Anchi

Nevím, jestli to bylo tím vínem, ale tohle byl horor, který se mi po hodně dlouhé době hooodně líbil. Od začátku s příjemným mrazením v zádech jsem pořád pochybovala a každou chvíli se vsázela o to, kdo to teda jako je... Ten devil......... A jestli jsem to dobře pochopila, tak jsem sázku nakonec vyhrála :-)

Zbožňuji Británii, britskou angličtinu, 18. století, tehdejší módu, Keiru Knightley, postavu pana Darcyho, ztvárnění pana Darcyho Matthewem MacFadyenem, kamerovou práci v tomto snímku, krásné scenérie, hudbu... Jednoduše - celkově obdivuji filmové zpracování tohoto románu. Pride and prejudice jsem viděla doposud minimálně 10x a pořád nemám dost.

U závěrečných titulek mi došlo, že jsem asi vlastně nepochopila, o čem film měl vyprávět. O osudu ghost writera? O životě bývalého premiéra? O CIA? O velkém odhalení? Jestli o tom všem, tak mi to dohromady nedávalo valný smysl. Moc nejasností bez pořádného vysvětlení. Hádám, že toto nebyl můj šálek kávy. Avšak kvůli skvělému hereckému výkonu Ewana McGregora, dokonce i Brosnanovi jsem chvílemi věřila, a kvůli skvělé kameře nelituji, že jsem u Ghost Writera strávila čas.

Scéna s chlupatou stěnou - nezapomenutelná.

Chci draka! Přesně s tímhle přáním jsem odcházela z kina. Většinou mě dostanou všechna roztomilá stvoření na kolena a draci mě dostali umocněno na nekonečno. Usmívající se drak je prostě BOMBA!! Krásně propracovaný snímek, nádherná podívaná, jak pro malého tak velkého diváka (a jelikož já se nacházím na hraně, tak pro mě dvojnásob), příběh sice z valné většiny předvídatelný (avšak jedna z posledních scén mě šokovala, když uvážím věk nejmenších diváků) a ani vtip a napětí nechybí. Film diváka strhne a ten na konci lituje, že je příběh u konce.

Čekala jsem větší zainteresování diváka do děje, což Arnofovksy briliantně předvedl v Requiem for a Dream, ale bohužel jsem se nedočkala. Pro mě docela zklamání. Vizuálně je snímek určitě velmi zajímavě provedený, herecké výkony přesvědčivé, přinutí zamyslet, ale pomalu plynoucí prolínající se vrstvy příběhu mi nesedly.

Líbí se mi koncept vyprávění, co všechno předchází tomu, než Ted konečně najde „The One“, jenže kdy tomu bude konec? První 3 série, byly přeplněné vtipem, ze 70% za to může hlavně skvěle vykreslená Barneyho postava, ale postupem času nebyly vtipy tak časté a koneckonců i vtipné. Avšak postupné sledování a čekání na jednotlivé díly mě ale tak nadopovalo, že HIMYM se mi přirozeně vlilo do žil a já pořád ráda sleduji interakci vztahů. A určitě nesmím zapomenout na jeden z nejroztomilejších párů - Marshall & Lilly. :-) // ...na 7. sérii se koukám už jenom ze zvyku, jakás takás setrvačnost. Vtipy už nejsou tak vtipné, vše už je více méně ohrané a přehrané na milion způsobů... Ale když já tak hrozně chci vědět s kým Ted nakonec splodí děti!!!

Nejlepší horor, který jsem měla tu čest shlédnout, ale paradox je, že už nikdy nikdo mě v životě nepřinutí se na něj podívat znova. Sledovala jsem jej v poledne, v baráku plném lidí a přesto jsem si z Nenávisti musela ukrajovat po kousíčkách, tak moc jsem z ní byla na větvi. A jít do postele jsem se kvůli ní bála ještě pěkných pár dní. 92 minut, při kterých se trne hrůzou - a to nejen kvůli silně nepříjemnému zvuku, který se zaryje do paměti; 92 minut, které za to určitě stojí. Navíc dítě, mající v „popisu práce“ děsit a zabíjet...? Funguje spolehlivě.