berusche

Prvoplanova, predvidatelna, zbytecna a nudna bublina! A nejhorsi je, jak strasne zjevne precenovana...ale no tak, vzdyt je to vazne filmove peklo: zpevy na dren, herci jak obstarozni duchodci, pribeh otresne zbytecny, klasicka klise a me to normalne chvilemi az urazelo.

Jako dobrý, jako barevný, jako odzpívaný a odtančený, ale není to málo? A navíc, od té chvíle, kdy se na plátně objevil Travolta, tak jsem byla v pasti a nedala jsem to. Ten mě fakt trochu znechutil.

Já myslím, že by se u nás neměly točit takové filmy. Vždyť nám to vyloženě škodí!

No to ne, to je strašně podhodnocený. Koukáme na takové zplatlaniny, co nedávají smysl, opěvujeme akční filmy, kde to překypuje bitkama, velebíme absurdnější vysvětlení historických událostí s tím, že je fajn a neotřelé, když to někdo převrátí, a pak se zlobíme na tohle? To si fakt nezaslouží ani Theronová. Ta byla totiž vážně dobrá, stejně jako akce, mindfuck, nebo třeba i McAvoy. Obecně jsem se vážně pobavila, a stavěla bych to na tom, že od toho nečekám nic než jen tu zábavu. A díky té to za pozornost stojí a mělo by to být tak i bráno.

Posadíte se do kina a tak trochu nevíte, co vás čeká. Název slibuje politické drama, plakát lehkou artovku a popis tradiční polské popěvky a lásku. A upřímně, neuvěřitelné se stane skutečností a já měla celých 89 minut pocit, že nechci, aby to skončilo. Tenhle příběh o nehynoucí lásce dokáže totiž i vás přesvědčit, že taková láska za to stojí. Neuvěřitelný, a to jsem cynik! A já chci rozhodně soundtrack.

Polská tvorba v mém podání, tedy toho, co jsem zatím měla možnost vidět, vždycky přináší nějakou vlnu tajemna, nevysvětlení, absurdna nebo bizáru. A právě Útěk spojil všechno dohromady. Můžu nadšeně kvitovat atmosféru, která je dobře postavená, můžu kvitovat herecké výkony, ale nehodlám se spokojit s tím, že tohle má tak velkou díru ve scénáři, že smrtelník musí být hodně dobrý fantasta, aby to dal. Hlavní hrdinka jedná totiž trochu nepochopitelně, její rozhodnutí jí vlastně ani moc nevěřím, a rozuzlení je takovým plácnutím do vody. Jako kdyby někdo šel správnou cestou 45 minut, pak mu došel dech a nestačil se už nadechnout. A tak to alespoň doškytal do konce.

Divná řecká vlna byla lákadlem na LFŠ 2018 už od začátku, co vyběhl první program. Miss Violence od začátku jasně říká, že tady není něco v pořádku, a nepotřebuje k tomu tristní dialogy nebo snad přehnané výplně. Nechá vás přemýšlet dost dlouho na to, aby vás napadaly katastrofické scénáře, stejně tak vám nabídne syrovost a surovost skutečného vysvětlení, co má tahle rodina pod pokličkou. Patriarchální obraz, který snímek nabízí, je zdrcující, a celé vaše tělo, bez ohledu na to, zda patříte k šovinističtější nebo tradičnější části populace, musí křičet nevolí. A vzhledem k tomu, že dle dalších z řecké vlny mají filmy společnou trochu ironii, nepatetické prožívání emocí a poměrně nemilé příběhy, doslova vás to pohltí, pokud na to vůbec budete mít chuť. Snímky na nedělní odpoledne to totiž rozhodně nejsou.

Uznavam, neznam Dr. Strange a dalsich milion postav. Pro me je to prilis prekombinovane a na akcni film je to vlastne nelogicka patlacka.

To mě teda šíleně nebavilo! Skoro to vypadá, jak kdyby existoval mustr na typické depresivní filmy: zasadit do WWII, použít Židy (asi zřejmě s pokusem využít co největší plejádu židovských jmen), někomu ublížit, pár slz, nějaký ten záběr na brutalitu nacismu a sliny, nějaký bezpáteřák a charakter, a k tomu symboly, hlavně hodně symbolů. Jako třeba ptáci, to je dost hluboký na to, aby to lidi chápali. Tohle ne, obvykle Seveřani umí, ale tady se přibližovali klasickému americkému patosu víc než bylo nutné. A to jim teda výrazně uškodilo.

Ty hvězdy jsou za obrovskou atmosféru, ty co chybí jsou za absenci jakéhokoli rozuzlení a příběhu. Tahle slušně vypracovaná a gradující bublina, která minimální aspirovala na transplantační turistiku v přímém přenosu, vyvolala v celém sále se závěrečnými titulky otázku: WTF?