MaedhRos

O tradiční pekingskou operu se tu samozřejmě nejedná a vlastně je to krapet moc eklektické i na to, aby se to dalo označit za moderní pekingskou operu. Což ovšem není nic proti ničemu a je dobře, že tahle tradice žije, že se proměňuje a vyvíjí - byť stará dobrá ve výpravě naprosto minimalistická klasika aspoň pro mě svůj šarm neztratí nikdy. Pro diváka asijským divadlem nebo jakoukoli formou čínské opery nepolíbeného je to ale patrně ideální výchozí bod pro případné další průzkumy. Moderních pekingských oper neznám zas tolik, ale pokud Rudý útes porovnám např. s variací na Hamleta od shanghaiského ansámblu nebo s vynikající "novou historickou" operou Cheng bai Xiao He od téže party, přeci jen mi z toho vychází jako o něco málo slabší kousek. Pořád je to ale kvalitně obsazená parádní pecka. (Viděla jsem naživo i ze záznamu.)

Dvojka Čtyřky se mi líbila z týchž důvodů, jako první film: čtyři konstáblové a Zhuge Zhengwo už dlouho patří v rámci žánru mezi moje nejoblíbenější postavy a tahle adaptace je prostě (stejně jako předchozí díl) zábavná nadsazená bejkárna. A protože námět je moje srdcovka, samozřejmě nadhodnocuji...;-) Přesto si ale troufnu tvrdit, že i když na 4/5 to objektivně vzato fakt není, pořád jde o slušný wuxia-fantasy mix, který sice dějiny filmu nepřepisuje, žánry neposouvá a intelektuálně vás extra nepozvedne, ale rozhodně pobaví. Rozjíždí se to poněkud zvolna, ale v druhé polovině film nabere příjemně svižné tempo a finále mě svým celkovým vyzněním nesmírně potěšilo; zároveň ponechalo otevřená nikoli dvířka, ale rovnou vrata pro třetí díl - který se ostatně už prý chystá. A co bych zatloukala - těším se na něj.

Jsem (aspoň zatím) o něco méně okouzlena, než v případě jedničky, ale spokojená rozhodně jsem. Tsui sice přešel na jiný živel (voda hasí oheň, tož příště by hezky podle pěti fází mohl bejt nějakej ten zemskej díl, ne? ;-)), jinak ale obšlehnul recepturu z prvního dílu skoro jedna ku jedné. Poněkud divoká, ovšem nikoli nepřehledná zápletka, úžasně fantaskní jedy, brouci a substance, šílené bojové scény, nestandardně barevný sidekick, okázalý vizuál, okouzlení detaily a relativně kosmopolitní tangskou městskou kulturou, divoké tempo, jeden dost divný doktor a nějaké to obludárium - a spiknutí a piklení, samozřejmě. Třeba přistoupit na fakt, že Tsui je magor, a že "jak" ho evidentně baví a zajímá o něco více, než "co". Prequel k prvnímu filmu o Di Renjiem je poměrně derivativní, drží pohromadě hůř, než jednička, a tak celkově naplňuje stereotyp "oproti jedničce větší, ale nutričně ošizená porce téhož". Přesto bych se vůbec nehněvala, kdyby se Tsui s vyšetřovatelem Dim ještě neloučil. I want mmmmoar!!!!

Tohle by mi asi i jako metalový videoklip přišlo spíš roztomile blbé než cokoli jiného, ovšem při téhle stopáži to už bylo vysloveně úsměvné. (A nezřídka naneštěstí dost nezáživné.) Strašidelné nemocnice jsou ale fajn, navíc jsem se párkrát zasmála nahlas, což se taky cení (ať už to bylo záměrem či ne).

V závěrečné čtvrtině bylo toho sentimentu trochu moc už i na mě (ačkoli víc než nestřídmost jeho dávkování mi asi vadilo to, že zbytečně moc smrděl Hollywoodem) - ale slupla jsem to i s navijákem.

Na udílení hvězdiček je zatím příliš brzy, ale Studií v růžovém jsem byla upřímně nadšena a dokonale okouzlena. Cumberbatch i Freeman jsou k pomilování, modernizace funguje, vizuální stylizace a hravost baví. Časté poťouchlé pomrkávání na autor(k)y a konzument(k)y slash fanfic zhodnoceno jako velmi roztomilé. Průběžné hodnocení - 8/10.

U Hunů bych předpokládala o něco méně blond hlav a podstatně více koní. (Rozhodnutí obsadit do role Attily zrovna McCanna - jinak nic proti McCannovi - raději komentovat nebudu.)

Škoda přeškoda, že Andersonova hravost a zejména jeho drzost výrazně převyšují jeho originalitu a režisérský um. Kdyby byl tak dobrej, jak je praštěnej, byla by to absolutní bomba. Tři mušketýři mě ale baví už jen tím, kolik lidí dožrali, a jelikož k Dumasově klasice nemám žádný citovější vztah, vlastně bych se vůbec nezlobila, kdyby ji PWSA zprznil ještě v nějakém podobně vymaštěném, roztomilém sequelu. Já mám ty Paulovy odbržděný bejkárny prostě ráda.

Bylo by zásadní chybou od Chunqiu Yancheng čekat, že se televizní tvorbě v rámci žánru bude nějak zásadněji vymykat. Je to prostě historické drama China style, zatížené jak staletími konfuciánské historiografické tradice, tak čínskou zálibou v přepjatém melodramatu a náklonností k jistým archetypům a žánrovým klišé. Je nicméně velmi zdařilým reprezentantem svého druhu a to, co mám já osobně na čínských historických dramatech nejraději, v něm funguje naprosto znamenitě. ...... V první řadě, je to převážně interiérová konverzačka, v níž se většina konfliktů rozehrává, hrotí a řeší především v diplomatické a řečnické rovině. Ukázek rétorické zdatnosti, úlisné výmluvnosti a kultivované sečtělosti je v každé epizodě přehršel a pokud vás taky tak ohromně baví slovní přestřelky, kdy za nezbytného doprovodu vstřícných úsměvů a uctivých úklon vzduchem poletují slova ostřejší a studenější než čepele dýk, místy se budete opravdu blahem tetelit. ... Velmi tradiční je Chunqiu Yancheng i pokud jde o postavy. Ačkoli bych se zdráhala většinu hlavních protagonistů či antagonistů označit za vysloveně ploché a černobílé, přeci jen jde vesměs o zavedené žánrové typy. Dobře sepsané, vesměs přesvědčivě sehrané a v rámci příběhu velmi uvěřitelné, nicméně archetypální - nikoli psychologicky pojaté a už vůbec ne psychologicky prokreslené. ... Příběh graduje pozvolna a k nevyhnutelnému finálovému střetu spěje s nádherně skličující neodvratností (jež je dána už faktem, že dnes samozřejmě víme, jak to mezi Wu, Yue a Chu nakonec dopadlo). Úplný závěr pak tím spíše zamrzí svojí nedotažeností a nedořečeností. Chtěli-li tvůrci skončit výmluvným náznakem, moc se jim to s tou výmluvností nepovedlo. ...... I přes jisté drobnější výhrady a zbytečně zazděné finále je ale Chunqiu Yancheng poctivá porce přesně toho, co mám já osobně na seriálech této provenience a žánru nejraději - včetně pořádné dávky té voňavé čajové lyriky a posmutnělé nostalgie za prastarou Čínou z kronik a letopisů; Čínou, která vlastně nikdy neexistovala - a o to trvalejší a působivější je její obraz, přestože tu skutečnou Čínu období Jar a podzimů dávno pohltily Válčící státy a nenávratně pohřbil čas. 8.5/10 (Za mě osobně dost silná devítka, ale neměla bych to s tím nadhodnocováním na ČSFD zas tak přehánět.)

Milé, blbé a nenáročné béčko, které sice neodsýpá tak, jak by mohlo (a mělo) - ale komu to vadí, když Thanh Van Ngo a Johnny Trí Nguyễn jsou tak nehorázně krásní. A cool. Bitky taky nejsou nejhorší (byť je jich trestuhodně málo). Mít v této provenienci - případně s těmito lidmi - nakoukáno víc, asi hodnotím příkřeji, ale zas nemůžu říct, že by mě Souboj nenavnadil na další divácký průzkum. Je to taková příjemná jednohubka pro první signální. (Už jsem se zmínila, že Johnny Trí Nguyễn je krásný a cool?)