Ochránce

Na základe skutočných prípadov a fiktívnej postavy ombudsmana sa podaril veľmi kvalitný seriál, ktorý poukazuje asi na všetky neduhy nášho školstva - vzťahy študent - učiteľ, šikana, sexuálne obťažovanie, nezvládnuteľní študenti, korupcia atď. Okrem jednej agitačnej časti (Hidžáb) si všetky zachovali dobrú úroveň, najlepšou bola ale tá posledná - absolútne vyvrcholenie seriálu. Na Vaculíkovi síce vidieť, že už vypil nejaké to vedro alkoholu, ale svojej roly sa chytil dôstojne. Zasadenie osobného života ombudsmana do konceptu mi prišlo spočiatku zbytočné, na konci sa ale ukázalo, že to malo zmysel. Kľudne sa môže natočiť aj dvojka, tých tém je myslím ešte stále dosť. (30.12.2021)

Mám radost. Nejen coby učitel z toho, že se někdo konečně rozhodl natočit seriál o úskalích naší profese a problémech českého školství obecně a pomohl tím rozbít stereotyp, že čeští učitelé si jen v klídku něco odkecávají na hodině, sedí u kafíčka v kabinetu, ve dvě mají padla, dva měsíce nic nedělají a stejně si pořád stěžují na nízký plat. Mám radost i proto, že v posledních letech přibývá kvalitních televizních seriálů české provenience a minimálně u České televize si můžu být takřka jist tím, že i když sáhnu naslepo, nebude to vyloženě tragédie. Teď už k samotnému Ochránci: líbí se mi, že seriál neklouže po povrchu, ale snaží se jít hlouběji a u každého případu nabídnout pohledy co nejvíce stran – byť v případu romské školy (E05) trochu zbaběle sklouzává k detektivce. Že jsou jednotlivé problémy aktuální a v české společnosti živé, dokazuje mimo jiné i díl s hidžábem (E09) a jeho hodnocení zde na ČSFD, kde si můžeme vychutnat odpadovou kanonádu místních zastydlých xenofobů. Kvalita je napříč seriálem velmi vyrovnaná, herecké výkony vynikající a i to, co bychom mohli označit za slabší díly (E04, E07), jsou v rámci současné české televizní tvorby stále velmi kvalitně zpracovány. Nejsilnější zážitek přinesly ty o agresivním výlupkovi (E03), utopeném dítěti na táboře (E06) a nadaném dítěti (E08). 85 %. (09.11.2021)

Musím s pot(d)ěšením konstatovat, že jsem právě viděl asi nejlepší a sociologicky nejkomplexnější seriálový tuzemák od dob, co Jardu Dietla jeblo při tenisu. Tuzemák, po kterém se teď nepochybně ozývá ze sboroven a kabinetů napříč základním a středním školstvím orgasmické funění všech těch dlouholetých profesních afektů, doprovázené nadšeně hlasitým poplácáváním busty Ámose, protože někdo KONEČNĚ!!! upozornil na ty jejich zemí točící problémy a léta brutálního strádání při mentorování mravně i intelektuálně degenerujících rozmazlených fracků, retardérů, čmoudů, socek a ostatních asociálů. Tuzemák, který na vytýčeném mikroprostoru s lapidární genialitou dokonale vykresluje jakoukoliv zahrnutou figurku, parádně nastavuje zrcadlo na všechny strany, přičemž neřeší, nepřepíná a zůstává famózně nestranný, a který je dozajista schopen nasrat kompletní stádové spektrum od neomarxistů po nacisty, od dementů až po trojité magistry s postgraduálem z FFUK. Standardně kožený cukrouš děda Lukáš, jemuž patrně v krizi středního věku kapku zprasili to chirurgické zvedání očních víček, a tak místy dost děsivě kulí, až máte pocit, že každou chvíli zahouká, otočí hlavu o stoosmdesát a vrhne se po nějakém hrabošovi, v podstatě jen zestárnul a povýšil ze Třetího patra, ovšem role jen relativně morálně ukotveného slušňáka a správňáka s precizní sametovou dickcí a strojově artikulovanou palackého češtinou mu tentokrát sedla jako Sagvan do ghetta. Ono celé to staroškolské obsazení je téměř až luxusní, od nádherně slizkého ministerského loutkaře Neužila (To byl vtip, Jardo, plesal jsem!) až po ostříleného soudruha Vladyku, ale všem jim z lehkostí nasral na hlavu a ukradl reflektory naprosto fantastický Řezníček v životní roli maloměstského lidového mudrce ze superbu. Prostě scénáristický i exekuční sqost, jímž veřejnobezprávní bandita zase na chvíli ospravedlnil vybírání výpalného od každého, kdo zvládne vyslabikovat slovo TE-LE-VI-ZE, i když vlastní jen ustřiženou anténu. (11.11.2021)

Výborný počin České televize. Co díl to specifický problém, se kterým se potýká české školství. Většina těch problémů je přitom velmi dobře pojmenována a uchopena. Aleš Pelán, školský ombudsman přistupuje ke všem těmto problémům jednak s enormní zaníceností ale i velkou empatií. Úplný Mirek Dušín, chtělo by se říct. :D Autoři seriálu se možná toho trošku lekli a proto scénář doplnili o jakousi Pelánovu osobní linku. To na jednu stranu určitě zafungovalo (viz závěrečný dialog Palána s manželkou když mu vyčítá, že se více „zastával druhých než vlastních“ a že tak byl „lepší ombudsman než manžel“ ). Na druhou stranu to na mě někdy působilo trošku zkratkovitě a ne úplně věrohodně (viz zejména Pelánův poměr s bývalou studentkou). Musím ale objektivně uznat, že to propojení obou linek v závěrečném díle byla docela síla. (07.11.2021)

Dojem po prvních dílech už jsem si až do konce neopravila. Jde o polopatické ilustrování autory zbádaného hořkého stavu věcí ve školství, o epizodické demonstrace žalostného statu quo, znázorňované na přehledných exemplech, podložené statistikami a zakončované melodramatickými věnováními. Propojené chabou a stejně schematickou linkou osobního života hlavního hrdiny antihrdiny. *** Záměr asi záslužný, provedení nicméně chabé. I jako vzdělávací materiál pro středoškoláky k rozborům v hodinách občanky by mi to připadlo příliš... účelově strojené. Raději než tohle bych s nimi rozebírala skutečné, nesimplifikované případy - anebo pravá umělecká díla, protože obojí v sobě má nezjednodušitelnou komplexitu, hloubku a šíři kontextu, kterou tenhle divný seriál - panoptikální sled schematizovaných problémů ve školství a výchově - neskrývaně postrádá. Co je to za formát a žánr? Krimi ani drama rozhodně ne. To už dramaturgové diváky a jejich schopnost rozumění a vnímání tolik podceňují, že si troufají předkládat jim takovéhle hybridní bezduché formáty na půli cesty mezi nejapnou edukací a bezkrevnou zábavou, na hony daleko od nervního umění, kterým to klidně mohlo být? Nechává mě to upřímně na velkých rozpacích... *~ (17.03.2022)