrým scénářem a povedenou satirou na Hollywood. Škoda těch pár hluchých momentů.

Romerova část: Romero opět dokazuje, že napětí budovat umí, stejně jako efektně používat laciné lekačky. A navíc si sem svým způsobem propašoval své oblíbené zombíky a přiměřenou porci gore. (4*) Argentova část: Argento jako by nebyl ve svém živlu a nedaří se mu jak napětí, tak přetvoření neškodného fotografa v šílence, kterého Harvey Keitel zahrál ne zrovna nejlépe. Vše tak zachraňují typicky argentovské momenty. Poznáte je snadno, většinou se v nich vyskytuje krev a ostrý předmět. Závěr je velmi špatný, z hlediska diváckého pochopení ba přímo zoufalý. (2-3*)

Flash Point se kvalitou řadí někam mezi dva starší Yipovy filmy, Sha Po Lang a Dragon Tiger Gate. První polovina filmu je věnována především představování postav, prokreslení jejich charakterů apod., což nefunguje tak úplně nejlépe a příprava na závěrečný střet a vyhrocení situace nejsou tak silné jako v případě SPL. Donnie Yen i tentokrát hraje téměř neznámého poldu (stejně jako v SPL nevidíme jeho soukromý život), který má smysl pro čest a přátelství, ale není to tentokrát takový sympaťák, mnohem lepší je Louis Koo v roli špeha, ale nečekejte výkon na úrovni Johnnyho Deppa alias Donnie Brasca. Vše se zlomí v závěrečné třetince, kde konečně zafungují emoce a střílí se ostošest, aby si to nakonec mohl Donnie na férovku rozdat s Collinem Chou. Tahle bitka se možná neřadí mezi nejlepší, ale mnohé její momenty jsou dechberoucí. 7/10

Dokud se ve filmu ve větší míře vyskytuje Roden, dalo by se to ještě zkousnout. Bohužel, v polovině přejde hlavní hrdinka do té "bestiální" polohy a film zamíří až ke dnu. 3/10

Scénáři tentokrát bylo věnovánu více času a tak se nemusíme obávat většího množství vaty a zbytečných patetických keců, Mulcahy naopak zajišťuje, že se budete velmi dobře bavit a akci si náležitě užívat. Jednoznačně nejlepší film ze série a pokud se stejný tým vrhne i na čtyřku (závěr k ní přímo odkazuje), už se začínám těšit. 7/10

Vláčný děj zachraňuje především výtečný závěr a tradičně výborný Toshirô Mifune.

Průměrný film o autismu, v porovnání s Rain Manem či Forrestem Gumpem dokonce podprůměrný, herecké výkony jsou velmi slabé. Jediné, co má diváka šanci zaujmout, je Hornerova hudba.

Ze začátku jsem se smál každé brutalitce, ale když vám to servírují dvě hodiny, přejde vás pak chuť. Občas se tu sice vyskytne dobrý nápad (např. zmínka o kontinuitě), ale jinak film postrádá tempo a více nekrvavého humoru. Dívat se na průměrné gore, které navíc v rámci příběhu (pokud nějaký je) nemá žádný účel, není nic pro mě.