beniczech

Tragikomedie. Člověk neví, jestli se smát, nebo brečet, mezi jakými lidmi to žije. Místy až absurdní výjevy, nenávistné, smutné. Vadilo mi přehrávání hlavní postavy a také zásah režiséra, přestože se jednalo o brilantní scénu, sice hodně smutnou, ale šlo to až na dřeň. Proč film vidět? Brutální exkurze do života neonacisty, který chce vyhladit jiné rasy a přitom zabíjí (naštěstí) jen mravence i piva a bydlí u mámy, která mu nosí jídlo až do postele. /65%/

Dokument by se dal odstraněním balastu zkrátit na jednu hodinu, místy jdou úvahy spíše až do extrému a některá čísla mi nesedí, nicméně to hlavní, samotné sdělení, to je velmi silné a drobné chyby odpouští. Nikdy není pozdě začít s lepším životním stylem a určitě to je jen ku prospěchu člověka. A je fajn, že se na tohle upozorňuje. Zpracování na tři hvězdy, sdělení na plných 5 hvězd. /80%/

Nemám ve zvyku reagovat na komentáře, ale zde se to nabízí - člověk si udělají jasný přehled, kdo je fanouškem východu a podléhá propagandě dezinformačních webů. Docela mě zaskočilo, o jaké procento lidí se jedná. Ale zpět k tématu - dokument je zpracovaný kvalitně a vyvolá v publiku otázky, což by tak nějak mělo být. Za mě silné 4 hvězdy. /85%/

Na kapelu Refused jsem narazil kdysi na začátku tohoto milénia díky časopisu Spark, konkrétně díky číslu, které se věnovalo nové vlně, tzv. nu-metalu, potažmo crossoverům. Mezi nováčky typu Slipknot, Taproot, Mudvayne apod. jsem narazil i na Refused. Nepatřili mezi ty stěžejní kapely, které mě doprovázely během mého studia, nicméně narozdíl od jiných si Refused dokázali ono místo zachovat, možná i díky puncu nedostupnosti, jelikož v té době, kdy jsem je objevil, už byli fucking dead. Většinou se o rozpadu vaší oblíbené kapely dozvíte jen strohé PR vyjádření, popř. pár drbů kdesi na internetu, u Refused je tomu jinak. Ono je asi jedno, že jsem dokument zhlédl až v době, kdy opět existují (vlastně už potřetí, první znovuzrození proběhlo v roce 2012 a nebýt brutálních bouřek na Rock for people, tak bych je konečně viděl i naživo). Záběry ze zákulisí či rare footages z vystoupení jsou parádní, to každého fanouška zajisté potěší. Nicméně po zhlédnutí dokumentu si říkám, že za Refused raději nechám mluvit jejich hudbu, než-li je samotné. Nemohu se ubránit dojmu, že v dokumentu není ukázán pravý důvod jejich rozpadu (i když, ono to asi záměrem ani být nemuselo), popř. tomu moc nerozumím. Vyčerpanost z tour, ponorka, brekot v koutě. Jenže je to vše podáno takovým stylem, že buďto tomu nevěříte, popř. vám to přijde akorát tak úsměvné - takové čiré pozérství a snaha o zajímavost. Dokument je zpracován celkem solidně, takže hodnotím celkem dobře, ale dojem z Refused, no, raději zapomínám a půjdu si pustit majstrštyk New Noise. /70%/

Na snímek jsem narazil náhodou skrze Louise C.K., z médií jsem povědomí neměl, a jak to tak u mě bývá, předem si o filmu nic nezjišťuji, maximálně přečtu prvních pár vět obsahu zde na csfd.cz. Mnohdy jsem tedy velmi mile překvapen a u snímků tohoto typu se občas dozvím i něco z historie, co mi náhodou, či díky našemu vzdělávacímu systému, uniklo. Čili perzekuce komunistů (v jiném slova smyslu, než-li jsme zvyklí) v kolébce kapitalismu, o které jsem neměl ponětí - to člověka pěkně zamrazí v zádech. Příběh o relativním pádu a následném vzestupu. Sympatický herecký výkon Bryana Cranstona (díky němu pana Trumba prostě musíte zbožňovat) a pěkné zapracování známých snímků. Velmi silné čtyři hvězdy. /85%/

Nesmělé sbližování dvou ženatých znuděných lidí v prapodivném prostředí (či kultuře). Logicky člověk čeká nějaký posun, zvrat, respektive děj. Nic se neděje, ale říkám si, jsme teprve na začátku. Ale kdepak, náhodou koukám na hodinky, odbíjí 80. minuta a blíží se konec, kde se také nic nestane. A tak tenhle film uplyne jako voda a v hlavě zůstanou jen prapodivné obrazy japonské kultury. Tři hvězdy s odřenýma ušima. /50%/

Na tuhle věc musí být člověk buďto správně naladěný, nebo být fanouškem Jane Austen. Ke konci mě zaujalo pár myšlenek a momentů, jinak jsem se bohužel nudil. Škoda. Nicméně věřím, že snímek svou hodnotu má a publikum si najde. /50%/

Panejo, tak tohle byla jízda :))) Lekačky, gradující napětí a creepiness a dobře provedený koncept found footage. Ústřední postavy si získaly sympatie, takže bylo komu fandit, pointu jsem předem neprokoukl, čili zážitek od začátku až do konce. Kdyby byl závěr ještě o malinko více vyhrocený a zabrnkal i na zbylé nervy, dal bych pět hvězd. Takhle to jsou solidní čtyři. /80%/

Nebýt Gyllenhaala, který dokonale zvládl svou roli (vymaštěný rváč z ulice neschopný hospodařit s vlastními financemi), a vlastně i Whitakera, dal bych ještě o hvězdu méně. Neoriginální stokrát propraná zápletka plná klišé a stupidit doplněná o melancholické srdceryvné momenty. Až moc přímočaré a bez zajímavých dialogů. A jako třešnička závěrečný fight, ze kterého se dalo vytřískat mnohem více. Začátek snímku je slibný, ale během pár minut divák přijde o iluze. Škoda, být lepší režie a scénáře, mohlo se díky dvěma výše zmíněným hercům jednat o jeden z těch lepších fighterských filmů. /60%/

Film se rozjíždí pomaleji a s klasickým hollywoodským intrem - spokojená rodina vstává do dalšího rutinního dne, přičemž ještě netuší, že to nakonec jen tak obyčejný den nebude. První třetina se trochu táhne, nicméně drajv další části snímku to bohatě vyváží. Závěr je opět klasicky dojemnější, ale vzhledem k povaze věcí pochopitelný. Potěšil mě nadprůměrný Wahlbergův výkon a klasicky dobrý Russell. Ve výsledku dobře zpracovaný "hraný dokument" o největší katastrofě v oblasti ropného průmyslu. /70%/