V rytmu srdce

Emilia Jones si skôr či neskôr pre tú sošku pôjde. Mladá, extrémne talentovaná, už len skutočne dobrý projekt a pár rôčkov skúseností. Otázka ale znie, aj o rok sa môžme tešiť na film s prvkom posunkovej reči? Stane sa z toho nová tradícia ako povinné nominovanie zberačov? CODA vskutku neprináša nič nové. Mladá má ťažký život skrz rodinu, jeblých spolužiakov a musí sa s tým vysporiadať. Celý čas to je o boji, čo chce, čo by mala a čo musí. Postavy sú definované hneď od začiatku, ich posun je len veľmi malý. Nie sú vyslovene protivné, skôr sympatické, aj keď majú svoje oné. Celý príbeh je zasadený do predvídateľnej šablónky, až do konca, čo mi tu konkrétne trochu vadilo. Na úkor inovatívnosti je tu ale veľa emócií, ktoré búchajú z každej strany. Hlavne je tu veľa scén, ktoré nútia diváka k zamysleniu. Plus to má silné posolstvo, čo som u Zvuku metalu minulý rok nezaznamenal. Jednu sošku by som im doprial, nešklbal som si kotlety a keď to budete pozerať v slabšom emočnom rozpoložení, na konci Vám slzička ukápne. 3 z 5 (15.03.2022)

Feel good movie. Really. Milá sonda o plnení snov v prostredí rodiny, ktorá je odkázaná na jediného počujúceho člena, ktorý sa musí rozhodnúť či sa vzdá svojho sna, aby jeho rodina takpovediac prežila. Hlavne je to film plný ľudskosti s veľmi príjemným obsadením. Chváliť Emiliu Jones ani nemusím, už svojím účinkovaním v seriáli Zámok a Kľúč ma presvedčila že má pred sebou sľubnú budúcnosť. Taktiež musím vyzdvihnúť oscara pre herca stvárňujúceho otca rodiny, bol vážne skvelý. Dosť mi to celé pripomínalo nedávnu oscarovku Zelená Kniha a presne takýto typ filmov, ktoré človeka svojou jednoduchosťou a úprimnosťou dokážu dojať si cením každým rokom viac a viac. (29.03.2022)

Poměrně věrný remake francouzské komedie Rodinka Belierových. Režisérka a scenáristka Siân Heder zejména víc rozpracovala vedlejší postavy a do rolí neslyšících vybrala herce, kteří sami neslyší, takže si můžeme užít výborného Troye Kotsura. Ten svým uvolněným projevem hodně přispívá k tomu, že scény ze života neslyšících působí autenticky. Ve skutečnosti autentičtěji než hlavní linie s Rubyinou pohádkově snadnou proměnou z ostýchavé outsiderky ve schopnou mladou zpěvačku. Bez trojice nestereotypních neslyšících postav by byla CODA jen další banální film o dospívání a cestě za (americkým) snem. Ústřední konflikt mezi rodinou a zpíváním není na dvě hodiny dost nosný a nevytváří velké napětí, protože tušíme, jak to všechno dopadne. Tvůrci kvůli zachování pohodové atmosféry sympatickým postavám nestavějí do cesty větší překážky. Naopak jim vše maximálně ulehčují. Ve škole Ruby zamilovaně pokukuje po spolužákovi. O pár scén později je zrovna s ním vybrána pro duet. Ruby si před přihlášením do sboru zpívala jen pro sebe. Přesto má od začátku vyškoleně znějící hlas. Podobně lehko mizí další potenciální komplikace. Rodina je při obchodování s rybami vykořisťována? Neva, začne ze dne na den podnikat na vlastní pěst. Ruby si nemůže dovolit platit další studium? Není problém, existuje přece stipendium. Klavíristka nezná píseň, kterou si Ruby vybrala? Určitě se včas objeví někdo, kdo ji zastoupí. Hlavně žádný stres. Rossiovi si jako nositelé výhradně pozitivních vlastností nezaslouží žádné velké trápení. Krom toho, že se živí rukama a neslyší, se o nich prakticky nic nedozvíme. Jako kdyby žili ve vakuu bez politiky, kultury či náboženství. Prostředí neslyšících příslušníků pracující třídy je jen plonkovou kulisou pro inspirativní příběh jedné teenagerky. Možná je ale stylistická opatrnost a podřízenost klišé účinným způsobem, jak širšímu publiku stravitelně představit život komunity, která se v médiích vyskytuje jenom vzácně. Každopádně, pokud CODA přes malou režijní invenci a minimální osobitost funguje, pak ne jako film o neslyšících (kteří představují jen stafáž v tuctovém příběhu slyšící protagonistky), ale jako dramedy, v níž je vše vypočítáno tak, aby to vyvolalo slzy nebo smích. 65% (31.03.2022)

Chápu, že pokud neznáte francouzský originál Rodinka Belierových, může pro Vás být tento srdceryvný příběh přesně to, co tne do srdce a zároveň pobaví tou správnou feel good atmosférou. Francouzský originál je ale přeci jenom vtipnější a zaslouží si lepší hodnocení. Zbytek je ale v pohodě a oceňuji, že tu tvůrci zaměnili prostředí farmy za prostředí rybářského amerického maloměsta. (31.01.2022)

Příjemný indie filmeček, jehož provází hype výhry ceny akademie za nejlepší film roku. Nejedná se o nijak zásadní film a pocitově podobných nezávisláků je několik desítek ale nijak to neubírá na kvalitě, která je v tomto případě hodně vysoká. Parádní herecká sestava, příjemná atmosféra, která netlačí na pilu a pořád jede v nenáročném a zábavném módu a určitě musím zmínit i povedená hudební čísla.Vtipné, citlivé, příjemné a celkově funkční v čem by měl film funkční být. Jen to není ten zásadní film roku... (18.04.2022)