Biografie
Carlo Lizzani patřil k významným představitelům italské poválečné kinematografie, díky jeho levicovému zaměření se s jeho tvorbou mohli aktuálně seznámit i diváci v tehdejším Československu. Na svém kontě má přes třicet celovečerních snímků, jeho uměleckou dráhu zdobí řada mezinárodních cen, hned v začátku kariéry byl nominován i na Oscara. Pocházel z Říma, kde také studoval na prestižní filmové škole Centro Sperimentale di Cinematografia.
Jako student se připojil k protifašistickému odboji, zároveň přispíval do školních časopisů, po válce se pak stal přesvědčeným komunistou a tehdy byl také poprvé přizván ke spolupráci na filmových scénářích. Jako spoluautor scénáře je poprvé uveden u Verganova filmu SLUNCE ZASE VYCHÁZÍ (Il sole sorge ancora, 1946), kde se zároveň objevil v menší roli popraveného kněze. Scenáristou byl později i u dalších významných počinů italského neorealismu, mezitím koncem 40. let natočil jako režisér několik krátkých dokumentů. K práci na samostatném vlastním celovečerním filmu se dostal až v době, kdy neorealismus odezníval a Lizzani měl problémy s financováním.
Lizzaniho hraným debutem byl dramatický příběh z doby války POZOR! BANDITI! (Achtung! Banditi!, 1951), který mu vynesl cenu za režii na festivalu v Karlových Varech, z téže doby pochází nominace na Oscara za scénář k de Santisovu filmu HOŘKÁ RÝŽE (Riso amaro, 1951). Dalším Lizzaniho významným dílem se stala trpká KRONIKA CHUDÝCH MILENCŮ (Cronache di poveri amanti, 1954), která mu vynesla mezinárodní cenu na festivalu v Cannes. Nelze opomíjet ani Lizzaniho literární tvorbu vycházející z jeho novinářských začátků, několik monografií o italském filmu završil dvoudílnou knihou Italská kinematografie (Il cinema italiano, 1979).
I když je patrné, že později Lizzani rezignoval na vyšší umělecké ambice, nelze mu upřít řadu dalších zajímavých filmů z 50. a 60. let, v nichž znovu kritizoval dobové společenské neduhy. Opět se také vracel k době druhé světové války a díky svému renomé mohl nezřídka angažovat i zahraniční herce (HRBÁČ – Il gobbo, 1960; PROCES VE VERONĚ – Il processo di Verona, 1963). Reagoval i na dobovou poptávku po kriminálkách (PROBUĎ SE A ZABÍJEJ – Svegliati e uccidi, 1965) a westernech (BALÍK DOLARŮ – Un fiume di dollari, 1967), i v těchto žánrech dosáhl lepšího výsledku než tehdejší početný průměr. Mezitím si odvezl další trofej z festivalu v Karlových Varech za komedii HOŘKÝ ŽIVOT (La vita agra, 1964). Stoupající kriminalitu pranýřoval ve svém dalším slavném filmu BANDITÉ V MILÁNĚ (Banditi a Milano, 1968), který mu vynesl několik cen v Itálii a byl nominován také na prestižního Zlatého medvěda na festivalu v Berlíně.
Na přelomu 60. a 70. let natočil Carlo Lizzani několik filmů zařazovaných do žánru tzv. eurocrimi (ŘÍMSKÁ SMETÁNKA – Roma bene, 1971; ČERNÝ TURÍN – Torino nera, 1972, CRAZY JOE, 1974), opět se ale vracel i ke svému oblíbenému tématu druhé světové války (POSLEDNÍ DNY MUSSOLINIHO – Mussolini: Ultimo atto, 1974). V letech 1979-1983 předsedal porotě festivalu v Benátkách, později byl ještě několikrát členem poroty, r. 1994 zasedl i v porotě mezinárodního festivalu v Berlíně.
V osmdesátých letech přesunul Carlo Lizzani těžiště svých aktivit do televize, kde natočil několik seriálů a televizních filmů, v udílení cen naposledy zabodoval historickým dramatem CARO GORBACIOV (1988) zasazeným do Sovětského svazu třicátých let 20. století.
V závěru své umělecké kariéry sbíral Carlo Lizzani ceny za celoživotní dílo na festivalech v různých zemích a v roce 1996 byl dekorován Řádem za zásluhy o Italskou republiku. Přestože zůstával i v posledních letech života aktivní jako režisér, jeho bohatou uměleckou dráhu ukončila sebevražda; Carlo Lizzani zahynul skokem z okna ve třetím patře svého bytu v Římě. Zemřel 5. října 2013 ve věku 91 let.
Režisér
Seriály | |
---|---|
1998 |
Žena z vlaku |
1984 |
Série noire |
Cause à l'autre (E31) |
|
1982 |
Dieci registi italiani, dieci racconti italiani |
Dokumentární | |
---|---|
2013 |
Non eravamo solo... Ladri di biciclette - Il neorealismo |
2003 |
Cesare Zavattini |
2001 |
Un altro mondo è possibile |
2000 |
Svět filmu: Roberto Rossellini |
1999 |
Luchino Visconti |
1995 |
Roma dodici Novembre 1994 |
1989 |
12 registi per 12 città |
1987 |
Imago urbis |
1984 |
L'addio a Enrico Berlinguer |
1983 |
Capitali culturali d'Europa (seriál) |
1973 |
Facce dell'Asia che cambia |
1964 |
L'Italia con Togliatti |
1958 |
La muraglia cinese |
1950 |
Cosi se na Jihu změnilo |
Modena, città dell'Emilia Rossa |
|
1949 |
Via Emilia Km 147 |
Viaggio al sud |
Scenárista
Filmy | |
---|---|
2011 |
Scossa |
2008 |
All Human Rights for All |
2002 |
Maria Josè, l'ultima regina (TV film) |
1996 |
Celluloide |
1988 |
Caro Gorbaciov |
1987 |
La monaca di Monza |
1985 |
Matka Ebe |
1984 |
Nucleo zero (TV film) |
1977 |
Fontamara |
1976 |
San Babila: 20.00 hodin |
1975 |
Storie di vita e malavita (Racket della prostituzione minorile) |
1974 |
Poslední dny Mussoliniho |
1971 |
Roma bene |
1969 |
Amore e rabbia |
Barbagia |
|
Zbojníkova milenka |
|
1968 |
Bandité v Miláně |
1966 |
La vita agra |
1965 |
Celestina |
1964 |
Amori pericolosi |
1961 |
L'oro di Roma |
Orazi e curiazi |
|
1960 |
Il gobbo |
1955 |
Lo svitato |
1954 |
Kronika chudých milenců |
Siluri umani |
|
1952 |
Ai margini della metropoli |
1951 |
Pozor, banditi! |
1950 |
Není míru pod olivami |
1949 |
Hořká rýže |
1948 |
Německo v roce nula |
1946 |
Slunce zase vychází |
Dokumentární | |
---|---|
2013 |
Non eravamo solo... Ladri di biciclette - Il neorealismo |
1999 |
Luchino Visconti |
1973 |
Facce dell'Asia che cambia |
Herec
Filmy | |
---|---|
2012 |
Mr.Teddy |
2002 |
Jan XXIII.: Papež míru (TV film) |
2000 |
Giochi pericolosi (TV film) |
1997 |
Cosa c'entra con l'amore |
1991 |
Barocco |
1969 |
Barbagia |
1968 |
Bandité v Miláně |
1947 |
Tragický hon |
1946 |
Slunce zase vychází |
Seriály | |
---|---|
2017 |
Squadra mobile |
Nono episodio (S02E09) |
|
2005 |
Provaci ancora prof! |