Narya89

Jako nemůžu si pomoct, ale i přes to, že detektivní seriály přímo hltám a že tenhle má snad nejlepší hodnocení ze všech, mě to absolutně nechytlo. Dala jsem tomu 4 hodiny života, resp. první čtyři díly a pocitově jsem se pak už cítila tak zahlcena Rustovým nihilismem a celkovým negativismem, že jsem to musela vypnout. A to bylo podruhé, poprvé jsem se dostala do půlky první epizody před pár lety. Takže už to vzdávám a opravdu nechápu zdejší hodnocení, možná jedině jestli se to potom tak rozjede..za mě utahaná nuda, rádoby filozofické konverzace o ničem, Matthew naprosto nekoukatelný otrávený xicht s depresivníma kecama...bohužel, tolik lepších krimi, že tohle mi za to nestojí.

Bohužel, první jsem četla knížku a ta je prostě mnohem zajímavější a jakoby o hodně víc vtáhne do děje. Tady nebylo spoustu věcí vysvětleno, proto se postavy nechovaly moc logicky a nebyl tam prostě ten background v podobě myšlenek. I osobnost Lary Jean mi přišla v knihách jiná, víc insecure a anxious než v tomto filmovém zpracování, stejně jako další věci, které pozměnili, např. timing některých událostí, její vynechanou autonehodu, chybějící kiss s Joshem a celkově chybějící chemie mezi nimi, dále takové neautentické špatně zahrané vztahy mezi sestrami, a hlavně - Kitty nedostala štěně, takže za mě o dost ochuzenější nejasnější verze, kam ale museli nutně nacpat happy end na závěr :/ raději jdu na druhou knihu a film asi tentokrát vynechám.

Mám ráda hororové povídky, například od Koontze, Kinga, apod., nicméně tento seriál není hororový, ale pouze nechutný. SPOILER ALERT: Hnusné obrazy s démony, názorné pitvy lidí, zombie, jakýsi hadovitý ďábel a odporné rituály, ženská co se jí loupe kůže, dokonce hlava dítěte pečená v troubě? Vydržela jsem pět dílů, víc opravdu nezvládnu, nemám na to žaludek.

Je smutné, jak se chováme k naší planetě. Sama v sobě jsem už před shlédnutím tohoto dokumentu bojovala s pocitem viny ohledně toho, že můžu udělat víc a nějak zmenšit svou ekologickou stopu, kterou tu zanechávám. Mnoho let jsem nejedla maso, pak jsem začala v malé míře s tím, že podpořím místní farmu, ovšem ryby jsem vždycky považovala za ty méně inteligentní, co mají aspoň hezký život v moři, a ne někde zavřené a týrané ve velkochovech, takže jsem neviděla důvod je omezovat. Bohužel realita je výrazně horší, než jsem si myslela. Dopady toho, abych si dala ten svůj týdenní plátek "zdravého" lososa, jsou děsivé a vykoupené spoustou krve, utrpení a bolesti zvířat, nehledě na znečištění oceánů. Rozhodla jsem se tak zaměřit výhradně na lokální zdroj z pstruží farmy a dát si pauzu od mořských ryb, aby se ta jejich krásná hejna stihla trochu doplnit. Tak snad tento dokument poslouží jako wake-up call pro více lidí a společně se nám povede tu poptávku trochu omezit, aby i naše děti a jejich děti mohly někdy ochutnat mořskou rybu a nemusely doplácet na naše chyby.

Tak tenhle muzikál mi nějakým záhadným způsobem až doteď unikal a jsem moc vděčná, že jsem tento hidden gem nakonec objevila. Songy jako Wait for it, Satisfied, a Quiet Uptown jsou prostě geniální a já s obdivem smekám před Linem-Manuelem Mirandou, že zvládnul jak scénář, tak si ještě zahrát a zazpívat hlavní roli. Příběh Alexandra Hamiltona mi byl neznámý, o to víc jsem ráda za jeho přiblížení a nové znalosti z historie US, stejně jako za tuto emočně strhující podívanou, na kterou budu ještě dlouho vzpomínat.

Docela napínavý seriál ze španělské produkce. Není tak tradičně temný a plný zvratů, jak to bývá zvykem, ale přece jen si pozornost udrží, byť asi dílů mohlo být méně. Znásilnění bývá často zlehčováno a oběť sekundárně viktimizována nedůvěrou, nebo přímo pachateli, pokud se odváží je nahlásit, což je dost děsivé. Osobně si neumím představit, že by někdo tímto prošel dobrovolně s vidinou jakýchsi peněz či slávy na konci a obvinění si vymyslel, protože to za to naprosto nestojí. Alba je nicméně sympatická a inspirativní svou statečností a celý soudní proces dobře vykreslen, takže doporučuji zhlédnout.

Hodně tendenčně a předpojatě natočený "dokument", který ale zviditelňuje i několik znepokojujících tendencí dnešní doby. Jako někdo, kdo před 10 lety vystudoval Gender Studies, jsem si chtěla udělat názor na tento snímek, kladoucí si rádoby jednoduchou otázku, co je to žena. V esencialistických kruzích nebo před 20 lety by si ještě všichni ťukali na čelo, co je to za blbou a jasnou otázku. Dnes už to tak není. Je to špatně? Osobně si nemyslím, že by rozlišení na gender/pohlaví představovalo nějaký problém, spíš logické vyústění nejasné terminologie, která potřebovala zpřesnit. Být ženou už neznamená jen mít nějaké pohlaví, ale i se ženou cítit uvnitř, což představuje pro každého něco jiného, proto taky je mezi ženami taková diverzita projevu, ať už uvnitř či navenek. Pro transsexuály pak jde zase o něco jiného, ale především o jejich svobodnou možnost sebevyjádření, kterou bychom měli respektovat, samozřejmě pokud toho někdo nezneužívá a jen se za takového člověka nevydává, aby mohl šmírovat holky ve sprchách. Co se týče obsahu, bohužel byl podán dost jednostranně a nebylo zde zachyceno, jakými úskalími procházejí translidé, problematika transfobie, psychické dopady na jedince, které skutečně trpí např. disforií, ale soustředil se na tu opačnou stránku samotných operací, hormonů, atd, kde souhlasím, že by se měla vést diskuze o dlouhodobých důsledcích a možných rizikách místo tabuizace a cenzury, to nikdy nikomu neprospívá a je děsivé, jaké následky dnes v Americe potkávají ty, co si dovolí říct něco, co zrovna nezapadá do ideologie současného hnutí woke. Stejně tak je problematické i indoktrinování dětí, které jsou vysoce ovlivnitelné a mohou si tak hned myslet, že je s nimi něco špatně, když se nechovají typicky "žensky" nebo "mužsky" a mohou pak vidět východisko v blokátorech hormonů apod, zatímco kdyby si tou pubertou normálně prošli, tak je tahle fáze většinou přešla, nebo dřív ani nenapadla. To je riziko a velké a chtělo by úplně jiný přístup, otevřený, opravdový, naslouchající a nevnucující, tzn. že by farmaceutické společnosti musely na první místo nedávat zisk, ale well-being dospívajících, což je bohužel trochu scifi. Stejně tak problematika sportu - zde podle mě nejde o gender, ale o pohlaví, stojící na nějakém fyzičnu, produkci hormonů, atd., protože jinak jsou zde ženy výrazně znevýhodněny a jednoznačně pak není spravedlivé takto soutěžit.  Podobně to vidím i u otázky záchodů a sprch - tady se dá řešit těmi genderově neutrálními pro všechny ty, co se identifikují jinak. Celkově mi ale Matt není ani trochu sympatický, protože se apriorně snaží všechny liberály zesměšnit a ukázat, jak se topí v odpovědi na "jednoduchou" otázku, která ale pro ně vůbec jednoduchá není a tak se na ní ani jednoduše odpovědět nedá, a to si myslím, že je dobře, že nás definuje víc než to, co máme mezi nohama, protože přece jen nejsme zvířátka, nebo nežijeme jako Masajové mimo civilizaci, a tak se dokážeme zabývat komplexnějšími pojetími lidské psychiky a nepředstírat, že jakési odchylky od normy neexistují a jsou asi vymyšlené nějakými blbečky, co mají moc času a peněz.

Taková tuctovka, která neurazí, ani nenadchne. Jedna holka a dva kluci, navíc bratři - pradávný a předvídatelný příběh, stále dokola. Něco jako Vampire Diaries, akorát bez nadpřirozena a sexy Damona. Líbila se mi tam akorát hudba, pláž a moře, dějová linka silného ženského přátelství i ve středním věku a snaha o vážnější a reálnější tón ohledně nemoci. Jinak herecké výkony za moc nestály, např. ústřední  playboy Conrad má asi tak tři výrazy za celý seriál a působí tak extrémně emočně ploše. Ve srovnání s Nickem Nelsonem z Heartstopperu pak jako autista (no offense) a ani ne charismatický. Jeho bratr Jeremiah je oproti němu stabilnější, hodnější, hezčí a působí i emočně inteligentněji, ale jak už to bývá - SPOILER - good guy vždy ostrouhá, přesně jako v TVD.

Tenhle seriál jsem zhltla během pár dní a mám z něj upřímnou radost. Ani nepamatuju, kdy mě něco takhle oslovilo a chytlo za srdce. Celé je to takové prosluněné příjemné pohlazení po duši, doplněné vtipnými animacemi, mojí srdcovkou - britskou angličtinou, a skvělými hereckými výkony. Především Kit Connor (Nick) v sobě spojuje úžasně zahrané emoce a zranitelnost, kterou umí a má odvahu dát najevo málokterý kluk, tím spíš zahrát - jsem si jistá, že tenhle herec má před sebou velkou budoucnost. Kdybych někoho jako Nicka potkala na střední, měla bych taky definitivně obří crush. Charlie mi původně nebyl moc sympatický, ale jako charakter si mě postupně získal a oběma jsem jim moc fandila. Na to, jak jsou mladí, jsou jejich herecké výkony naprosto neuvěřitelné a po několikátém zhlédnutí obdivuji, jak procítěně a citlivě zahráli každou scénu k naprosté dokonalosti. Takhle pozitivně laděný seriál se super soundtrackem jsem už dlouho neviděla a už se nemůžu dočkat další řady. Prozatím si budu na zlepšení nálady pouštět nejlepší scény pořád dokola :) EDIT: Z českého dabingu jsem naprosto znechucená a úplně seriál kazí - kdo neumí anglicky, kvůli tomuhle silně doporučuju se naučit nebo aspoň přetrpět české titulky, protože dabing je fakt joke a ne povedený.

Španělské mysteriózní filmy, ty já můžu :) Dle očekávání i tento měl hodně nečekaných twistů, zajímavý způsob vyprávění a zároveň lidskou linku o tom, že všichni máme nějaká tajemství a nikdo není čistě zlý/dobrý, jak by se mohlo zdát. Napínavé, lidské, emotivní a originální, takže za mě super.