Matty

Čínská čtvrť má charakterizovat rozpoložení mysli, které Gittse neustále sužuje, je to strach z neúspěchu a neschopnost mu čelit. Zkorumpovaní úředníci, milostná aférka, vražda – to všechno je jenom vedlejším proudem víceméně ovlivňujícím proud hlavní, Gittsovu mysl. Čínská čtvrť je brilantním retro filmem-noir (škoda, že nebyla natočena černobíle), ale zároveň psychologickým dramatem znázorňujícím na jedinci stav celé soudobé společnosti (Amerika 70. let. - Vietnam, aféra Watergate). Sledovat jej není snadné, Polanského režie může někomu připadat příliš uspávací. Film se místy opravdu vznáší v podivně bezdějovém oparu, aby byl znenadání narušen náhlým dramatickým zvratem, obvykle doprovázeným stylovou hudbou Jerryho Goldsmithe. Právě od těchto zásadních momentů se příběh odráží k nějakému ději, jenže nabraná rychlost mu zpravidla nevydrží příliš dlouho a ve výsledku bylo mé nutkání zdřímnout si vždy silnější než nutkání dozvědět se pointu. Vinil bych spíše příliš střídmou Polanského režii nežli Oscarový scénář Roberta Townea, plný pečlivě vystavěných dialogů i fungující nadsázky. Když ne režisér, pak herci scénář využili k mimořádným výkonům. Jako velký obdivovatel Jacka Nicholsona se nebojím napsat, že právě v Čínské čtvrti předvádí svůj nejbarvitější výkon. 80% Zajímavé komentáře: Melies, Visáč, RAPIDUS

Pokud někdy posloucháte diskuzní pořad Rádia 1 Odvážné palce s Františkem Fukou a Tomášem Baldýnským, určitě jste již slyšeli o filmu Torque: Ohnivá kola. O filmu zmiňovaném při snaze zpochybnit Fukovu kompetenci hodnotit filmy. Dal mu totiž palec nahoru, což Baldýnský není schopen akceptovat. Vtip je v tom, že to není takový děs. Ve filmu se pořád něco děje: borci nadzvukovou rychlostí sviští na svých vytuněných motorkách, sexy roštěnky svůdně kroutí prdelkama, hyperdrsní negři cedí nelítostné hlášky, záporáci vyhrožují zabitím, muzika hraje na plné pecky – ani mě nenapadlo se začít nudit. Jen jsem si po těch osmdesáti minutách nějak nedokázal odpovědět na otázku: „o čem a k čemu to vlastně bylo?“. Ale myslíte si, že ve filmu s názvem Torque: Ohnivá kola je děj důležitý? Já si to nemyslím, zábava je v podobném případě na prvním místě. Není to film chytrý, logický, či smysluplný, ale protože to o sobě ví, nepůsobí až tak stupidně. Důkazem sebeparodie můžou být některé hlášky („Čemu ve větě: už tě nemiluju, seš mizera a už tě nikdy nechci vidět, jsi nerozuměl?“ nebo „Nezaplatíš benzín?“), i některé scény (lajna močících týpků). Důležitější než vtip byla pro tvůrce bohužel akce. Ne, není natočena špatně, naopak neuvěřitelně efektivně a skutečně „rychle a zběsile“, jen jaksi nepůsobí akčně. Uvědomoval jsem si, jak nehorázně je to cool, ale můj adrenalin nepřeskočil ani laťku „nic to se mnou nedělá“. Dobře se na to dívalo, akorát to postrádalo pořádný „drajv“. S ním bych možná uvažoval o ještě vyšším hodnocení. A co z toho plyne? Baldýnský nepozná kvalitní film :-). 60% Zajímavé komentáře: Brouk, 902 10

Dva bratři, kteří vlastně nejsou pokrevnými bratry, mezi sebou pěstují incestně-homosexuální vztah. Ten menší z nich – odhodlaný ekologický aktivista – po nocích tajně uctívá nahnilý kukuřičný klas a občas vyloudí výraz, jako by měl plný močový měchýř a mermomocí se snažil nic nevypustit. Ostatní postavy jsou rovněž nesympatické a k tomu hloupé jak malované sáňky. Když například někoho naleznou s vodovodní trubkou zaraženou hluboko v lebce (jediný dobrý vtípek s vodou z ní stříkající), berou to jako přirozenou smrt. Kukuřičné děti 3 jsou nehorázně špatným céčkovým hororem – v tomto filmu vůbec nic nefunguje. Podstata scénáře mi úplně unikla, režisér ať dělal cokoliv, tak určitě nerežíroval, herci nehrají, jen se blbě tváří, a vyjadřovat se o bůhvíproč se zjevivší zrůdičce na konci filmu bez použití těch nejtvrdších vulgarismů prostě nejde. Připomíná to horu oživlých sraček – jakoby zmutoval vystřižený filmový materiál se zbylými financemi, přičemž vystřižený materiál byl ještě děsuplnější než ten zveřejněný a zbylé finance mizivé. Něco tak otřesného nenajdete ani doma za ledničkou. Právě posledních deset minut bylo ovšem natolik zvrácených, že jsem se neubránil smíchu. Kéž by takový byl celý film. 15%

Zatímco knihu tvořil spíše mozaikovitý soubor tragikomických příběhů, který teprve v závěru stmelí válka, film je vyprávěn chronologicky, s pevnou logickou návazností jednotlivých scén. Přesto nepostrádá charakteristickou hrabalovskou poetiku (Hrabal údajně preferoval filmovou adaptaci před vlastní knihou). Jde hlavně o smířlivé nahlížené figurky, o jejich drobné strasti a radosti, nadšení i zklamání ze života. Teprve na konci filmu se dostává do popředí tragický dobový kontext, druhá světová válka. Je pravda, že Hrmova bezbřehá naivita působila na papíře lépe, než při Neckářově monotónním přednesu, ten ale svým elévským výrazem do role pasuje dokonale a jeho prostomyslné pronikání (penetrování, chcete-li) do světa dospělých dodává filmu nadčasové kvality. 85% Zajímavé komentáře: B!shop, Anderas

Maximálně brutální, extrémně sprostý (údajně 224 „faků“), ani kapku morální – takový je druhý film hudebníka, režiséra, scénáristy a provokatéra Roba Zombieho. Kladné postavy se zde nevyskytují. Pokud narazíte na nějaký humor, pak zcela náhodou na humor šibeničního rázu. Lidské tělo je pro Zombieho jenom flák masa obalený v kůži. Proříznutí hrdla nebo prostřelení lebky patří ještě k těm mírnějším „saďárnám“. Největším problémem filmu je tupý scénář – nemáte komu fandit, nanejvýš si budete přát, aby se ti „motherf**kers“ konečně navzájem zmasakrovali. O nic jiného než masakrováni zde ani nejde. Hádám, že s vyšším rozpočtem by počet mrtvých narostl geometrickou řadou, takhle dostávají prostor i dementní hlášky, vtipné jedině smrtelnou vážností, s níž jsou pronášené („Nejistotu šoupni do pytle a hluboko zakopej“). Naopak režie je až překvapivě kvalitní, obzvlášť předtitulková přestřelka a „poslední jízda“, kde Zombie efektivně skloubil střihovou režii s říznou hudbou. Výsledek rozhodně působí poněkud rozpačitým dojmem, celý film navíc není jasné, jestli Zombie pojetí tohoto psychothrilleru (na horor zapomeňte) coby rodinného dramatu myslel vážně nebo jako těžkou ironii, každopádně jsem si některé pasáže opravdu užíval a navíc byla má slovní zásoba obohacena o roztomile vulgární „chickenfucker“ (trefně počeštěno jako „kurojebal“ :). 70% Zajímavé komentáře: Mr.Apache, oli.G, castor, Mordenroth, arie

Když jsem před zhlédnutím Ptačího světa napsal o Putování tučňáků, že natočit jej bylo uměním, pak mi zde nezbývá než použít výraz UMĚNÍ. Mnoho let přípravy, tři roky natáčení ve čtyřiceti zemích světa, 14 kameramanů, 7 asistentů režie, 11 asistentů kamery a přes 350 dalších spolupracovníků – už jen tato čísla by Ptačímu světa zaručila vysoké hodnocení, ale on je to navíc mimořádné nádherný film. Nejsem žádný estét, ale rád se rozplývám nad kýčovitými obrázky vzbuzujícími dojem čehosi krásného, povznášejícího. A film odehrávající se z podstatné části vysoko v oblacích skutečně povznášející je. Pěkná hudba, úchvatná kamera (podobné záběry bych očekával v trháku Michaela Baye, ale v dokumentárním filmu?) a do toho neustálé mávání křídly – překvapivě ani po hodině a půl nenudící. Na Ptačím světě je zajímavá velmi tenká hranice mezi filmem dokumentárním a hraným, někteří ptáci byli totiž speciálně vycvičeni pro pozdější účely filmařů, nicméně nečekané a nemilosrdné zásahy lovců nahrané nebyly. Díky minimálnímu doprovodnému komentáři to není film natolik poučný jako již zmíněné Putování tučňáků, ale tvůrci si moudře uvědomili, že podobné záběry nám žádná encyklopedie nenabídne, tak proč je rušit nezáživnými fakty. Jsem na vážkách, zda-li filmu ohromujícímu svou prázdnou nádherností dát hodnocení nejvyšší. Jako relax pro libovolný večer, kdy máte chuť na něco lehko stravitelného, u čeho případně vyřídíte pár jiných nezbytností, ideální. Při ignorování často silných emocí, které ve mně Ptačí svět vzbuzoval, vlastně nejde o film ničím obohacující. Pětaosmdesát procent je vlastně docela fajn, když vezmu v potaz, že opeřence zrovna nemiluji. :-) 85% Zajímavé komentáře: Douglas, DaViD´82, Machrovic, Honza dAve, Cimr

Je velmi potěšující, když se vaši dva nejoblíbenější herci sejdou v jednou filmu. Je velmi potěšující, když se jedná o příjemnou komedii s inteligentním scénářem. Není moc potěšující, když taková komedie trvá přes dvě hodiny. Mimořádně vtipná milostná avantýra z prvních minut filmu nemá dlouhého trvání, briskně ji vystřídá „seriózní“ romance dvou vrstevníků. Díky fungující chemii mezi Nicholsonem (který mimochodem podobnou roli ztvárnil již v Ceně za něžnost) a Keatonovou a několika zábleskům geniálních vtipů (scéna s přístrojem na měření tlaku) mi první polovina ještě jakž takž utekla. Kéž by titulky naběhly již po osmdesáti minutách. Po jejich uplynutí totiž oba herci již nemají co dalšího hrát, jejich charaktery (a vztah mezi nimi) se dále nevyvíjejí, navzdory snaze o znejistění diváka víte, kam celá rozplizlá romance směřuje a s každou další minutou jenom ztrácíte chuť dodívat se do konce. Problémem filmu je opravdu pouze jeho délka, na dvě hodiny v něm není dost vtipů, dost zvratů, dost děje. Oba herečtí představitelé si své role skutečně vychutnali a excelují jak ve scénách verbálních (slovně či písemně), tak nonverbálních (některé Nicholsonovy grimasy nikdy neomrzí), pokud ovšem ani jednoho z nich neřadíte ke svým oblíbencům, nečekejte nic víc než další nezáživnou romanci. Ano, jenom kvůli délce. 65% Zajímavé komentáře: kleopatra, betelgeuse, Oskar, meave, Mahalik, Heraldika

Pět paňáků na jedné plošině rozehrává fascinující alegorii na lidskou společnost. Vše musí být v rovnováze, pokud se ji pokusíte narušit, musíte počítat s následky. Ten kdo se zrovna veze nemusí být nutně vítěz a když už, tak jenom dočasný. Každé zvýhodnění nese jisté riziko. K čemu nám je moc, když nemáme nad kým vládnout?

Až sadisticky cynický animák o tom, že bychom si měli vážit toho, co máme, i když to není zrovna to, co bychom chtěli.

Převážně černobílé záběry a fotografie doplněné historkami z natáčení. Dýchne na vás divoký západ, jak jej viděl (a v jakém by rád žil) Sam Peckinpah, působivě namluvený Edem Harrisem.