PanTumnus

M3egan je camp, nacož vás genericky působící trailery nepřipraví. Příběh je velmi předvídatelný, ale zábavný a samotná titulní androidka, je natolik záměrně over the top děsivá, že ji nelze nemilovat. Očividné ale ovšem je, že se i hodně stříhalo. Hlavně gore, ale tvůrci necenzurovanou verzi přislíbily alespoň na VOD, takže se těším. A také cením celkové poselství o tom, kdo dnes vlastně děti vychovává. Jestli rodiče, nebo stroje jako tablety atd.?

Blízko je emocionální snímek o smutku a o hledání sama sebe. Film má tlukoucí srdce, bohužel ho ale, pro mne, přehlušovala má neschopnost, napojit se na kteroukoli z postav. Hlavní hrdina v sobě potlačuje emoce a celý školní rok sbírá odvahu říct ''něco'' matce svého nejlepšího kamaráda. Zjednodušeně řečeno a bez spoilerů. Bohužel právě tohoto nej kamaráda nemáme šanci moc poznat, což pro mě byla bariéra, která držela mé slzy během vypjatého finiše, do značné míry, na uzdě. Tedy až na závěrečnou kamerovou jízdu. Queer tématika je tu ztvárněna jemně a méně vnímavý člověk ji nejspíš ani nepostřehne.

El macho gato! Největší překvapení roku. Stejně vtipné jako první Shrek, možná i o trochu víc. Wagner Moura a jeho Velký zlý vlk je nejstrašidelnější záporák, jakého jsem kdy v hollywoodském animovaném filmu viděl.

Digitální svět Pandory sice CGI dokonalý, ale zároveň mi přijde nezajímavý a svojí estetikou až odpuzující. Pokračování přináší jednoduché poselství o tom, jak bychom měli chránit oceány a velryby. Neděje se tak ale nijak sofistikovaně. Díky tomu na mě druhý Avatar působil jako snímek ušitý čistě jen pro 14tileté děti. A Cameron stěžující si na superhrdinské filmy, jen aby pak sám odpálil superhrdinku (kompletně i s kápí) ovládající přírodu Pandory, mi přijde značně pokrytecké.

Nepříliš dobře zrežírovaný, s do očí bijícím levným cgi, scénáristicky rozháraný, ale vlastně vcelku zábavný mišmaš. Jsem rád, že tahle éra skončila.

Pojďme natočit superhrdinský biják a udělat mišmaš, Avengers: Infinity War, Doctora Strange, Iron Mana, Ant-Mana, X-Menů, Black Panthera, Falcona a Winter Soldiera, Thora a návdavkem ještě Indiana Jonese, Mumie a Terminátora a Želv Ninja a bůh ví čeho ještě. Jakože wow. Film šitý takhle moc horkou jehlou jsem už dlouhou neviděl. Je to téměř na potlesk.

Halloween končí má  relevantní nápad, nedokáže ho ale uspokojivě podat. Dvě až tři další revize scénáře by velmi pomohli. Chybí zde jakékoliv napětí. Chybí zde uspokojivé tečky pro většinu postav (mimo hlavní hrdinku) a je díky tomu bolestně jasné, že tvůrci měli vymyšlený třetí akt, ale cestu k němu ne. Halloween končí, a já doufám, že tomu tak opravdu, nebo alespoň na dlouhou dobu, je.

Bruckner JE talentovaný filmař, a v poslední půl hodině, kdy je mu dovoleno se, doslova, utrhnout ze řetězů, nabízí skvělou podívanou. Jamie Clayton JE skvělá/ý hell priest, a jsou tu elementy, které to celé dokreslují, jako masky a hudba, která si chytře půjčuje motivy z původního filmu. Problém je scénář, který zkrátka po tolika letech a pro nové diváky, staví celou mytologii znovu. Tím se dostáváme k tomu, že první hodina filmu je úmorně dlouhá a rozvleklá a šla by zkrátit. Většina hrdinů včetně té hlavní, nejsou z nejsympatičtějších a scénář se marně snaží tvořit paralelu mezi drogami, které hrdinka bere, a touhami pekelnými. Její cíl, získat zpátky osobu XY, by jako motivace fungovalo, kdyby jsme nejdřív jejich vztah viděly jako milující a ne jako rozpadající se. I přes chyby jsem ale rád, že je tahle série zpátky.

Výborná epizoda. Parádně odlehčený Daredevil, (Při každém jeho zahihňání se nejde hiňat taky.), který je očividně stále tou stejnou postavou ze svého seriálu, která si zde zkrátka užívá tu chvilku odlehčenosti, která Jen obklopuje. Závěr epizody skvělý. Vzhledem k tomu, že znám ženy, kterým se tohle stalo, it hits home for me. Love it! Love it! Love it!

Nepřiznaný nový remake Stepfordských paniček, který se nejmenuje Stefordské paničky pouze proto, aby jste jako divák mohli hádat jak to celé dopadne. (Pointa je aktualizovaná) Poslední akt celý film solidně zabíjí svou uspěchaností a nelogičností. Dokonce tak moc, že se divákovy retrospektivně rozpadnou v hlavě i první dva akty, jednoduše proto, protože, jak už jsem psal, nelogický konec, donutí přemýšlet nad dalšími nelogičnostmi a během pěti minut se celý snímek řítí k zemi, jako domeček z karet.