Spiker01

Troškovina jak vyšitá, což je definice sama o sobě.

Předchozí dokumenty tohoto režiséra (např Amy) jsem dosud neviděl a ačkoliv (nebo spíše právě proto) jsem viděl ve svém životě velkou spoustu dokumentů a vyhledávám je, zejména o tématech, co mě zajimají, jsem se musel do stylu anglického režiséra Asifa Kapadii celkem dostávat. V recenzích se často setkávám s negativním názorem, že dokumenty často sklouzávají k vystoupení mluvících hlav, avšak došlo mi, že to mi tu zkrátka chybělo. V omezené míře slyšíme v podkresu promluvit několik nezainteresovaných odborníků-novinářů/historiků, ovšem bez mnou provedené dodatečné rešerše jsem si jistý, že nic z toho nebylo nově nahráno pro účely tohoto dokumentu. O sebereflexi samotného Maradony nemůže být řeč. Neříkám poprvé, že obecně mám raději komplexní, byť několikadílné, dokumenty, jež se nezaměřují na konkrétní životní etapu dotyčného a dodají kontext. U tohoto filmu se na začátku z rychlíku dozvíme o Maradonově ne úplně krátkém avšak nepovedeném angažmá v Barceloně a něco málo více i o dětství, nicméně bych ocenil mnohem výživnější informaci o tom, jak se vůbec nejdražší a nejlepší hráč na světě dostal do takřka odpadu italské ligy, Neapole...krom informace, že ho nikdo jiný nechtěl, což je už zkrátka na samostudium. Obecně se dá říci, že dokument je velmi zvládnutý a záběrů i ze soukromého života Diega Maradony nebylo úplně málo a na konci přišla i nějaká ta katarze. Kvůli výše zmíněným důvodům však za mě pouze 7/10.

90ti minutová mořská digitální jednohubka s nikdy nezklamávajícím Tomem Hanksem, co si to dokonce sám napsal. Rozhodně ale nic, co bychom několikrát neviděli už dávno před tím. Do kina bych na to nešel (jedno Do posledního dechu stačilo), ale výborná akvizice pro Apple tv+, kde se dostavil zasloužený úspěch. Ale kdo ví, v době mimořádně chudé kino-nabídky by nejspíš lidé přišli i na toto drama...6/10

Definice ultra zbytečného remaku. Po 65ti letech tu ten nárok sice je, obzvláště pokud neznáte příběh (kdo by ale neznal ono pojídání špaget) a psi i v trikové podobě vypadají celkem dobře, vůbec se ale disneyovcům nedivím, že to, na rozdíl od průserového Dumba, loni hodili rovnou na Disney+. Já se ale strašně nudil a ačkoliv tu řemeslné kvality jsou, na víc než 40% to u mě zkrátka není.

Existuje film Na hromnice o den více, což je kultovka. Za posledních deset let vzniklo už tolik věcí (i seriálů, včetně jednoho dílu Legends of tomorrow) s tématikou časové smyčky a jakmile je na obzoru další, můj zájem strmě opadá. U Palm Springs to však kompenzují jistými dalšími elementy, počínaje šílenou feel good rom com zápletkou (a ano, k časové smyčce přistupuje zase trošku jinak) a také obsazením; J.K. Simmons je správně démonický, Cristin "matka" Milioti stále patřičně k zulíbání a Andy Samberg si jede svůj komediální standard, ač bych ho v tomto filmu úplně nečekal. Jak říkám už několik let, podobných komedií už zkrátka tolik nevzniká a jsem radši za každou povedenější od Hulu než povětšinou méně povedenou od Netflixu...7/10

Rozhodně nechci tvrdit, že je to nějaké veledílo, ale pro mě to byla feel good coming of age komedie z ranku Rafťáků. 11ti % nerozumím.

To by mě zajímalo, kdy už Netflix přestane točit spotřebky na kvantitu a začne si na své filmové produkci dávat více záležet. Což říkám jako člověk, co je se Starou gardou vcelku spokojen a užil si veškerou akci ve filmu; nicméně v globálu bych důraz na kvalitu ocenil také. Což se asi nedočkáme vzhledem k lavině titulů, jež Netflix každý měsíc chrlí a snad jen celoroční odstávka produkce mu v tom zabrání. Nicméně Charlize Theron jsem si v posledních letech oblíbil, ač jsou časy Loupeže po italsku ta tam a už má nějaký ten křížek na krku stejně jako hlavní postava. Možná bych ocenil méně zjevné provokace homofóbie (dvojka Marwan"Jafar" Kenzari a Luca Marinelli), jež dneska prakticky nesmí chybět v žádném pořádném hollywoodském fláku, ale jinak vlastně fajn a užil jsem si to. Samozřejmě je film o nějakých 30 minut delší než by v ideálním světě byl, ale té vaty se už asi jen tak nezbavíme. PS : Záporáci tu stáli za úplné prd (Harry "Dudley" Melling by to měl okamžitě zabalit), takže koukejte naservírovat ten slibovaný sequel...7,5/10

Lidé, co si neplatí O2tv pouze nadávají, že se nemůžou dívat na fotbal. Lidé, co ano pravděpodobně i rádi sledují tuto talk show, jejíž většinu dílů jsem si rád během korony v reprízách zopakoval. Patřím k té skupině diváků, jímž vyhovuje onen besední styl a moderátorský tón Petra Svěceného a také to, že se nikdo obvykle nepouští do velkých analýz a dané kolo hodnotí veskrze dle emocí a většinou i sympatií k danému klubu. V Praze je nejvíce diváků, takže je logické, jakým směrem se ubírá debata, ale i pro nefanouška pražských S se to většinou dá přežít. Nejoblíbenější hosté : Petr Švancara, Kuba Štáfek, Tomáš Ujfaluši, Horst Siegl...9/10

Po dlouhé době ve vyčištěném kino-kalendáři zase film, co má trošku větší ambice. Ryze osobní projekt Peta Davidsona (úžasná proměna zprvu nenáviděné smažky v cool kluka, se kterým lze soucítit), zhmotněný rukou zkušeného Judda Apatowa, na jehož feel good atmosféru se lze prakticky vždy spolehnout. Škoda přeškoda, že tempo mě po polovině trošičku unavilo a 130 minut dlouhá stopáž dopomohla k rozmělněnosti snímku a nakonec to nebyla taková šleha, v jakou jsem doufal. Ale závěr a můj velký oblíbenec Bill Burr ve snad první velké filmové roli mi to hravě vynahradili. A emoce také zafungovaly, takže za mě plně zasloužených 8/10 a víc takových snímků.

Komedie s nejvíce cameii celebrit, co jsem viděl.