James Cameron

„Král světa“ prožil svá první léta v Chippewa Falls, menším městečku nedaleko Niagarských vodopádů, jejichž všudypřítomný hukot mu neustále zněl v uších... a probouzel v něm fantazie, které se později projevily tím, že se mnoho jeho filmů odehrává na vodě nebo pod vodou. V Chippewě chodil na základní školu, ale byl na svůj věk snad až příliš bystrý, a už tehdy se více než učení věnoval čtení a psaní sci-fi příběhů, ilustrování těch, které viděl v kině nebo v televizi - a především vymýšlení a stavění nejrůznějších modelů, hraček a (někdy ne zcela bezpečných) výtvorů. Jeho řemeslné a vynálezecké sklony se mu později velmi vyplatily. Jednou z jeho oblíbených hraček, na kterou si vydělal podomním prodejem pohlednic, byla mimochodem populární československá stavebnice Merkur.

Když pak viděl slavnou Kubrickovu 2001: Vesmírnou odyseu (1968), začal se o film poprvé skutečně zajímat. Ale ještě ne o vyprávění příběhů nebo předkládání filozofických myšlenek: zajímalo ho "jak to, sakra, udělali?" A protože Odysea byla jedním z prvních filmů, o jejichž natáčení vyšla celá kniha, začal se Cameron učit a díky otcově 8mm kameře se také pustil rovnou do experimentování. Jakoby tomu chtěl osud, že se pak mohl přiblížit možnosti přenést jednoho dne své vize na filmové plátno, když se v sedmnácti letech s rodinou přestěhoval do blízkosti Los Angeles. Konkrétně do Orange County, kde jeho otec získal lepší pracovní nabídku. Mládencovy naděje ale brzy pohasly, když viděl, jak těžké je proniknout do hollywoodské filmové mašinérie. A tak začal studovat fyziku a později angličtinu na Kalifornské státní univerzitě.

Na škole však dlouho nevydržel, protože prostředí mu nedávalo prostor k tomu, aby šel za svými sny: "Nevěděl jsem, jestli chci být vědcem, nebo umělcem." A tak několik let střídal různá "obyčejná" zaměstnání: jeho nejznámější prací byla ta řidiče kamionu, ale také byl třeba údržbářem (kolegové mu přezdívali Záhadnej), mechanikem nebo čerpadlářem... a zároveň psal povídky a vzdělával se - četl volně dostupné práce studentů filmových škol, kupoval a rozebíral objektivy, aby zjistil, jak fungují, stavěl si vlastní filmařské vybavení... Jeho první manželka Sharon Williams z toho nebyla příliš nadšená. Navíc James moc na manželství nebyl: jeho myšlenky byly neustále ve světě velkých příběhů. A právě ty ho po několika letech konečně přivedly k filmu.

Pod vlivem revolučního hitu Star Wars: Epizoda IV - Nová naděje (1977) začal s několika přáteli pracovat na vlastním sci-fi velkofilmu, z něhož se nakonec vyklubal "jen" dvanáctiminutový kraťas Xenogenesis (1978)... který mu pak ovšem zajistil práci ve společnosti New World Pictures Rogera Cormana, jež se věnovala produkci levných brakových filmů. Zpočátku stavěl modely vesmírných lodí a makety planet, ale Corman si brzy všiml jeho nadšení (jednou vydržel pracovat pětaosmdesát hodin téměř bez přestávky) a mnoha dobrých nápadů, tudíž byl Cameronův vzestup raketový: během několika týdnů se stal hlavním scénografem filmu Sador, vládce vesmíru (1980) a brzy poté asistentem režie na Galaxii teroru (1981). A mezitím ještě stihl postavit kulisy pro Carpenterův Útěk z New Yorku (1981).

Konečně dostal první příležitost režírovat - v Itálii. Tamní producent Ovidio G. Assonitis chtěl natočit pokračování hororu Piraňa (1978) a potřeboval mladého, levného, debutujícího režiséra. James však nebyl dobrou volbou a Assonitis nebyl dobrým producentem. Už po prvním týdnu spolupráce vyjádřil nespokojenost s Cameronovou vizí, zakázal mu dokonce jakkoli zasahovat do natočených scén a film dokončil sám. ("Čirou náhodou" byly všechny scény s polonahými dívkami na jachtách pořízeny právě v závěrečné fázi natáčení.) Později se Jim ještě pokusil prosadit svou: v noci se vloupal do studia a hotový film sestříhal aspoň částečně podle svých představ ("Pořád to byla blbost, ale aspoň moje blbost..."). Assonitis však nakonec použil vlastní verzi - o kterou neměl téměř nikdo zájem a vyšla pouze na videu. Cameron se snažil o stažení svého jméno z titulků, ale marně - na soudní při neměl peníze.

Natáčení filmu Piraňi II: Létající zabijáci (1982) bylo pro režiséra noční můrou. Psychicky ho vyčerpávalo a vyvolávalo mu horečky. Jedné noci se mu v těchto stavech zdál ošklivý sen o stroji z budoucnosti, který ho přišel zabít. James se probudil a zapsal si poznámky. O rok později už měl hotový scénář s názvem "Terminátor". Ukázal ho producentce Gale Anne Hurd (kterou znal ještě z dob, kdy pracovala jako asistentka Rogera Cormana), a poté, co ho pochválila, jí ho nakonec prodal za pouhý jeden dolar (!) pod podmínkou, že si ho bude moct režírovat sám a nikdo mu do výsledné podoby nebude mluvit. Později poznamenal, že kvůli tomu sice přišel o spoustu peněz, ale zároveň dostal neocenitelnou příležitost, aby se hodně naučil.

Hurd nakonec na Terminátora (1984) zajistila Cameronovi rozpočet 6,5 milionu amerických dolarů. Roli vraždícího kyborga měl nejprve ztvárnit Jamesův přítel z natáčení Piraňi II Lance Henriksen a ochránce Sarah Connor (v podání Lindy Hamilton) kulturista s hereckými ambicemi Arnold Schwarzenegger. Nakonec však Schwarznegger skončil jako Terminátor a Henriksenovi byla svěřena role jednoho z policistů. Štáb byl nadšený, dokonce až šokovaný, s jakým nasazením se James projektu věnoval. Některé kaskadérské kousky dokonce dělal sám. Schwarzenegger to komentoval slovy: "Občas jsem si myslel, že se úplně zbláznil!“ Na to, jaký měl film rozpočet, překvapil ohromujícími vizuálními efekty. A protože nabídl i hutný příběh a skvělé herecké výkony, stal se překvapením roku když jen v amerických kinech vydělal 37 milionů dolarů.

Před natáčením Terminátora stihl Cameron ještě dokončit dvě scenáristické zakázky: "První krev: Ramba II" a "Vetřelce II", jehož producenti Walter Hill a David Giler byli scénářem nadšeni - a když viděli, jak skvěle zvládl svůj debut, nabídli mu i režii tohoto akčního sci-fi hororu. Cameron souhlasil pod podmínkou, že na palubu vezmou také Anne Gale Hurd. Měl pro ni slabost - tak velkou, že se ještě před začátkem natáčení stihli zasnoubit. Anne byla pro Jamese, neustále kmitajícího za kamerami nebo ve střižně, praktičtější partnerkou, než jeho předchozí nevěsta. Vetřelci (1986), jak James nakonec film nazval, když všichni viděli, jak moc se liší od jedničky Ridleyho Scotta, měli ještě větší úspěch než Terminátor: vysoká návštěvnost, skvělé recenze a dokonce dva Oscary (střih zvukových efektů, vizuální efekty) a několik nominací (včetně herecké pro Sigourney Weaver). Camerona film okamžitě katapultoval do Hollywoodu. Každý producent mu nabízel milionový honorář za příští film. On se však držel svých nápadů a vizí a rozhodl se režírovat svůj vlastní scénář.

Konkrétně to byla Propast (1989) - podle vlastní povídky, kterou napsal už na škole, během hodin biologie. Šlo o nesmírně náročný projekt, který vyžadoval ohromné fyzické i psychické nasazení štábu i herců. Ti museli absolvovat kurzy potápění a polovinu filmu pak strávili v ledové vodě, hluboko pod hladinou, v obrovském nedokončeném jaderném reaktoru v Gaffney v Jižní Karolíně. Aby James mohl natočit to, co chtěl, a aby udržel v rukou všechen ten shon kolem natáčení, musel být něčím víc než jen režisérem. Musel se stát diktátorem. Do práce dával všechno (a při jednom neštěstí, kdy mu několik metrů pod hladinou omylem došel kyslík, málem zemřel) a totéž vyžadoval od všech ostatních. Když o svých nápadech zpočátku vyprávěl herečce Mary Elizabeth Mastrantonio, byla nadšená. Když se pak natáčení rozběhlo, chtěla ho zabít a jednou utekla z placu se zoufalým výkřikem: "Nejsme zvířata!" Už tehdy se autorovi - kvůli jeho nasazení i přístupu ke spolupracovníkům - říkalo "Železný Jim". Natáčení Propasti mělo dopad i na jeho osobní život: způsobilo jeho rozchod s Gale Anne. Manželství pro něj bylo zkrátka druhořadé a Gale to nezvládla. Hádky a neshody během práce vyvrcholily rozvodem.

Když k němu došlo, Cameron byl už ve vztahu s jinou ženou - půvabnou a tvůrčím vkusem na onu dobu velmi "mužnou" Kathryn Bigelow. Díky tomu se také jako producent (a částečně i jako scenárista) podílel na vzniku jejího hitu Bod zlomu, který mimo jiné položil základy akční kariéry Keanu Reevese. Dvojice se vzala v roce 1991, kdy měl film také premiéru. Kathryn byla Jimovou třetí manželkou, byť spolu vydrželi jen dva roky (protože Cameron se při natáčení Terminátora 2 sblížil s Lindou Hamilton), ale i po rozvodu zůstali přáteli a spolupracovníky: Jim například Kathryn svěřil svůj scénář sci-fi filmu Zvláštní dny (1995), který by do konce dvacátého století nestihl natočit, a příběh by tak ztratil na aktuálnosti - a znovu se na projektu podílel jako producent. Když se pak Bigelow o několik let později stala první ženou, která získala Oscara za nejlepší režii - díky dramatu Smrt čeká všude (2008) -, nadšeně jí aplaudoval, přestože on sám byl nominován za Avatara.

Ale to předbíháme. Jimovým dalším projektem byl Terminátor 2: Den zúčtování (1991). Že si jednička říká o pokračování, mu bylo jasné už několik let předtím. Ale teprve teď si našel čas, aby usedl ke klávesnici se svým kamarádem, scenáristou Williamem Wisherem. Dvojice nejprve napsala obrovské sousto, které pak rozkrojila na polovinu a tu vypilovala do finální verze. Když Cameron zavolal Lindě Hamilton a Arnoldu Schwarzeneggerovi, oba okamžitě souhlasili - ještě než se dostali scénář do rukou. Natáčení bylo opět nesmírně náročné a zdlouhavé. V konečné verzi bylo použito méně než jedno procento materiálu, který Cameron natočil. Film byl mimochodem ve své době nejdražším snímkem vůbec - jako první překročil hranici 100 milionů dolarů. Velikou část z nich spolkly vizuální efekty, které se v této podobě na plátnech nikdy předtím neobjevily - jak společnost ILM, tak trikař Stan Winston museli ve spolupráci s Cameronem vymyslet několik zcela nových technologií - a dost stál také Schwarzenegger, jehož honorář činil na tehdejší dobu rekordních 15 milionů dolarů. Ale ani jeden cent nepřišel nazmar. Film se stal kasovním trhákem a celosvětově vydělal 514 milionů. A také získal od Akademie ocenění za nejlepší zvuk, střih zvukových efektů, vizuální efekty a masky.

Díky druhému Terminátorovi se Cameron definitivně stal členem hollywoodské režisérské elity, k níž patřili třeba Steven Spielberg a George Lucas. Film byl také prvním titulem, který koprodukovala jeho vlastní společnost Lighstorm Entertainment. V této době uvažoval například o adaptaci "Spider-Mana", ale jeho rozpočet se kvůli nevyhnutelnému množství triků vyšplhal do velmi riskantních výšin (přesto mnoho jeho scenáristických nápadů nakonec zůstalo ve verzi, kterou později natočil Sam Raimi). V hlavě se mu také honila myšlenka na zfilmování příběhu lodi Titanic, ale jeho úvahy přerušil telefonát od Arnolda Schwarzeneggera. Ten byl nadšen malým francouzským filmem Podtrženo, sečteno (1991) o tajném agentovi, který pro svou ženu předstírá, že má jinou, klidnou práci, a přesvědčil Camerona, že ve velkém hollywoodském balení by to mohla být akční bomba. James přepsal scénář do vlastní podoby, do role Arnoldovy manželky obsadil Jamii Lee Curtis, obstaral si další stomilionový rozpočet a od americké vlády si za 100 tisíc dolarů pronajal tři stíhačky Harrier. Natáčení Pravdivých lží (1994) se samozřejmě nakonec protáhlo a rozpočet vzrostl na 125 milionů. Film se dočkal smíšených reakcí: pro některé diváky byl velkolepý a zábavný, pro jiné příliš dlouhý a hloupý. Americké tržby 146 milionů dolarů byly trochu zklamáním, ale celosvětově nakonec film nasbíral 379 milionů a všichni byli v klidu.

Po krátkém "intermezzu" v podobě dvanáctiminutového filmu - či spíše atrakce - pro zábavní park Universal Studios Hollywood - T2 3-D: Battle Across Time (1996) se Cameron rozhodl, že se znovu vydá na vodu a natočí plánovaný Titanic (1997). Ve scénáři se držel historických faktů, ale ústřední příběh věnoval mladému páru, který se do sebe zamiluje těsně před potopením titulní lodi (jeho náčrt pro studio byl stručný: "Romeo a Julie na Titaniku"). Rozpočet filmu byl původně odhadován na 125 milionů dolarů. Cameron se potápěl ke skutečnému vraku lodi a pořídil záběry, které pak použil ve filmu. Jeho natáčení bylo další zkouškou pevných nervů a posouvalo hranice lidských možností. Začalo se nesmírně protahovat a pro štáb se stávalo stále větším peklem. James byl v plné službě 18 hodin denně, zřekl se honoráře za režii a střih (ponechal si pouze scenáristický) a peníze investoval do natáčení. Ale ani to nepomohlo a studia Paramount a 20th Century Fox nakonec musela utáhnout náklady ve výši dvou set milionů dolarů.

Na úspěchu Titaniku záviselo vše. Investoři do něj vložili neuvěřitelné peníze a Cameron měl během střihu na monitoru přilepenou žiletku s poznámkou "Použít v případě, že se film nepovede". Měl k dispozici 32 hodin (!) filmového materiálu, z nichž nakonec vznikl 190minutový snímek. Ten měl všechny předpoklady propadnout: zaprvé každý divák věděl, jak to skončí, zadruhé to byl historický film a zatřetí byl strašně dlouhý. Ale milosrdní andělé se nad Cameronem slitovali. První týden sice vydělal v Americe 27 milionů dolarů, což nebyl takový zázrak, ale ještě dalších několik měsíců vydělával stejně nebo i víc. Nakonec se na předních místech žebříčku udržel přes čtvrt roku a utržil 601 milionů dolarů. K této tučné sumě se nakonec přidalo 1242 milionů z neamerických kin a film se stal nejen prvním hitem v historii, který překročil miliardovou hranici, ale dokonce si ve své době přisvojil titul komerčně nejúspěšnějšího filmu všech dob. A rozhodně se nepotopil ani poté - díky remasterovaným verzím a obnoveným premiérám jeho tržby stále průběžně stoupají... více než čtvrt století po svém vzniku stále patří do exkluzivního klubu, nyní již těch filmů, které vydělaly přes dvě miliardy. Cameron, potěšený dalšími jedenácti Oscary (z toho třemi pro něj osobně - byl režisérem, producentem i střihačem), včetně toho za nejlepší film, dostal zpětně kromě honoráře 1,5 milionu dolarů za scénář i procenta z tržeb a film mu nakonec vynesl hodně přes sto milionů.

Po Titaniku si dal pauzu a věnoval se natáčení televizního sci-fi seriálu Černý anděl (od roku 2000) - o ženě s nadpřirozenými schopnostmi - a především televizním a IMAXovým dokumentům, díky nimž strávil mnoho příjemných dní ve svém oblíbeném prostředí - na vodě i pod vodou: Expedice Bismarck (2002), Tajemství Titaniku 3D (2003) a Tajemné hlubiny 3D (2005). Roky plynuly a fanoušci říkali, že si Cameron dává s dalším "opravdovým" filmem načas. Ale on nezahálel: v polovině devadesátých let už měl napsaný podrobný, osmdesátistránkový náčrt ambiciózního sci-fi filmu s ekologickým poselstvím, na němž chtěl vyzkoušet schopnosti své nově založené trikové společnosti Digital Domain. Odborníci mu však rozumně řekli, že technologie ještě nedosáhla takové úrovně, aby bylo možné vytvořit realistický mimozemský svět v čele s třímetrovými bytostmi. A tak text uložil do šuplíku ... a vytáhl ho až poté, co spatřil postavu Gluma ve fantasy Pán prstenů: Dvě věže (2002). Přišel čas vytvořit Pandoru.

Protože se mezitím rozešel s Digital Domain, navázal teď spolupráci se společností Weta Digital, kterou proslavila právě ona prstenová trilogie. V průběhu let museli (opět - u Camerona je to víceméně tradice) společně inovovat mnoho filmařských postupů a často vyvinout i některé zcela nové. Trvalo celé tři roky, než vůbec vznikly první použitelné záběry zachycující rasu Na'vi. A práce pokračovala... a pokračovala. Jak už to u Cameronových filmů bývá, novináři (a internetoví chytráci) opakovaně prorokovali, že se tento extrémně drahý film (nakonec 237 milionů dolarů!) nikdy nemůže zaplatit. A jako obvykle se mýlili. Avatar (2009) se stal fenoménem, kvůli kterému se mnozí diváci do kin vraceli znovu a znovu - a stal se prvním filmem, který v celosvětových kinech vydělal více než 2 miliardy dolarů (nakonec utržil neuvěřitelných 2743 milionů!).

A nastala další pauza. Mezi Titanikem a Avatarem uplynulo dvanáct let, pokračování Avatar: The Way of Water (2022) vznikalo celých třináct. Samozřejmě se ozývaly hlasy, že první film byl sice fajn a vydělal spoustu peněz, ale že o pokračování vlastně nikdo nestojí. A protože se Cameron rozhodl nenatočit jen jeden nový díl, ale minimálně čtyři, musely se do příprav investovat ohromné peníze. Předpovědi o fiasku se opakovaly - a Jamesův triumf také, protože diváci se do kin jen hrnuli a utratili po celém světě 2,3 miliardy dolarů. Zdá se tedy, že režisérovy plány na příštích mnoho let jsou celkem jasné: hodlá točit Avatary minimálně do svých 77 let.

Je ale pravděpodobné, že si přitom i dál bude necházet čas na své "vedlejší" koníčky a zájmy, jako je věda (spolupracuje například s NASA), ekologický aktivismus a samozřejmě tajemné hlubiny oceánů (v roce 2012 se jako první člověk potopil do nejhlubšího místo na světě - prohlubně Challenger v Mariánském příkopu, a to v plavidle vlastní konstrukce). A pak je tu rodina: krátce před uvedením Titaniku se Cameron oženil s hvězdou Terminátorů Lindou Hamilton a měli spolu dceru Josephine, ale ani to Jamesovi dlouho nevydrželo: s Lindou nebylo snadné vyjít, za což do značné míry mohla její zrádná nemoc, maniodepresivní psychóza. Manželství číslo pět, které Jim uzavřel v roce 2000 s herečkou Suzy Amis, však už vydrželo dost dlouho na to, aby se dalo předpokládat, že jde o svazek definitivní.

Tato žena - a jejich tři děti - jistě také přispěla k tomu, že proslule temperamentní režisér začal ve svých pozdnějších letech přemýšlet o tom, zda je pro dobro jeho díla nutné být neustále tak posedlý a občas i hrubiánský. V roce 2021 řekl: "Kdybych dřív věděl to, co vím teď, možná by moje filmy byly trochu jiné... ale ne o moc. Ale určitě by byl jiný ten proces, kterým vznikaly. Býval jsem takový ubohý diktátor, protože film, na kterém jsme pracovali, byl v mých očích vždycky tím naprosto nejdůležitějším. Něčím, čemu měli všichni bezmezně sloužit... A já byl jeho vrcholným představitelem. Takže jsem byl přísný, i když snad ne krutý. Jenže časem jsem si uvědomil, že lidé pracují lépe, když se cítí respektováni a když mají pocit, že si jejich práce někdo váží. Takže bych nezměnil dialogy, úhly záběrů nebo něco takového - upravil bych svůj přístup při vedení týmu. Film není tak důležitý jako lidé, kteří na něm pracují.“ Je příjemné vědět, že Železný Jim je už zčásti Jimem Plyšovým - a ta zbývající železná část snad jen tak nezreziví.

Martin "POMO" Pomothy