LilinkaW

Tak si marně lámu hlavu s tím, jestli jsem viděla stejný film jako zdejší diskutující. Za mě je dvojka velice chabé pokračování. Ano, je tu víc akce, další dvě CGI postavy a stopáž má o 22 minut navíc, ale to je tak všechno o co nás tvůrci obohatili. Oproti jedničce o nic zábavnější, padouch je stále stejný i příběh je velice jednoduchý a stokrát omílaný. Rozhovory mi přišly trapné a hloupé, typické řeči záporáků jsou snad ještě kýčovitější než kdy jindy. Také je tu spousta hluchých míst. Oproti jedničce, která byla skutečně zábavná a přinesla něco nového mě dvojka vůbec nesedla.

Kimssi pyoryugi pro mě asi navždy v srdci zůstane jako film s přívlastkem "nejmilejší korejská komedie". Příběh muže, který se po nepodařené sebevraždě učí poznávat znovu život vzdáleně připomíná Trosečníka, na rozdíl od něj je ale zpracován jemně a humorně. Ačkoliv se korejské komedie často točí okolo pitvoření a přehnané afektovanosti, Kimssi pyoryugi je zářným příkladem, že i Korejci to zvládnou s grácií. Ani pro korejskou tvorbu typická multižánrovost tu není přítěží a tak i když film chvíli působí jako drama s nádechem dobrodružna a chvíli zase jako komedie míchaná s romantikou, jedná se o dobře vyvážené dílo, které pobaví i dojme.

Skupina přátel se setká na večeři a tajemství začínají vyplouvat na povrch. Ano, Wanbyeokhan tain se nijak neliší od původního snímku Perfect strangers, ty, kteří ho znají, tedy nijak nepřekvapí. Paradoxně je to právě snaha držet se za každou cenu originálu, která snižuje kvalitu korejského remakeu. Těžko totiž uvěřit, že by italská kultura byla tak lehko přenositelná do korejského prostředí. Takže ačkoliv výkon herců byl výborný, celý film na mě působil tak trochu nepatřičně a uměle, prostě protože scény, do kterých se postavy dostávaly, mi přišly často dosti vzdálené od korejské společenské kultury. Což samozřejmě nevadí u zcela fiktivních námětů, ale u konverzační jednohubky, kdy se celý děj točí jen okolo životních situací jedné obyčejné party přátel, je to trochu problematické. Závěrem bych to shrnula takto - pokud italský originál neznáte, na korejskou verzi se klidně podívejte, bavit se budete, pokud ovšem originál znáte, tak je korejská verze tak trochu ztráta času.

Neskutečně nosné téma náboženského fanatismu (jedno z mých oblíbených) a tak nevyužitý potenciál! CGI je strašlivé (tohle opravdu někdo schválil?) a herecké výkony na hraně. Na to jakou měl hlavně v Koreji seriál propagaci (v ulicích umístěné obří svítící a čoudící krabice s postavami z pekla) se jedná o velké zklamání. Celé je to tak nějak bez atmosféry a ačkoliv tvůrci neopomněli zahrnout spousty přitažlivých sociálních témat (existence vyšší moci, náboženský fanatismus, konspirační teorie, spravedlnost, osudovost atd.), ani jedno z nich nedokázali pozvednout na uspokojivou úroveň. Budu doufat, že druhá řada nabídne rozvinutí hlavního motivu a zodpovězení kladených otázek a třeba i na tom CGI trochu zapracují.

Osobně mi dokument přišel příjemně zpracovaný, věcný, bez přehnaných emocí a přesto s jistou dávkou umělečnosti. Jasně, pro nás ze západního světa, kteří jsme zvyklí na pornografický materiál čouhající na každém rohu, to není žádné ohromující téma a spoustě divákům tak bude dokument připadat zbytečný. Pokud si ale uvědomíme, že v Koreji je jakákoliv výroba i distribuce pornografie zakázaná (a to v jakékoliv formě) a to z toho důvodu, aby dle vyjádření vlády došlo ke snížení počet sexuálních zločinů, získá tak dokument ještě větší hloubku. Za mě palec nahoru a jsem ráda, že dokument vyšel takto globálně a dostane se tak do podvědomí potenciálních obětí (aneb co se může stát, když někomu budete posílat intimní materiál) i případných pachatelů (pro ujištění, že ani v tom nejhlubším dark webu nejsou v bezpečí a že na každého jednou dojde).

Po vcelku populárním snímku Train to Busan (který je zde ostatně i několikrát explicitně zmíněn) přichází další korejský horor na téma zombie apokalypsy, tentokrát zasazený do prostředí malé střední školy. Ačkoliv téma stokrát omílané, seriál nabízí dostatečně originálními prvky (původ infekce, imunita atd.), které ho dělají koukatelným a to i navzdory tomu, že se díky tomu dosti liší od původní komixové předlohy. Divákům se též nabízí zajímavý kontrast mezi romantickou linkou, která je velmi jemná a spíše náznaková a mezi zombie vyvražďovačkou, která se nebojí pořádně krvavých až gore scén. Napětí funguje skvěle, postavy jsou dobře stravitelné, jen mi přišlo, že žádná z nich není natolik výjimečná, aby s ní byl divák emocionálně spjat a tak úmrtí postav přichází a odchází více či méně bez povšimnutí. Za mě osobně je příběh více méně ukončen (a pokud vím ukončen je i původní komix) a potřebu druhé řady nedokážu odůvodnit ničím jiným než touhou Netflixu svézt se na popularitě seriálu, které je nepopiratelná (474.26 milionů hodin shlédnutí v prvních 30 dnech po vydání).

Seriál Jonghahamyeon urineun přichází s neotřelou moderní zápletkou. Ústředním motivem je vznik aplikace Love Alarm, která upozorní uživatele, pokud se v okruhu 10 metrů objeví někdo, kdo je do něj zamilovaný. Děj se dotýká zajímavých sociálních témat (jaké negativní vlivy taková aplikace má? co se může stát s člověkem, kterého aplikace neuspokojí? co lidé, co aplikaci odmítají?), bohužel jen velmi okrajově, ačkoliv takové situace výborně dokreslují melancholický až dramatický nádech seriálu. Z mého pohledu se jedná o nenaplněný potenciál. Tvůrci se rozhodli zaměřit se spíše na romantickou zápletku ústředního milostného trojúhelníku a aplikace samotná je spíše na okraji. To z něj bohužel ale dělá další fádní seriál o vztazích a jejich úskalích. Hlavní hrdinka (So-hyeon Kim) je sympatická, ale ničím výjimečná, její role jí ani příliš příležitostí k výjimečnosti nepřináší. Podobně jsou na tom i oba hlavní hrdinové (Ga-ram Jeong a Song Kang), kde zejména Song Kang na mě působil neskutečně jednotvárně. Vznik druhé řady je u korejského seriálu tohoto typu sice spíše nezvyklý, ale ani tato řada nerozvíjí původní motiv žádným zajímavých způsobem a jediným zásadním bodem je tu vyvrcholení romantické zápletky (kterého ze dvou mužů si hlavní hrdinka vybere?). Ani celkový umělecký nádech (animované vsuvky, snové scény, návraty do minulosti) bohužel nedokáží celkovou unylost seriálu pozvednou natolik, aby se v hodnocení dostal výše než na průměrnou hranici.

Mladá dvojice se chystá uspořádat veselku a jak už to tak bývá, k vysněné svatbě vede cesta trnitá. V ostatních seriálech zápletka končí ve chvíli zasnoubení ústřední dvojice, ve Welcome to Wedding Hell tímto zápletka teprve začíná. Poměrně zajímavá rychlovka (každý díl má jen kolem půl hodiny) tak nabízí bohatý kulturní vhled do problematiky svateb v Jižní Koreji. Ačkoliv děj může být zajímavý (pokud jste tedy naladěni na kulturní poznávání), hlavní postavy nejsou nijak výjimečné a o chemii mezi nimi by se dalo polemizovat. Za mě tedy průměrný seriál, který nenadchne ale ani neurazí.

Tisíckrát odvyprávěný příběh o tom, jak se chudá dívka do boháče zamiluje a i přes veškeré překážky a nelibost rodiny si cestu k lásce najde. Příběh neurazí ani nenadchne, v podstatě nepřináší nic nového ani převratného a je plný typických klišé, které známe z každého dalšího romantického příběhu. Hlavní postavy jsou sympatické, ačkoliv je vidět, že seriál jasně táhne především Hyo-Seop Ahn, který je neskutečně charismatický a umí to dobře prodat. Je vidět, že i distribuce na Netflixu má na seriál vliv, protože se dočkáme i poměrně peprných scén, které nejsou v korejských seriálech příliš obvyklé. Celkově se jedná o veskrze oddechový seriál a to i díky stopáži, kdy jednotlivé díly nepřekračují hodinu.

Jeong-hyo Lee nám přináší další z populárních romantických seriálů na téma co se stane, když se do sebe zamilují dva lidé z různých sociálních vrstev. Oproti ostatním seriálům, kde povětšinou v hlavních rolích vídáme chudou dívku a majitele velké firmy, se v Láska padá z nebe v rolích ústřední dvojice objevuje důstojník ze Severní Koreje (Hyeon Bin) a bohatá dědička (Ye-jin Son). Kromě typické a snad ničím nepřekvapivé romantické linie je tak příběh okořeněn o politická a sociální témata rozdělených zemí. Téma je ovšem prezentováno velmi nenásilně a spíše humornou formou, takže není třeba příliš přemýšlet nakolik jsou prezentovaná fakta o životě v Severní Koreji realistická. Mezi ústřední dvojicí perfektně funguje chemie, která seriálu dodává tu správnou romantickou náladu. Seriálu se dá vytknout neskutečně přepálená stopáž (kdy každý z dílů jsou vlastně takovým svým vlastním celovečerním filmem) a jistá táhlost, která se objevuje v druhé polovině seriálu. První polovina odehrávající se v Severní Koreji je dostatečně zajímavá hlavně díky prostředí, ve kterém se odehrává, druhá polovina, která se odehrává především v Jižní Koreji, je sice stále hlavně díky vedlejším postavám humorná, nicméně už ztrácí na výjimečnosti a dostává se tak do rovin ostatních fádních romantických komedií/dramat, kde stěžejní otázkou zůstává už jen to, zda spolu ústřední (popřípadě vedlejší) dvojice zůstane nebo ne.