Tosim

O Věře Sosnarové jsem se dočetl poprvé potom, co jsem Svatou zhlédl a s Krvavými jahodami jsem ji ji nedokázal spojit, ačkoli existence této knihy je mi známa. Každopádně snímek předestírá určitá témata, která ovšem tvůrci nedokázali relevantně zpracovat. Režie na sebe zbytečně neupozorňuje (na rozdíl od občas příliš řvavé hudby), dává velký prostor hercům (za mě je jednoznačně nejlepší Lenka Vlasáková), zato Marek Epstein, pokud chtěl vytvořit vyprávění o určité ambivalenci pravdy a lásky a jiných ušlechtilých emocí, na to jde skrze víceméně obyčejné fráze a situace, které zase nevyvolaly téměř žádné emoce u mě, vyjma jedné z posledních scén (dcera přichází na přednášku), což je poměrně pozdě a hlavně málo. Z hlediska děje je velká škoda, že nebyl věnován větší prostor situaci rodiny v minulosti (despotický otec) a dozvídáme se o ní pouze z rozhovorů. Co se týče náš hodnotících, my bychom se zase neměli uchylovat k hodnocení tvůrců a jejich soukromých postojů, popřípadě psát, že film nám tvrdí, že máme lhát - pouze předestírá možnosti a ostatní je už na nás všech. Za mě krystalických 60% a docela zklamání, Jirko.

Otevřený konec je celkem běžný vyprávěcí postup, je otázka, co z něj je a co není oslím můstkem do hypotetickou další řadu. To stejné se týká také jednání hlavní postavy, jakým způsobem rozpohybovala ty vedlejší, aby seriál nakonec dopadl tak, jak jsme ho viděli. A také to, že druhý z případů byl dost upozaděn. Stále se nemůžu rozhodnout, jestli je to deviza, nebo nedostatek Vedlejšího produktu, každopádně vše drží pohromadě jistá režie Petra Bebjaka a korunuje famózní hudba Juraje Dobrakova, já toho chlapa miluju čím dál víc! 70%.

Sám se tomu divím, ale tahle mnohdy nelogická a v mnoha okamžicích zbytečně přepálená adaptace počítačové hry, rozkročená mezi Indym, Mumií a těmi lepšími Lovci pokladů, se mi docela pozdávala. Snad proto, že si na nic nehraje, Holland je sympaťák a na Sophii Ali se fakt dobře dívá.