May

Tohle.. je něco neuvěřitelného (:

Svatoušek se tváří jako umělecký film, který vás má položit na lopatky a uchvátit, ale něco takového by se mohlo stát, leda byste v ten moment uklouzli po slupce od banánu. Nemá příběh, nemá děj, je to jen hodina a půl nicneříkajících pohyblivých obrázků.

Ano, 'přeplněný emocemi' to vystihuje přesně. Západní kinematografie nikdy nemůže natočit tak ladný film, film plný citu, jako je My Sassy Girl, která člověka pohltí od samého začátku a její dvě a čtvrt hodiny jsou jen užaslým proplouváním životem dvou lidí, kteří se, i když se to někdy nezdá, mají nadevšechno rádi. Je pozoruhodné, jak dokáží asiati zahrát na ty nejskrytější touhy diváka a dopřát mu tak neobyčejný pohled na film, který je veskrze úplě obyčejný.

Je zrůdné zabíjet nevinná zvířata jen proto, aby měl člověk při sledování tohohle pitomého snímku ten největší pocit autenticity. Je to jen odporné a samoúčelné filmem pohrdání.

Kdo by byl býval řekl, že se budou natáčet filmy horší než Kameňák.

Nejsem schopná objektivně zhodnotit tenhle film. Osobně obdivuju jejich odvahu a ten nápad postavit neexistující hypermarket. Sama si vzpomínám na megakampaň, která před více jak rokem pohltila celou Prahu. Film samotný je skutečně o ničem, nedozvěděla jsem se nic, co bych si nezvládla domyslet sama, a už vůbec neodpovídá na otázku "PROČ", ale zároveň jsem se moc dobře bavila a klidně bych se na celý tenhle nesmysl podívala znovu.

Ještě pořád se vznáším na obláčku emocí, nepopsatelných pocitů, které mě naprosto pohltily nejen po skončení filmu, byla jsem jich plná už od začátku. Návrat je postavený hlavně na hereckých výkonech dětí. Dvou bratrů, z nichž ten mladší předvádí skutečně impozantní výkon. Příběh o člověku, který se po dvanácti letech z nepochopitelných důvodů vrátí neznámo odkud a vezme své děti na 'výlet', mě fascinoval jako opravdu málo jiných věcí před ním. Ty úchvatné scenérie, podmanivost obrazu, hudba, která člověka povznáší a pomáhá mu uvědomit si, že právě emoce jsou na filmu to zásadní, co by člověk měl vnímat. Návrat je točený srdcem, v každém záběru je citít nadšení a láska..

Tak tenhleten film prošel mimo mě - bohužel. Vždycky jsem ho chtěla vidět, všichni na něj pěli chválu.. a tak jsem se na něj opravdu těšila. Ze začátku jsem jen čekala na to, kdy film začne; na chvíli, která by položila dějovou linku, nějaký zvrat, který by si vyžádal příběh, domýšlení příběhu, ovšem po hodině a půl mě to přestalo bavit a začala jsem vyhlížet konec - cestu domů - měkkou postel. Ano, je to špatné, ale na Nebi nad Berlínem se mi konec líbil ze všeho nejvíc, ten pocit vysvobození ze zajetí mrňavého sálu, ve kterém bylo pár lídí, kteří mě mohli kdykoli vidět skoro usnout(!!!). Nejenže jsem vůbec nezjistila, oč filmu kráčí a proč se tak viditelně snaží hrát si na film vysoce umělecký a svými monology dohnat diváka k šílenství, ale navíc mi těch dvou hodin strávených v kině bylo trochu líto. Vím moc dobře, že je tohle jedno z převratných děl, které píše dějiny, ale mně se prostě nelíbilo. Nemůžu si pomoct.

Nikdy se mi nepodařilo natolik se dostat do děje němého filmu jako právě při sledování Tabu. Murnau ani tentokrát nepřekvapil. Pod jeho režijním vedením se zrodil úžasný film, který určitě překvapí každého milovníka němé éry svou nadčasovostí. Je to nádhera. Nic míň.

Na svou dobu neuvěřitelně profesionálně natočený film, který byť bez hudebního doprovodu, působí úchvatným dojmem. Je úžasné sledovat přes sto let starý film, který svou kvalitou převálcuje spoustu Hollywoodských trháků posledních let, i přesto, že je jen necelých 12 minut. Má své kouzlo a nezaměnitelný zápal pro natáčení, který ve své době, tedy začátkem 20. století, nesdílelo mnoho lidí.