Za zvuků hudby

Nejdřív irituje kýčovitá radostnost (a to i člověka se sklony k sentimentu, jako jsem já), a když se zdá, že s projevem téma nacismu a anšlusu Rakouska se příběh posune do závažnější roviny, skončí dřív, než se cokoli pořádně rozjede. Než naskočily titulky, vážně jsem myslel, že ještě tak hodinu film bude pokračovat. (10.02.2014)

Ten film je naivní, až to není pěkné. Kromě písniček v něm zestárlo všechno. Strašlivě nucený humor, lepkavě melodramatický námět (s tristně nevyužitým časoprostorovým kontextem), dvě krajně nevěrohodné romantické zápletky (šestnáctileté dívce bylo v době natáčení 23). Kromě vztahů se v první polovině příběhu sice nic jiného neřeší, přesto jde o tu zábavnější část filmu. V té druhé a temnější by se něco řešit mělo, ale nakažlivě optimistický duch snímku, žádající si libovolně násilné převedení všeho negativního do něčeho pozitivního, tomu brání. Schizoidní výsledek obsahuje slušný campový potenciál: zpívající jeptišky, blbí nacisti, dětičky skotačící po alpských pastvinách a tančící kamzíci (nebo co to v tom šíleném jódlovacím loutkovém představení bylo). Není tedy pravda, že jsem se nebavil, jenom rozhodně ne na těch správných místech. Když rozmazlení fracci začali s vyhlídkou pár-hodinového půstu hladově skučet, zatímco v Německu byly pár let předtím schváleny Norimberské zákony, představoval jsem si pro pobavení totéž optikou Monty Pythonů. Nešlo jinak. Film si ve své bezelstnosti neuvědomuje, jak nevhodně blízko má v některých momentech podkuřování nacistické ideologii. Neustále je oslavována otčina, třeba kýčovitými záběry krajiny – v duchu německých nacionalistických blut und boden filmů. Krásná, blonďatá a modrooká dítka je třeba srovnat do latě hravou formou, která ale slouží témuž cíli jako dřívější militantní výchova. Svou individualitu holátka vyjadřují poslušným sborovým zpěvem. Ke starším muzikálům a k muzikálům obecně patří trocha přihlouplosti, jež na oplátku vyžaduje shovívavost hudby a tanců chtivého diváka, ale pokud je jediným smyslem takového muzikálu být sladce neškodným, třebaže by svými implicitními významy mohl zároveň napáchat škod až až, těžko se mu neposmívat. Příště si pustím jenom rozkošnější první polovinu. Nikoli ale před Vánoci, nýbrž na silvestra. 70% Zajímavé komentáře: Mahalik, Aidan (29.06.2009)

Na muzikálech mi vadí... písničky! Jako tady. Kromě úvodní tedy. A moje hodnocení? Přehnaně rozjívená nálada, kýčovitý románek jak z Popelky, 16-letou Liesl jsem Charmian Carrové nevěřil... Zazpívané odtančené jistě výborně, nádherné lokace (Salcburk!), Mariino okouzlení horami taky plně chápu, přesto dávám 3* (02.04.2012)

Já vám nějak nevim....asi mě za tohle přizabijete, ale to je tak strašně kýčovitej a trapnej film, že jsem se styděla sama za sebe, že na to koukám....akorát ten Christopher Plummer byl k nakousnutí. Opravdu nepobírám zdejší vysoké hodnocení, kdyby to nebylo považováno za klasiku, tak to má při nejlepším modrou barvu. (02.01.2011)

Při povrchním, letmém pohledu se toto může jevit jen něco jako směs bavorského heimatfilmu a amerického muzikálu Mary Poppins. Jde však o zpracování skutečného příběhu salcburské novicky M. A. Kutscherové a rodiny Trappů podle literární předlohy z roku 1952 "Vom Kloster zum Welterfolg". Němci natočili námět už v roce 1956 s názvem Die Trapp-Familie. Toto americké zpracování má jistě vynikající úroveň, ale na můj vkus je příliš dlouhé a často až kýčovité, což ale lze pochopit. Zvláště působivá je pasáž, kdy otec zpívá rodině (anglicky) píseň Edelweiss https://www.youtube.com/watch?v=8bL2BCiFkTk jako projev lásky ke své vlasti. (v němčině např. zde https://www.youtube.com/watch?v=2kkjpKl0vPI ). Přesněji 4,5, velmi příjemný a pěkný film! (26.12.2014)