Wonka

Timothée Chalamet hraje startupistu, kterému v prodeji magických pralinek se žirafím mlékem nebo slzami ruských klaunů brání Hugh Grant v roli oranžového pidimužíka a čokoládový kartel, jehož členové se scházejí v úkrytu jako z bondovky (umístěný je pod kostelem s čokoholickými mnichy, kam se dá dostat jenom výtahem umístěným ve zpovědnici). Wonka má sice generickou pseudo-dickensovskou zápletku se zvraty podle příručky, divnými skoky mezi scénami, lepkavě sentimentálním závěrem a jednorozměrnými postavami, jejichž jednání není přesvědčivě motivováno, ale výtvarně a jazykově (v dialozích i písničkách) je to úchvatně nápaditý pohádkový muzikál à la Mary Poppins. Škoda, že k líbivosti klasického Hollywoodu má – přes řadu vyšinutých momentů jako z Mighty Boosh (a jiných britských seriálů, které zde zastupují tamější herci) – nakonec blíž než k Dahlovi, jehož pohádky nebyly jen extrémně weird, ale taky hodně temné, což Wonka v podání nevýrazného Chalameta není prakticky vůbec (na rozdíl od dřívějších adaptací od Mela Stuarta a Tima Burtona, které byly na balancování mezi temnotou a rozjásaností založené). Ani neřeší větší vnitřní konflikt - týmová spolupráce, ke které by zdánlivě měl postupně dozrát, mu nedělá problém od začátku (taky do provozu obchodu zapojuje všechny kamarády). Spíš pralinka pro radost, připravená z ingrediencí různorodé úrovně, než bohatý chuťový zážitek, ze kterého se budete vznášet. (Btw, nemám problém uznat, že třeba první Rambo je vánoční film, protože se odehrává během svátků, ale u Wonky mi opodstatnění takového zařazení uniká - stačí, že ten film jde do kin v prosinci a postavy v něm sní hodně čokolády?) 75% (11.12.2023)

Protože obecně moc rád muzikály nemám, vyděsil mne celý ten zpívaný úvod včetně všech těch černoušků v londýnských ulicích konce 19. nebo začátku 20. století, a docela dlouho mi trvalo, než mne tento šok přešel. Ale jakmile se rozjede děj (od lavičky, s geniální hláškou "Asi skutečně trochu přituhuje"), už to šlape jako hodinky až do konce, písniček již tolik není a jedna mne v dobrém uzemnila (páni ředitelé přemlouvající šéfa policie napotřetí). Navíc je v ději spousta odkazů, jemných rýpanců, jeden herec z Mighty Boosh (a ze seriálu je ostatně i to zoo), Hugh Grant jako umpa lumpa, vychytaných a skutečně dokonalých scén, Mr. Bean jako čokoholický farář s čokoholickými mnichy, hodně dobrých dialogů a hodně dobrých hlášek ("A neměli bychom raději vyřešit ty nevyřešené vraždy?") - a konečně i to vyznění je hodně pozitivní a v dnešní době hodně potřebné (nechci spoilerovat, jaké je tajemství čokolády Wonkovy maminky, ale plně s ním souhlasím). A černoušky mi vysvětlil starší syn (parodický overrun jako reakce na přepisování děl Roalda Dahla) a chybějícího otce zubaře zase mladší syn (Kdo asi pečoval o malého kluka, když mu umřela maminka? Tatínek, který o syna původně pečovat nechtěl.). Škoda jen, že jsem to viděl dabované (ačkoliv nutno uznat, že dabing je velmi povedený a také překlad musel dát fušku a povedl se myslím na výbornou), musím to zkouknout ještě jednou v původním znění a nejspíš půjdu o hvězdu výš. (08.01.2024)

Burtonova Karlíka mám celkem hodně rád; Stuartův Pan Wonka mi zatím leží v šuplíku nezhlédnutých filmů a Dahlovu předlohu jsem doposud neměl v ruce: K nejnovějšímu filmu o Willy Wonkovi jsem přistupoval vcelku opatrně kvůli do jisté míry nevděčné a nezřídka obtížné funkci prequelů - ať už se zakládají na předloze nebo jsou čirou imaginací scenáristů. O to více jsem byl překvapen po projekci Wonky v kině: Jedná se totiž o mile a úsměvně natočenou oddychovku s veskrze sympatickým hereckým obsazením (nešmakovala mi snad jen trojice "čokoládových baronů"), z něhož bych vedle ústředního Chalameta vypíchnul především umpalumpovského Granta, "zbožně úplatného" Atkinsona a padoušské duo Colman-Davis. Wonka disponuje líbivým vizuálem, který není jen o CGI, ale i o pěkných kulisách, nabízí povedená hudební čísla - zde jsem trochu litoval toho, že jsem šel na dabovanou verzi - a díky rodinně laděnému příběhu zahřeje v závěru u srdíčka. Určitě bych se nebránil tomu, pokud by za 3-4 roky přišlo do kin nějaké (pokud možno kvalitativně podobné) pokračování. (19.12.2023)

Timothée opravdu válí. Na co sáhne, to promění ve filmové zlato. Nečekal jsem skoro nic, ale dostal jsem toho až nad hlavu. Včetně opravdu kouzelného příběhu a božského Hugha Grantha, kterému tyhle role dokonale sednou. Zatím film roku, ale kdo ví, za rohem je Duna 2 a zase Chalamet. Pokud podá stejný výkon, jako tady, vypadá to asi na hereckou topku. (13.02.2024)

Bavilo ma, že je to starosvetský muzikál á la Mary Poppins (vrátane generických pesničiek a tanečných kreácií ako v starých muzikáloch), Hugh Grant je pravdaže famózny (ale je tu len asi v troch scénach), ale príbeh je strašná sprostosť. Jasne vidieť, že mágia dahlovej predlohy nie je len vo Willym Wonkovi a oompa loompoch ale rovnako aj v príbehu o Charliem a neposlušných deťoch. (16.03.2024)