Patuse

Jakožto anglofill a po vynikajících počinech poslední doby jako je Sobík či Před vraždou, jsem se vysloveně těšila. Bohužel nedobře zpracované a okoukané stereotypy hit me - on natěšený true-crime sluníčkář, ona zpruzená novinářka, co se vrací do míst, kde se narodila. Naposledy dobrý to bylo v Ostrých předmětech. Peace!

První dva díly jízda, že jsem měla pusu dokořán. + drugs, více baguette místo prsou ♥, Petr Uhlík, young adults zobrazení skrz emoce x adults bez emocí - další 4 díly těžký podprůměr, dědek linka

Nechci vyznívat příliš kriticky, protože VIZUÁL, kamera, nápadiost a využití lokace Prahy či mostů - to je něco ojedinělého a něco, co české "řeky" potřebují jako sůl! Tak co tomu hybí, aby to byl hit? Za mě severská strnulost a jednoduchost dialogů, není čechům přirozená a nikdy nebude... tohle mi tu drhlo až moc. Jan Vlasák mě dokonce svou pseudonasraností v první scéně rozesmál, nevěřila jsem mu to.  + obrazy, auta, noviny, bilborady, Praha, modrý klavír, první přibližovací záber na budovu - to ve mě zůstane dlouho! ♥ Do důsledku však moc prosím, točte české sci-fi - tohle je new fresh závan. Mě historický filmy 20. století furt dokonala nebaví! A Češi NEŽ je a trapný komedie neumí... Oder? Bod obnovy snad nebude tak dlouho vyčnívat a děkuju!