Hollohlaway

Celkem zábavná kombinace komedie a westernu. Obsazení je výborné, Leslie Nielsena jsem takhle mladého snad ještě neviděl, Glenn Ford je chlapáckej a dialogy srší vtipem. Ale je to takový kočkopes, humoru nebo akce by mohlo být ještě víc.

Zápletka je hodně vtipná a neustálé vtipkování na ruské a revoluční stereotypy je zábavné. Ta romantická linka mi přišla slabší a ač Greta Garbo nehraje špatně a je hodně výrazná, ta veselá poloha mi k ní vážně nesedí. Navíc mi přijde spíš zajímavá než hezká, takže chápu, že její herecký typ pasuje jen do určitých filmových žánrů. Ale je to velmi dobře zrežírované a dialogy klasicky Lubitsch a Wilder umí výborně.

Extrémně nelogický slepenec plný nereálně se chovajících postav. Tady se musel někdo zbláznit nebo je to nějaký vtip, většinu filmu jsem jen nevěřícně zíral. Zápletka je nesmyslná, ale budiž, to u béček moc nevadí. Ale i když mám Jasoně celkem rád, tady kromě několika slušnějších akčních scén sice asi odvede dejme tomu svůj standard, ale film jako celek je blábol. Scénář, dialogy, chování postav a jejich obsazení, například výjimečně nereálně působící divná prdelatá černoška v roli agentky. Nechápu čím přesvědčili Jeremy Ironse, aby do toho šel. Ayerovi už asi definitivně hráblo, protože tohle vypadá, že to točil nějakej stážista.

Nečekaně vtipná sestava v hlavních rolích, Bogart překvapil a Peter Ustinov byl přímo vynikající. Konverzačním humorem je to přímo nabité a i když scénář není moc komplikovaný, má to takovou nepopsatelně líně milou atmosféru, jakou jsem dlouho neviděl.

Ústřední pár mi přišel až nesmyslně nepasující, on je scénář vůbec výjimečně prostinká záležitost. Písničky zaujaly snad jen dvě, skvělé bylo ale taneční číslo v kavárně Freda a Kay Thompson, která je mimochodem výborná, energická a vtipná. Audrey poměrně solidně zpívá a tančí a Fred Astaire hraje mnohem uvolněněji a civilněji než ve svých filmech ze třicátých let. Jinak jako celek je to ale dost bezkrevné a energie to nemá ani za mák, navíc ta modelkovská zápletka je hodně otravná.

Obsazení hlavní party a akce je skutečně solidní, ale hrozná je ta omáčka kolem. Zkratkovitý podivný scénář, střih taky někdy dělá psí kusy a nálada celého filmu je velice kolísavá. Vidět se to v pohodě dá a Ma Dong-Seok je pořád fajn, ale je to prostě zmatek.

Předlohu neznaje, ze zvědavosti jsem se nechal zlákat. Není to úplná bída, poměrně nápaditá zápletka a vysloveně panoptikum všech možných postav, ať kladných či záporných celkem zaujme. Souboje kupodivu mají fajn náboj a choreografie vůbec není špatná. Ale triky nic moc a herci jsou na můj vkus moc japonsky ulítlí, celá ta mystika mně občas nedávala smysl.

Velmi prostinká zápletka a poměrně málo tanečních čísel, naštěstí celkem ucházející humor. Pobavilo v podstatě totožné obsazení jako předchozí film stejného režiséra Marka Sandriche, Veselý rozvod, dokonce Erik Rhodes hraje opět Itala. Ginger Rogers je tu skutečně nádherná, Fred sice skvěle tančí, ale vypadá pořád jako Stan Laurel. U mě holt jednoznačně vede Gene Kelly.

Nečekaně slušně to drží pohromadě, oproti superhrdinským blábolům z poslední doby je to celkem osvěžující. Ale je to scenáristicky naprosto krotké a neškodné. Záporák v podstatě jen je, víc se o něm říct nedá a řadí se tím do nekončící linie nudných nezajímavých a neoriginálních bedgájů. To se dá ale bohužel prohlásit o většině postav, trochu se snad přeci jen vymyká ústřední bratrské duo. Ale myšlenka, zvrat, něco originálního...kde nic, tu nic.

Minimalisticky civilní sonda do života japonské rozpadlé rodiny. Je to nečekaně povědomě přenositelné i do našich evropských poměrů, včetně babičky, která je mimochodem výborná. Ztroskotanec Hiroši Abeho je výrazově velmi přesný, škoda, že děj je jen strohý náčrt bez vyústění a příběh vám toho nakonec příliš neosvětlí. Jinak jako náladovka to ale obstojí, nalákal mě Abe a nelituju, to zase ne.