honajz

Tenhle film jsem viděl poprvé u nás na Jižní Moravě na ORF koncem 80. let takhle v noci, a přišlo mi tenkrát hodně napínavé, ačkoliv z rozhovorů jsem pobíral jen něco. Jakmile začaly v půlce 90. llet prorážet digitální média, snažil jsem se film sehnat, ale nedařilo se. A ejhle, on to Willy Kufault jen tak mírnix tírnix nasadí do Virtuálního kina. To mě dostalo. Musím s odstupem říct, že ten film je dokonalý. Třeba ze scenáristického hlediska jsem řičel blahem - dokonale dodržené veškeré postupy, poučené vedení děje, fázování informací o postavách, práce s divákem a jeho očekáváními, ale i s tím, co si musí domyslet za rámec filmu (a že k tomu veškerá a přesná vodítka dostal, ne jako v moderních opusech, kde sám autor netuší, jak to ukončit, tak nechá vyznění na divákovi samotném, ať si domyslí dle libosti). Pak se mi film líbil kamerou - jako bychom skutečně v té kabině výtahu byli, jako bychom sami lezli po těch lanech šachty, hereckými výkony a především realističností. Konec mne trochu zklamal, ale on nemohl být jiný, nedíval jsem se na pohádku. Ono ve filmu pár věcí zůstane jen naznačeno a nevyřčeno, ale hlavním tématem je skutečně nijak pozitivní přístup k lidem jako ke spotřebnímu zboží, bez ohledu na nějaké city. (Už proto nemohl film skončit jinak.) V tomto směru je dokonalé, jak ti čtyři přesně představují jednotlivé fáze vývoje - mladá nadějná, co půjde přes mrtvoly a různé postele, mladý a všeho schopný rebel, a pak starší verze takového dřívějšího rebela, a ještě starší verze toho na konci mladosti. Funguje zde velmi dobře psychologie postav, kdy nikdo není vyloženě hodný, ani zlý, každého dokážeme pochopit (a i to je scenáristický majstrštyk), ale i chvilkami nám může lézt na nervy - jako v životě. A když už to vypadá ve střední části, že nebude oč hrát, objeví se tzv. háčky (jak se tomu ve scenáristice říká), aby divák čekal, až se dozví konec jedné historky nebo řešení logické hádanky a tak. Fungují zde i druhé a třetí plány - když tak nad tím přemýšlím, samotná ta historka o chlapovi z mrazáku je vlastně symbolem toho, co se stane jednomu z hrdinů, aniž o tom má tušení. Možná časem ještě dopíšu edit s dalšími věcmi a přesahy, které jde ve filmu najít, ale je jich už teď mnoho. Podobně mnohovrstevný a ještě navíc profesionálně dokonale zpracovaný film jsem už dlouho neviděl.

Popravdě, nebýt paní Švormové, asi bych tak vysoko nehodnotil. Ale překvapivě opět díl, který dával hlavu a patu, nikdo zde nikoho nehoní, nedojde k záchraně na poslední chvíli, vyšetřování probíhá uvěřitelně, dokonce i poldům včas docvakne, kde by mohl být zakopaný pes - vážně si myslím, že i tenhle díl psal někdo úplně jiný než všechny ty předchozí bláboly.

Překvapení. Zajímalo by mě, jestli začal psát scénáře někdo jiný? Konečně něco, co dávalo smysl, pachatel/ka se nedal/a odhadnout hned v úvodu, docela uvěřitelný příběh, ačkoliv chvílemi trochu zbytečně šponovaný. Dokonce mám pocit, že tam žádný podezřelý nezačal zdrhat a nemuseli ho honit, a že dokonce nedošlo k záchraně v poslední chvíli, protože si ten hlavní motiv tak nějak jenom vyříkali.

Na naši planetu dopadají úlomky komety a jedna rodinka dostane exkluzivní vstup do jednoho z úkrytů. Proč zrovna ona, to netušíme, proč ostatní ne, také netušíme, asi by bylo málo stavbařů. Ale světě div se, ačkoliv je rodinka považována za exkluzivní, nikdo z těch, kteří tuto rodinku v seznamech takto vedou, netuší, že synek bere léky na cukrovku či co, a takoví se do úkrytů neberou, ne ne ne. A tak se nejdřív hledají, pak se najdou a hledají nový úkryt, nu a hádejte, jak to dopadne? Trikových efektů je na konci asi půl minuta plus během děje jednou dopadají kusy komety na silnici (aby pak celou dobu už žádné kusy komety na silnici nedopadaly a hrdinná rodinka mohla dosáhnout cíle - dokonce nepadají, ani když letí vrtulníkem). Happy konec je pak povýšen na druhou všemi těmi hlášeními radiostanic a ptáčky létajícími svobodně ve vzduchu.

Škoda, že vrchu nabrala kostýmní komedie a politická satira se zhruba v půlce vytratila (hned po tom minutovém hotelu). Být to obráceně a tepat ty zlořády, které zde máme i dnes (mimochodem, skvělá hláška: „Je tady několik tisíc demonstrantů, podle policie sotva pár stovek.“ Nebo ta válečná píseň na mítinku, to je tradiční francouzské trauma.), takže by si člověk uvědomil, že se politika nemění a je pořád stejným svinstvem, tak jsem víc spokojený. Takto mě pobavil jen závěr v televizním studiu (s fajn odkazem na Ježíše a apoštoly) a jak chudák zvukař viděl za oknem několik tváří jak na orloji. Žel, ta kostýmní komedie s neustálými Serraultovými převleky skutečně nakonec vyhrála na celé čáře, Poiret i jako autor scénáře do toho opět zabudoval svou oblíbenou gay tematiku, a v té chvíli mě to skutečně přestávalo velmi bavit. Navíc dějově zde sice dojde k několika záměnám, ale jiné zvraty zde nejsou, takže vše směřuje k jasně dopředu očekávanému konci, který také přijde. Ačkoliv aspoň řekne to, že všichni politici jsou jenom nějaké loutky a herci v rukou někoho jiného.

Nájemný lovec jde jen po velkých rybách, na které je vypsána odměna minimálně 10 000 dolarů, a ty malé ryby nechává být. Což se v jednom konkrétním případě vymstí. Slušně napsaná jednohubka s jasnými motivacemi postav, dvěma zajímavými zvraty a docela slušným finále v opuštěném městečku. Každý svého štěstí strůjcem. Klidně by to mohlo fungovat i jako antická tragická hra.

Chápu,. že v té době asi těžko šlo udělat lepší triky, ale i tak nám zbyde naprosto blboučký a pitomoučký příběh plný neskutečného patosu a keců, bez nějaké dramatičtější linky nebo zvratu, a dokonce ani ty emzáky pořádně neuvidíme. Zato jsem viděl létající autobus, dokonce kloubák! Který ještě ke všemu střílel! Jinak, tvůrci maket a modýlků si určitě vyhráli a přišli na své, většina filmu v akčních scénách stojí jen a pouze na nich. Docela by mě zajímalo, jestli to tvůrcům i tehdy diváci „žrali“. Pobavila mě ta umcaca hudba, která zněla jako naše lidovky, během těch dramatických stříleček ve vesmíru, několikrát opakované záběry nebo to, že měsíční základna mimozemšťanů vypadá jako hračky z hračkářství pro děti do pěti let.

Určitě zajímavě pojaté, ačkoliv to vykrádá některými postupy a přístupy kde co, hodně a zbytečně natahované (dva díly po 80 minutách by rozhodně stačily, ne-li méně), s nihilistickým koncem. Drží to v napětí, vizuál je fajn, ale vlastně se nakonec nic nevysvětlí, a to málo, co se vysvětlí, vede jen k dalším nejasnostem a otázkám po fungování tohoto zvláštně nedomyšleného světa.

Konec mě hodně zklamal. Začátek je stále Vesnička prokletých (včetně telepatie a telekineze), prostředek je smutné odcházení hlavního hrdiny z prvního dílu, nu a konec - konec... Nevybavím si už, jak to má přesně Clarke v knížce, ale prostě je to zbabělý konec. Všechno se rozplyne ve všehomíru a vše je součástí všeho. Jak do toho zapadaly ty děti a hlavně role Jennifer? Proč letěly děti jakože do nebe, když Jennifer vysávala pak zdá se pozemskou energii, či co? Proč ty bytosti z Džehenny nezasáhly? Jestli byla Jennifer nějaká myráda či co, to proti ní není v celém vesmíru obrany? Vyspělá civilizace, která si dokáže poradit s kdečím, ale s tímhle ne? A odkud ty myrády vlastně tedy jsou? A když tu máme odkazy na náboženství v prvních dvou dílech (v tomto, jak jsem předpokládal, ani ťuk, a přitom...), a když tu máme i ty role ďáblů jakž takž vysvětleny (jen ne to, proč by tu byli před dávnými časy a teď jsou tu znovu?), tak proč nejsou vysvětleny podobně další náboženské symboly (andělé, zjevení, proroctví, ostatně samotný Bůh)? Vlastně jsme se dozvěděli, že občas se to prostě stane, že nějaký celý svět zanikne bez vzpomínky, a jede se dál, koukat, jak se zničí dalšísvět. To mne tedy nějak moc přes všechny ty přísliby v prvních dílech neuspokojilo.

No dobře, tentokrát to vykrádá Vesnici prokletých, a pořád je to tak nějak rozvláčně vyprávěné, ale naštěstí se odehraje víc věcí, které drží pozornost, a rovněž ty přesahy s náboženskými úvahami nejsou úplně špatné (ačkoliv si myslím, že nakonec nebudou hrát roli). Víc se hraje se ztrátou vědy (ostatně také jako určitého typu náboženství, řekl bych.) Příběh pokračuje po 19 letech (a na hrdinovi prvního dílu a jeho manželce to kupodivu není nijak moc znát) a začíná se odkrývat, že ne vše je zářivé, jak by se v nové Utopii mohlo zdát. (Dobré jsou zmínky o Nových Athénách - a zajímalo by mě, proč zrovna Athénách -, kde lidé žijí postaru.). Ok, tak uvidíme, co poslední díl.