Marigold

Po pilotu klasické zoufalství: při repetitivních shrnovačkách vyšetřování jsem se modlil, aby postavy radši poodhalily něco ze svého soukromí, když to začaly dělat, modlil jsem se, aby raději držely hubu. Inspiraci scandinoir zatím vidím jenom v lehkém náznaku politické roviny, jinak rozbředlé, psychologicky naprosto duté a vizuálně třeskutě čétéčkové (včetně frontální palby otravnou hudbou). Jestli se vrcholy skandinávské krimi prezentují tím, že vás navzdory prvotní nesourodosti různých linií okamžitě vtáhnou do velmi životného světa, tak Labyrint spíš připomíná odfláknuté bludiště v zámeckém parku, u nějž je vám ukradené, kde se zrovna nacházíte a těšíte se, až si venku dáte pivo a párek.

Série mizerných rozhodnutí, kterou spustilo to nejhorší ze všech: vůbec se znovu Hitmanem zabývat. "Why would anyone want more of you?" Přinejmenším si to klade správný otázky. Ale odpověď žádná.

Herecky zřejmě nejvyrovnanější český film posledních let (snad jenom etuda s homevideem působí při tom překřikování dost amatérsky), zároveň po delší době český film, který má odvahu jít mezi spodinu a smíchat herce s neherci v poměru, který jednoduše vychází. Noha má pro démona nonstopáčů se špinavýma rukama bezesporu přirozené vlohy, je libec vidět hrát Čtvrtka zase tak uvolněně a přirozeně a je potěšující koukat se na snímek, který se nebojí pohybovat se mezi spodinou bez prvků nadbytečné exploatace a výsměchu. S trochou nadsázky česká verze Porumboiuova Pokladu, kterou dolů paradoxně sráží jen trochu neobratná práce s žánrovými rekvizitami. Protože jako pohled do života burana, který zoufale touží uniknout vlastní omezenosti, je to prostě dobrý a zábavný. Čtyři spíš ze sympatie.

Mission: Impossible – Národ grázlů ve skleněný kostce: nejlepší padouch v dějinách série, nejlepší automoto honička od třetího Bournea, nejnebezpečnější James Bond na podpatcích všech dob, hi-tech i retro, pomalý i zběsilý, brilantní minimalistický finále a Tommy Boy v životní formě. Na konci jsem řval blahem jako tur(andot). Něco jinýho než architektonicky vymazlená čtyřka, ale furt nářez. Kvůli tomuhle člověk chodí čumět na nesmyslně velký plátno. SPECTRE to bude mít ztraceně složitý.

Silné téma i potenciál zvláštní dynamiky mezi otcem / synem to má, ale bohužel ho to okamžitě prohospodaří snaživou, ale nezvládnutou režií. Každý záběr tu subjektivně trvá o polovinu déle, přitom film působí zmateně, zkratkovitě, kdyby postavy občas nebilancovaly, co se stalo, některé momenty by vyzněly do ztracena. Snaha o nepředpojatý obraz imigrantství je uzemněná i lehce bizarním závěrem. Celé to působí jako mdle poskládané vzpomínky a momentky, kterým zoufale chybí integrita a vnitřní síla. Úvodní citát z Adorna sice pravdivý, ale pravdivé je i to, že návraty k vlastnímu dětství mají hodnotu jen tehdy, když v nich tvůrce najde něco víc než jen kouzlo ztvárňování vlastních vzpomínek. A Babai se možná snaží o dardennovskou kinetiku zarputilé ústřední figury, ale většinu času bezradně tvrdne na místě, navíc bez schopnosti působivě pozorovat. Většinu času jen popisuje. Druhá festivalová liga.

Nejzábavnější film festivalu. Bakalářská historka využitá vynalézavým intelektuálem k procedurálnímu rozboru tří lidských typů a ironizaci touhy současného Rumunska najít snadnou cestu ze stagnace. Pacifistický Robin Hood vyzbrojený otravným detektorem, údernou pointou a Laibach. #kviff2015

Důsledně černobílá karikatura xenofobie a nacionalistického sebeklamu, zasazená do Rumunska první poloviny 19. století. Ironický úšklebek nad selským rozumem a jeho sklonem zakrývat vlastní morální poklesky a ústupky přívalem aforismů, v nichž prostý člověk bit je a hajzlové jsou výhradně ti druzí. Důsledně letargický „eastern“, který se dotkl mé bytostné náklonnosti k podobnému typu příběhů, zbytečných postav a jejich sklonu k sentimentu nad vlastním údělem. #kviff2015

Neobhajitelně přepjatá forma, odporný vizuál, sklon k vydírání, zkratkovité psychologizaci postav a populistickým řešením morálních dilemat. Neuvěřitelně otravná postava Maradony, kterého v mládí sodomizoval farář, což se na něm podepsalo tak, že běhá po venkově a květnatě popisuje chuť spermatu a procedurálnost polykání žaludů. Byl jsem dojat od pat až po předkožku. Z mého pohledu obrovské selhání oblíbeného filmaře. #kviff2015

Pozoruhodná re-interpretace několika archetypálních námořnických příběhů (zejména Coleridgovy Balady o starém námořníkovi), ve které podobně jako v Sivasovi a Mustangovi můžeme číst kritickou reflexi tradičního patriarchálního modelu od mladé generace tureckých filmařů. Dobrý casting, slušně vedení herci (hlavně skvělý toxo-zmetek Cenk a pravěký objekt Kurd), schopnost gradovat napětí. Bohužel vše naruší zbytečná symbolická doslovnost posledního dějství. Pointa nicméně pěkná. #kviff2015

Navzdory určité rozpadlosti a faktu, že film je mnohem silnější jako autentické dokudrama o různých formách násilí na tradičním tureckém venkově než intimní příběh, je Sivas docela působivým příslibem mladé generace, která už rurální tradice nevnímá s lyrickou pokorou starších filmařů, ale snaží se zachytit jejich částečnou nesmyslnost a tvrdé fyzické manifestace. V mnoha ohledech až příliš zkratkovitý film, který má ale dar zprostředkovat krutou podstatu tradiční kultury, kde je každý tvor zrozen k plnění předem daného poslání. Rozhodně sugestivnější než vyděračské "umčo" Mustang.