jasse

"Vždycky, když jsem nahý, jsou kolem jen oblečení lidi". - Tahle věta plně vystihuje pocity ochrnutého mladého muže, který může hýbat jen hlavou. Ale ta hlava je zdravá a přemýšlivá a nakonec vymyslí plán, který hodlá uskutečnit, než mu "skončí záruční doba". Film plný moudrých vět a vtipných dialogů pobaví i rozpláče, ale především zanechá velmi silný dojem. - Souhlasím rejzanku, tohle chce 5* všem navzdory.

Tomuhle filmu vévodí výborně vybraná hudba a nádherné záběry, na které se velmi dobře dívá. Mark Pellington jako klipař ví, jak na to, že...příběh byl velmi jednoduchý a pro mě tak neuvěřitelný - a přitom předvídatelný - že mi dalo hodně sebezapření dokoukat až do konce.

...do háje, tak kam teda na tom konci šel?

Páni...nostalogie..to byly problémy tehdy! Jinak za dialog mezi matkou Hlaváčovou a matkou Bohdanovou by se nemusel stydět ani dnešní Hollywood...

Ruský akční film jsem neviděla ani nepamatuju, a i přes určitou překombinovanost (chvíli mi trvalo, než jsem se rozkoukala, kdo je vlastně ten dobrý a kdo zlý) se mi jeho zpracování velmi líbilo. Hlavní hrdina byl, Kinslayere, náhodou sympatický (jak to má ve správném akčňáku být) a i díky němu jsem se na ten film dodívala až do konce. Navíc byl tento příběh natočen podle skutečné postavy majora Galkina, který nebyl člen KGB, ale Spetsnazu, což jsou vojenské jednotky pro speciální úkoly (ruská obdoba Navy Seals).

Pro Brodyho jsem měla vždycky slabost, ale v tomhle filmu je naprosto úžasný. Být učitelem na americké střední...hm...to už musí mít klidnější povolání ostřelovač na torpédoborci.

V době, kdy byl doktor Murray obviněn z neúmyslného zabití Michaela Jacksona, se začal o tento případ zajímat investigativní novinář Gerald Posner, který je autorem tohoto dokumentu. Jak probíhalo vyšetřování a posléze soud, přibýval také materiál dokumentu, který se sice snaží stát na straně lékaře, ale ve svém výsledku nakonec Murraye (jistě nechtěně) téměř zesměšňuje. Jak jinak vnímat Murrayova rozechvělá prohlášení, že byl Michaelův jediný přítel na tomto světě a že byl Bohem (či kým) pověřen se o něj starat. Od smrti Michaela Jacksona po soud uběhly 2 roky a tak měl autor dokumentu čas dát dohromady některá fakta, hodně použil záběry ze zpravodajství, když začalo soudní řízení. Jeho svědectví je příliš jednostranné, vybírá momenty, které jsou pro Murraye příznivé, například drobné nejasnosti v případě, nebo absolutní zřeknutí se zodpovědnosti pořadatele, a vylíčil Murraye v celé kauze jako obětního beránka. V závěru dokonce ukázal i to, že jeho tým obhájců je nejednotný a to všechno že bylo důvodem ke konečnému Murrayovu odsouzení. - Proč tento dokument vůbec vznikl celkem nechápu. Autor chtěl možná případ ukázat i z "druhé strany", ale výsledek je nevalný. Lidé v USA i u nás měli možnost prostřednictvím tv sledovat soudní jednání den po dni v přímém přenosu a utvořili si vlastní názor, který se musel shodovat se závěrečným výrokem soudu. Souhlasila jsem se soudcem Pastorem, že doktor Conrad Murray je nebezpečný blb, který pod vidinou peněz kývnul ztrápené hvězdě, která měla celoživotní problém s nespavostí, na vysoce rizikový způsob "léčby" v domácím prostředí, ke které neměl ani atestaci, ani zkušenosti a ani dostatek zodpovědnosti. Výsledkem byla smrt jeho pacienta, a důsledkem byl jednoznačný výrok poroty o jeho vině, který stvrdil nejvyšší sazbou také soudce. Murrayovi jeho slzy v závěru dokumentu docela věřím - tohle prostě posrals chlapče, a opravdu nad sebou můžeš jenom zaplakat. - Update: po odvysílání dokumentu byl soudce Pastor (který Murraye odsoudil) zaplaven dotazy, jestli je možné, aby měl někdo finanční zisk ze zdokumentování svého zločinu. Zajímavá otázka...Soudce odpověděl, že v době vzniku dokumentu nebyl Murray ještě odsouzený, tudíž ano, může, ale znovu vyjádřil své znechucení nad tímto člověkem.

... ale houby, nikdo přesně neví, proč se Kurt zabil a všechny kolem něho to tehdy překvapilo. Všichni počítali s tím, že se jednoho dne předávkuje, ale že by našel odvahu ukončit svůj život sám, to nečekal nikdo. Všichni kvůli tomu mají dodnes výčitky svědomí, to je evidentní. Dá se to jen dedukovat, z toho, co se kolem něho v posledních měsících dělo a co se stalo. Dá se to i předpokládat, díky dědičné dispozici. Dá se to i chápat, kvůli Kurtově povaze, díky které neviděl jiné východisko. A houby ví i Gus Van Sant. Tudíž mi jaksi uniká, kdo mu dal právo se "inspirovat" k vytvoření filmu o smrti právě Kurtem Cobainem. Naštval mě šíleně tím, že věrně zkopíroval Kurtovu podobu, jeho oblečení, jeho povolání, ale zbytek si úplně vymyslel. Když je tedy ten film "pro Kurta, ne o něm", tak proč nezvolil pro svou postavu jinou "image"? Prostě ho podezírám, že i když film má být nekomerční, tak prostě komerční bude, jen kvůli tomu jménu Kurta Cobaina, se kterým si každý ten film spojuje - běžní fanoušci si ho nenechají ujít a budou akorát zklamaní. Proč například naprosto věrně zkopíroval vzhled toho skleníku, a přitom vnitřek domu byl hnus - tak odpornou kuchyň by ani špindíra Courtney nesnesla. :)..Blake z filmu měl být úspěšný, a přitom bydlel v domě, kde byl nábytek jak u cikánů. Je to trochu nelogické a nechápu, proč Sant takto řešil interiér toho domu. Ale to je jen taková nepodstatná drobnost. První půlka filmu mě teda trochu iritovala. Trochu jsem se pobavila scénkou, jak si Blake huláká u ohně jakousi americkou vlasteneckou píseň, tu poznají určitě jen Amíci, my ne..a proč ji zpívá, naprosto netuším. Možná ji dobře znal, a líbilo se mu zařvat si ji v tom lese - třeba ho jako zpěváka upoutala ta akustika tam...Pak scéna s prodavačem reklamy ve Žlutých stránkách - ten chlap absolutně netušil, s kým mluví, prostě úspěch je opravdu relativní... Nějak nerozumím tomu, proč jsou některé záblesky z Kurtova života tak zřejmé... proč Sant tyhle známé věci ve filmu použil tak okatě, a jiné ignoruje. Nebo si je zcela vymyslí - například návštěvu Kim Gordonové (ze Sonic Youth), která hrála zřejmě nějakou zástupkyni nahrávací společnosti. No jasně, chtěla pomoct, ovšem samozřejmě neúspěšně - jako všichni...Spíš chtěla, aby se vrátil k práci, k turné, aby dál fungoval, jako před tím...to chtěl i manažer, který ho v domě hledal, chtěli to i chlapi z kapely, co mu volali...Všichni po něm něco chtěli...i ten týpek z domu, co chtěl poradit s nějakou písní, nebo ten, co po něm chtěl peníze... A tady už jsem začínala Santovi rozumět. Začínalo se mu dařit ukázat, proč je Blake tak unavený, prázdný, apatický.....A když jsem se dostala k té improvizaci ve studiu, to už byl Kurt....Poslední emoční úder pro mě byla píseň Death to Birth, je naprosto úžasná, herec ji zazpíval (i prý napsal) přesně, jakoby ji asi zpíval Kurt.. No a ten závěr - ty zvony - to už snad pochopil každý.... - Jistěže to není životopisný film, tudíž mi (ne)vadilo, že nepodává žádné informace. Na dlouhé statické záběry jsem si zvykla a (ne)vadily mi. Naprosto nepodstatné postavy a jejich nic neříkající dialogy mi taky (ne)vadily. Chybějící příběh mi taky (ne)vadil, protože ho známe. Ve filmu samozřejmě není žádné šokující odhalení, Courtney Love, nebo její charakter, je jen hlasem v telefonu. A neexistuje tu žádné vysvětlení tragické události. Věci se prostě jen staly. Možná mi trošku nestačilo Pittovo ztvárnění duševního stavu jeho postavy, hlavně v závěru. Čekala jsem trochu víc, ale tou jeho písní si u mě fakt šplhnul. Dal do ní tolik bolesti, kolik jí asi Kurt v té době v sobě měl....Celkově ten film nezatracuju, ale chce to hodně trpělivosti a mě osobně akorát rozčílil...Souhlasný komentář: MA.KI

Pravdivý příběh o vdovci, který chce léčit svůj zármutek ze smrti své ženy a matky svých dvou dětí změnou - koupí nového domu s pozemkem, na kterém jak zjistí, se nachází ZOO. Rozhodně se ji oživit a otevřít a i když ze začátku nic nejde hladce, podaří se mu to. Celý příběh má šťastný konec - "...a proč ne?" - Ve filmu mě zaujala neobvyklá, prosluněná, zvonivá hudba od Jónsiho a taky tu má pár písní Mike McCready z Pearl Jam, dále zazní skladby od Neila Younga, Toma Pettiho, Boba Dylana, Chrise Cornella a dalších (jak už je u Crowa zvykem).

Pearl Jam zahráli svůj akustický set s naprostou lehkostí a virtuozitou, kterou by od nich v té době málokdo očekával. Nádherný soulad kytaristů Stona Gossarda, Mika McCreadyho a Jeffa Amenta doplňuje svou vynikající hrou na bicí tehdejší bubeník Dave Abbruzzese, který kupodivu použil klasické hůlky místo štětců, jak bývá na Unpluggedu zvykem. A když se na stoličku usadil Eddie Vedder s vlasy schovanými pod kšiltovkou a spustil nádhernou Oceans, člověk málem zapomene dýchat. Vedderovi při jeho vášnivém zpěvu plném emocí vůbec nevadily kamery, na které zatím nebyl příliš zvyklý. Pecky z debutového alba "Ten" jako Alive, Jeremy, Even Flow a bonusová State of Love and Trust zněly v akustickém hávu krásně a zajímavě, pořadí skladeb fungovalo perfektně a já jsem jen čekala, kdy Eddie už nevydrží sedět na té stoličce...Dočkala jsem se ve skladbě Porch, která byla spolu s písní Black vrcholem večera. - Když o rok a půl později vystoupila na Unpluggedu Nirvana, nikdo z techniků se neodvážil ani promluvit, natož jim vstoupit na scénu, nebo celé vystoupení nějak upravit. V případě Pearl Jam je ještě různě usměrňovali a pořad trochu sestříhali, ale oni svým sebejistým výkonem už tehdy dokázali, že jsou kapelou neméně velkou. A jsou jí dodnes. .........