kkarx

To že to je béčkový akční film z Vietnamu bych odpustil, ale ten scénář je tak pitomý, že to nemá obdoby. Člověku je to až líto, protože režie se chopil zdatný Margherti a vizuál nemá chybu. Skutečně to byl jeden z mála režisérů s citem pro obraz s velmi podobným stylem jako Fulci. Warbeck je taky super a Tisa Farrow (známá ze Zombi 2) pěkná holka, hezčí než její sestra Mia. Film se atmosférou hodně podobá právě Fulcimu a jeho Zombi 2, obsahuje i několik gore prvků a vyhrává tu typickej hororovej syntetizátor. Kdo by čekal, že se pojede ve stylu prvních 20 vcelku povedených minut, bude nakonec velmi zklamán. Atmosféru zničila neprůstřelnost Ita... pardon Američanů. Jsou tu bohužel i vyloženě debilní scény. Warbeck zahodí batoh a pušku kvůli hadovi! :-D To má být dramatický moment? Pak je tu základna v jeskyni někde uprostřed džungle bez přistávací plochy a nemocnice. Příběh je příšerný. Zničení severovietnamského vysílače? Kvůli tomu by měl někdo riskovat život? Vtipné je, jak velitel tábora raději rozmlátí rádio, než se otočil knoflíkem a jednoduše přeladil. Velitel vyšle vojáka pro kokos skrz nepřátelskou kulometnou a minometnou střelbu. A v posledních minutách se objeví zničehonic postava jen proto, aby nás konec šokoval. A to vypadal film v prvních minutách tak dobře. Grrr.

Megs (De Niro) a David (Harris) jsou kamarádi z Vietnamu. David se nedokáže s Vietnamem srovnat a snaží se zlé vzpomínky utopit v alkoholu. Drží se jen díky tomu, že žije se svoji sestrou, která se o něho stará. I Megs má potíže v osobním životě, neumí navazovat vztahy, a tak se po letech rozhodne navštívit Davida. Všichni tři spolu stráví nějaký čas a Megs se do Davidovy sestry zamiluje. S příchodem Megse se ale Davidův stav zhorší a i přes množství prolitého lihu se mu vrací nejhorší moment z války, při kterém zemřel jeho kamarád Bobby. David se k Megsovi od počátku chová chladně a snaží se sestře vztah s Megsem rozmluvit. Megs tuší, co Davida žere, ale ani jeden z nich nemá sílu na konfrontaci s minulostí. Davidův hněv však roste až k bodu, kdy nic nemůže zůstat nevyřčené a musí se vypořádat těžkými vzpomínkami. Film se řadí do poslední vlny vyrovnávání se s Vietnamem a je to možná i nejlíp udělané drama o PTSD z Vietnamu. Dýka se (stejně jako In Country) odehrává až 20 let po válce. Musím jednoznačně vyzdvihnout Eda Harrise, možná to je vůbec jeho nejemotivnější role, výbušná scéna z plesu mi dodnes leží v hlavě. Viděno před několika lety a nezapomenuto.

Nejvíce času zabírá příběh rikšy a ten je i nejlepší. Taková vietnamská Pretty Woman. Harvey Keitel se objeví asi na 10 minut a jeho příběh je nejvíc odfláknutý, přesto na rozdíl od příběhu prodavačky lotosů a malého chlapce s kufříkem dokáže zaujmout.

Není to pro každého, už jen proto že chybí scény z Vietnamu a zůstaly představy pozůstalé dcery, která se snaží přiblížit Vietnamu výletem do nedaleké bažiny (nepříliš realisticky) a do ní zasazuje děj z nalezeného otcova deníku. Mně se na tom líbil právě ten jednoduchý děj, běžný život kolem ubíhá, už uplynulo od války 20 let, ale veteráni se nedokáží pohnout z místa a někam směřovat, spíše se snaží užít maličkostí. Myslím, že tohle se vydařilo velmi dobře. Doporučil bych jen pro diváka, který nepotřebuje přehnané dramatické scény k tomu, aby se bavil, a dokáže ocenit střídmější, civilnější přístup. Já dostal přesně to, co jsem očekával.

Tak tohle mě dostalo. Jeden z nejlepších válečných (guerilla) snímků vůbec a to prosím z roku, kdy se do Vietnamu teprve chystali Američané. Tady je i vidět, oč to měli Francouzi bez vrtulníků těžší, když pochodovali s raněnými dlouhé kilometry džunglí a leckdy jim nezbývalo nic jiného než je ponechat svému osudu, aby se sami zachránili. Sám režisér tímto konfliktem prošel a dodal opravdu hutnou, syrovou, klaustrofobní atmosféru. Režie fantastická. Dalo by se to přirovnat k rovněž skvělému snímku z korejské války Men in War od A. Manna. Sympatické je i to, že se to dá vnímat jako pocta francouzským vojákům, jejich nasazení, profesionalitě a obětem.

Snadno stravitelný dvouhodinový herecký koncert Martina Sheena, jeho syna Emilia a Kathy Bates, pokud tedy máte náladu na téma válečného PTSD a jeho dopadu na celkem normální rodinu, která se s tím nedokáže vypořádat.

Jeden z prvních kritických filmů o Vietnamské válce. V zásadě jde o předlohu Olověné vesty, do které si dokonce Kubrick vzal Ermeyho jako komandujícího seržanta výcvikového tábora, přesto z něho kradlo mnoho dalších jako např. Četa, Oběti války. Ze všeho nejvíc je akcentována naprostá absurdnost. Veskrze se více či méně propraly všechny populární témata - šikanující výcvik, rasismus, neschopný velitel se zeleným mozkem, hledící hlavně na počet zabitých nepřátel - "I want a body count god damnit!" (na toho jen tak nezapomenu), konflikty uvnitř čety, skrytý nepřítel, válečné zločiny, beznaděj... Musel jsem přidat i 4 hvězdu, protože navzdory četným chybám (jak už zde bylo zmíněno např. nepříliš přesvědčivé výkony některých herců, zdlouhavý úvod), to na mě docela silně zapůsobilo.

Docela mě hlodá otázka, jestli by mohla takhle nefunkční spory rozežraná četa vůbec fungovat. Jak sám Stone popisuje, Četa je o tom, jak se ve válečném pekle nezbláznit a udržet si zbytek lidskosti. Na jedné straně máme cynického nihilistického Barnse a na druhé sympatického, vlídného Eliase. Oba jsou výbornými veliteli a zatímco Elias bere válku jako nezbytné zlo a sílu nachází v pomoci druhým, Barns odhodil veškeré morální zábrany a je hnán nenávistí. Barns je fantasticky zahraný Berengrem, který s jizvami na tváři budí hrůzu a vyzdvihl Četu o stupeň výše. Zajímavá je i postava slabošského poručíka, který se sám nezašpiní, ale Barnsovy zločiny toleruje ať už ze strachu či z pragmatismu, protože Barns je na rozdíl od něj schopný jednotku vést a jeho odchod by byla citelná ztráta, ne-li přímo sebevražda. Nelíbilo se mi, jak se pracuje s časem. V jednu chvíli je postava Sheena ustrašený nováček a v další momentu už je z něho jeden z nejodvážnějších vojáků. Kolik času uplynulo mezi se nikdy nedozvíme. Zdá se, že se jedná pouze o několik týdnů.

První minuty až hororové, vyvražděná vesnice, hlavy napíchnuté na kůlu, děti naházené na hromadu mrtvol. Tahle brutalita zůstává až do konce a o roztrhaná těla a plazící se těžce raněné není nouze. Po chvíli se ukáže, že do toho namíchali i populárního Ramba II. Je to zvláštní mix akčního a válečného žánru, plus drama. Docela nešťastná kombinace, protože na to užívat si akci jako v Rambovi je to extrémně brutální a na válečný snímek se zase nešetří prvky A-Teamu. Mohli zůstat u hororu a bylo by to totální peklo.

Podle veteránů je to jeden z nejvíce autentických filmů z Vietnamu. Dobře natočené bojové scény mu prostě upřít nelze, zvlášť když se sám Moore podílel na filmu jako odborný poradce. Co trochu kazí dojem, jsou úplně zbytečné prostřihy do domovů vojáků. Leckdo může jako flanker.27 namítnout, že to je až vlezle patriotistické a vojáci užívají vět, kterých by reálu neužili, jenže například "Jsem rád, že jsem padl za svou vlast" nebo "Řekni mé ženě, že ji miluju." dle záznamů opravdu vojáci hojně pronášeli a dokonce to prý byly jedny z nejpoužívanějších vět před smrtí. Tak tomu bylo alespoň tedy u těch, co se přihlásili dobrovolně z idealistických důvodů, u násilně odvedených padaly určitě jadrnější výrazy...