IsaacNewton

Kdo nestrávil dětství hraní si s dinosaury, stavění vlastního Jurského parku, sledování donekonečna této filmové trilogie + na občasné zpestření i Cestou do pravěku, nemůže asi pochopit slzy v mých očích po prvních několika minutách. Park existuje, park žije a všichni jsou spokojení (i v dinosauřích očích se dá záblesk štěstí postřehnout :-)). Bála jsem se, co se po 20 letech s milovanou sérií stane, ale hned jsem věděla, že tento film je natočený s láskou a porozuměním. Úsměv šťastného blba mě neopouštěl po celou dobu filmu, smích střídalo napjaté očekávání, urputné fandění hlavním postavám, strach a nezastavitelný třes (takhle mě dlouho žádný film do děje nevtáhnul) no a nakonec i na dojetí bylo místo dost. Scénář je neuvěřitelně originální a nápaditý, zajímavé záběry doplní tu nádheru celého filmu, klenotem jsou pak herci i výborná hudba. Colin Trevorrow dokázal dokonalý návrat do Jurského světa, který mi připomněl dětství a lásku k těmto nádherným tvorům!

Samozřejmě, že to není Secretariat nebo Seabuscuit či starší film Phar Lap, ale myslím, že se o to ani tvůrci nesnažili. Každý z těchto výše jmenovaných filmů s dostihovou tématikou měl kladen důraz na trošku jiné věci (např. Secretariat- postava majitelky Penn, Seabiscuit- doba Velké krize atd.). V 50:1 šlo hlavně o zábavu a napětí a film poukazuje na klasické dostihové překvapení, kterých je v tomto sportu opravdu požehnaně. I ti nejobyčejnější, kteří trávili mnoho hodin poctivou prací s nadějným, leč komplikovaným koně, mohou vyhrát tak velký dostih, jako je Kentucky derby. Pochválila bych také herce, kteří se snažili hrát své "živé předlohy" co nejlépe to šlo a koňský herec hrál též o stošest :-)

Chvílemi se člověk směje, chvílemi má slzy v očích... Duch je zkrátka film, který se hodí pro každou příležitost a člověk jej může vidět třeba po páté a stále musí oceňovat jeho originalitu, skromnost a dojemnost.

Roztomilé a veselé zakončení Febiofestivalu s tímto filmem... Bill Nighy je ten nejlepší popleta a Maggie Smith nejmoudřejší žena :-)) k tomu dokonalá atmosféra Indie, Sonnyho energie a dobré srdce a dokonalá hudba. První díl jsem sice neviděla, ale nebylo ani zapotřebí. Druhý báječný hotel Marigold je rozhodně příjemným filmem, který je opravdu jen od toho, aby si člověk oddáchnul a nemusel přemýšlet :-))

Největší hrůza promítaná na Febiofestu...(resp. horší jsem neviděla). Zpočátku to působí jako špatně natočený "roadmovie", kdy se prostě neděje NIC zajímavého (v jiných podobných filmech na první pohled také ne, ale každý, kdo takové filmy má rád jako já ví, že se pod povrchem vždy skrývá něco více a že cíl je vlastně cesta, která pro postavy mnoho znamená atd...). Postavy- právě to byl též kámen úrazu. Dobrá myšlenka, ale špatně napsané scény pro posun/vykreslení jejich charakterů. (holka byla ke všemu děsně protivná a její křik byl horší jak jek sirén). K tomu ještě šíleně nahraně umělecké scény značící bůhví co...Nicméně jsem se jen těšila na konec a myslela jsem si, že film v takové jakési melancholii skončí... To jsem ale podcenila naprosto režiséra. V posledních 10-15 minutách dojde k náhlému zvratu a do rozplizlého příběhu se vmísí velká dávka násilí, děsu a tísně. Pravdou je, že toto jsem u takového filmu nečekala, ale můj celkový dojem to ještě zhoršilo- ale alespoň to dokázalo vyvolat konečně nějaké emoce. Za to 1 hvězda. K tomu podivínský konec (mrzí mě, že jsem se nemohla zeptat režiséra osobně, co to mělo znamenat).

Tedy, žánr "komedie" tady na čsfd mi úplně nesedí. Ve filmu je sice mnoho komických momentů, od rozdílů mezi Čechy a Němci začínaje, přes různé hlášky konče. Ale zařadit film jen do tohoto žánru se mi nezdá, dle mého se jedná o povedený, mysteriózní, chvilkami snový, film, s až horrorovými prvky (atmosféra Krušných hor se dá doslova krájet, jak ta mlha táhnoucí se přes nekonečné, tajemné lesy) a s absurdními (komickými) momenty. Krásu filmu doplňují dokonale tajemné krajiny, strašidelný zvuk rozbitého větrného mlýnu a "podivínská (Čechů plná :-))" vesnička. Film ani chvíli nenudí a co chvíli si říkáte "jak jen tohle může dopadnout..." Režisér se svým bratrem si splnili tak trochu sen a natočili film, který obletěl mnoho festivalů po celém světě, byť to rozhodně není jeden z těch "přeumělecký" snímek. Jeho síla spočívá v atmosféře a výborných hereckých výkonech.

Od dob Čisté duše žádný pořádný film s hlavním hrdinou schizofrenicem... a zde je. Patrikův den je dojemný, jednoduchý příběh o pár postavách, které mají v příběhu ale své jasné místo a dokonale se ovlivňují. Zajímavé filmařské momenty, kdy Patrik podstupuje elektroléčbu a následně má v hlavě naprostý zmatek a změť vzpomínek- které však zastírá jen ta jedna- na ni...

Něco mezi 3 a 4 hvězdami. Příběh okouzlí snad úplně každého, postavám celou dobu fandíte a přejete jim jen samé štěstí. Zajímavý pohled na lidi s mentálním postižením (nikoli však parodie nebo drsný humor, točeno s láskou a pochopením!). Naopak nepochopitelná je příšerná kamera (třesoucí se, špatné záběry...) a až možná trochu šílený happyend... (avšak dle slov režiséra: "Mělo to skončit špatně, ale neměl jsem nakonec to srdce to udělat).

Zvláštní snímek o nadaném dítěti, které vymýšlí básně, takové, jako by je psal životem zkušený člověk... do toho učitelka ve školce, též milující poezii a o to více malého chlapce. Chvílemi podivné, nepříjemné a děsivé, zprvu jsem z filmu byla nejistá, až poté se mi rozležel v hlavě- myšlenka (a konec!) je ohromující. 85%

Chvílemi silné momenty, ale konec příšerně rozvleklý a navíc... pocit, že tohle se dalo natočit mnohem lépe...