Dáma ze Šanghaje

Vyschnutí čínski kmeťovia v divadle, fajčiaci ešte vysušenejšie cigarety. Rita v plavkách slniaca sa a skákajúca zo skaly. Opilecká scénka v námorníckej krčme. Rozmlátenie kancelárie sudcovi pred vynesením rozsudku. Streľba v zrkadlovom bludisku. Akvárium s obrovskou korytnačkou za sklom a skupinou detí pozorujúcou vášnivý bozk. Ten film nemá zase tak dobrý dej, ako má tak veľa ikonických scén, vpáliacich sa do kinematografickej pamäti, že jednoducho nedovoľuje hodnotiť ho priemerne. Navyše, má Ritu Hayworthovú. Poznámka: Okrem spomenutých scén, je tu kultúrne napojenie. Od puberty je mojou obľúbenou pesničkou "Dievča zo Šanghaja" od Zóny A: "Ajajajajajajajajajajaja//Ja ľúbim dievča zo Šanghajajajaja//Je veľmi pekná má hnedé oči// Ja celý deň sa kol nej točím//Má čierne vlasy na nose pehy//A pery plné, plné nehy..." (28.12.2020)

Film je rozkližený jak židle, kterou někdo nechal léta na dešti. Pohnutky postav jsou nejasné a, popravdě, ani se nedíváme na nějaké prokreslené postavy, ale na typy z brakové literatury: kráska v nesnázích, slizký manžel, nechutně šmírácký obchodní partner a prapodivně flegmatický hlavní hrdina, který se do všeho zaplete bůh ví proč. Snímek se tváří jako drama, ale hlavně ke konci už je to nechtěně parodické. Scény u soudu s lačnými diváky jsou snímány z neznámých důvodů jako satira na tupý a krvežíznivý dav. Hlavní aktéři jednají zcela nesmyslně, hlavní hrdina se nachytá na vějičku, na kterou by neskočilo dítě a závěrečná scéna v zrcadlovém labyrintu byla pojatá tak záměrně mysteriózně, až mě rozesmávala. ___ O. K. Orson Welles si hraje s obrazem (halucinogenní putování v pokřivené perspektivě v domě bláznů), ale na příběh úplně zapomněl. (29.04.2015)

Facka Americké posedlosti kráskou z dob druhé války. Vlastně jen komentovaná a zevrubná analýza, ze strany Orsona Wellesa nebývale kritická. Unavený génius se filmařsky nepředřel, což nicméně nelze brát jako prvotní účel. Pokud bylo jeho cílem ostříhat a nabarvit božskou Ritu a až posléze natočit film, pak nezklamal. Na začátku pravda trochu usínal a přenášel na diváka lehkou nervozitu. Nicméně v druhé polovině tvrdil muziku výhradně jen on a to i na herecké stoličce. Výsadou Dámy ze Šanghaje je nesporně její odlišnost a nelpění na zažitých pravidlech. Kdyby jen cynický Welles chtěl, tak vyloudí i další překvapení, ale už se schylovalo k jeho neodvratnému konci za velkou louží. Kolik sil tam nechal, tolik smůly ho potkalo po dalším putování... (28.07.2009)

Vystřídá se tam opravdu hodně prostředí. Mě nejvíce zaujalo čínské divadlo a opuštěné bludiště. Děj mi ale přišel příliš zkratkovitý a důraz na shnilost lodní posádky mě nepřesvědčil. Po pravdě jsem ani moc nechápal motivace postav a Orson Welles se mi do role irskýho bitkaře vůbec nehodil. To Rita Hayworth neměla s femme fatale nejmenší problém. Mnohem víc než Welles mě zaujalo duo záporáků. Everett Sloane a jeho křížový výslech sama sebe byl fakt nezapomenutelný, a znepokojivý Glenn Anders, coby vyšinutý Grisby, tomu dával šťávu. (20.07.2015)

Esteticky se jedná o famózní film a režisérská genialita Orsona Wellese má co říct i po více než šedesáti letech, nicméně si podobně jako velká část zdejších hodnotících myslím, že si pan režisér měl méně hrát a více se soustředit na důležitější součásti filmového celku, například zajímavější příběh, nebo větší napětí (byť slavná scéna v zrcadlovém bludišti si svoji pověst zasloužila právem), nemluvě o tom, že zdejší pojetí hlavní ženské postavy částečně kopíruje bezchybnou Pojistku smrti. Zatímco Občana Kanea nepovažuji "jen" za kinematografickou šablonu, ale za formálně výrazný celek, tento film je natolik schematický, že jediné, čím se můžeme kochat, je skutečně onen vizuál a překrásná Rita Hayworth - neboli hlavní dva důvody, proč dávám slabší čtyři hvězdy, naštěstí nijak neovlivňující moji přízeň k režiséru Wellesovi. (01.07.2010)