Občan Kane

(1001) Při přemítání nad tímhle filmem jsem si říkala, jestli já náhodou nejsem pokrytec. Současným filmům velmi často vyčítám nabubřelost a gigantičnost (často je to i na podvědomé úrovni, že se mi nějaký film kvůli tomu nedostane k srdíčku), a najednou stačí, aby taková věc byla o sedmdesát let starší a černobílá, a Dagmařina ledová slupka roztaje? Možná jo. Možná jsem jenom obyčejný hipster, kterému se rozklepou kolena z optické kopírky, kdežto po digitálních serepetičkách ani nemrkne. Navážno si ovšem myslím, že důvod, proč ke mně Občan Kane nakonec promluvil, by měl zůstat nepojmenovaný/nepojmenovatelný, což by také měla být vlastnost všech dobrých filmů. (28.02.2013)

Když jsem si pouštěl Kanea poprvé, tak jsem o Wellesovi nikdy neslyšel, Cotten mi byl nesympatický a ke starým filmům jsem nahlížel jako na kus nudy. Od té doby se spousta věcí změnila a já usedal do křesla jako znalec a milovník Wellesových postupů a starých filmů. Tentokrát to nebylo jen z povinosti, ale z lásky a chuti vidět ten převratný film a nevynechat žádnou sekundu, pořádně se soustředit. A dneska říkám, že Citizen Kane je opravdu stěžejní dílo světové kinematografie, díky svým vypravěčským pustupům z pohledu několika osob, které nejsou v jedné linii, díky famozní kameře, stylistickým trikům, monumentalitě. Dneska se na to díváme zcela normálně, ale na tu dobu to bylo VÁŽNĚ nejpokrokovější dílo, proto se nebojím říct, že Orson Welles byl kinematografickým prorokem! Stále budu mít nejraději Dotek zla, ale tohle je vážně diamant mezi filmy, který by měl vidět každý, kdo se byť jen o film trošičku zajímá. (15.11.2008)

Poprvé jsem tento film viděl v hlubokém předlistopadu ještě jako student v jednom z tehdejších klubových kin. Apelativní děj, tolik upomínající na CASABLANCU nebo DIKTÁTORA, je plně na místě a fakt, že je spjat s mimořádně vynalézavou nadčasovou formou, mu jen prospívá. Léta 1939-1941 byla nejhorší dobou minulého století. Síly demokracie a humanismu, kterým nakonec nezbylo než se proti Belzebubovi z Berlína spojit s Mefistem z Moskvy, byly totálně vepsí. Nepřipraveny na jakoukoliv konfrontaci - natož na tu válečnou - trávily čas zajímavým folkórním obyčejem: vydáváním svých spojenců do rukou nepříteli, který smrtelně ohrožoval je samé. Hranice mezi totalitou a demokracií byly zanedbatelné. Velká hospodářská krize i vzpomínka na sociální otřesy, které s sebou přinesla, byly v živé paměti současníků. A určitý typ podnikatele, britský kruh kolem lady Astorové, francouzská Action francaise, i američtí podnikatelé v osobnostech různých velkopodnikatelů starého kapitalismu typu mediálního magnáta Hearsta, "voněli" nanejvýš nahnědle (nebo, chcete-li, načernale). OBČAN KANE, upomínající na starší vědeckofantastický román Jacka Londona ŽELEZNÁ PATA, je současně aktuální rekonstrukcí i varovnou predikcí tohoto zextrémnělého starého, konzervativně zabarveného typu liberalismu. Film-predikce. Film-varovná predikce. Film-apel. Film-výzva. Film-dílo oprávněně nadčasové a burcující. Takový chce být - a také je - Wellesův OBČAN KANE. (O tom ostatním už tady v nejrůznějších komentářích byla řeč.) (09.10.2008)

Tak tenhle film opravdu není kritiky vyzdvihován pro nic za nic. Absolutně geniální Wellesovo dílo je tak výborné, že (až na černobílý obraz) má člověk pocit, že to je klidně film ze současnosti... Vypravěčské postupy pomocí flashbacků, přesná kamera a střih jednotlivých scén, stejně jako výborné herecké výkony jsou vzhledem k datu vzniku neuvěřitelné. Opus vyprávějící o muži, jehož bohatství by mu mohl každý závidět, a přesto ne a a ne dojít opravdovému štěstí, je vskutku výtečně natočen. A kromě mnoha filmařských fines, které určily kinematografické postupy na další půlstoletí a které jsou dnes již zcela běžně viditelné v každeém filmu, se zde nachází i nádherná a zahádná pointa. Na její vyřešení si každý ale musí přijít (či nepřijít) sám... Bravo! (20.03.2007)

Ultimativní filmový zážitek, který od dechberoucího zpracování po nesmrtelný příběh nabízí vše, co kinematografie nabídnout může. Nikdy nezapomenu na pocity po prvním zhlédnutí. A druhém. A třetím. A jakémkoli dalším. Nebojím se napsat, že kdo nechápe nebo nedoceňuje kvalitu Občana Kanea, nechápe filmové umění. Tahle arogantně znějící pravda podle mě nemá východisko a je tak zřejmá, že se nestydím to tvrdit takhle přímo. U žádného jiného filmu bych to neudělal a před zhlédnutím Wellesova stěžejního díla by mě nenapadlo, že může existovat snímek, který tak bezvýhradně určuje míru filmového vkusu a soudnosti při hodnocení. Nejde o to považovat tenhle film za "nejlepší vůbec", to je samozřejmě jen gesto, ale jakékoliv jiné než maximální hodnocení (zvlášť na tak malé škále jako je ta na CSFD) u mě vyvolává jistou nedůvěru v člověka, co hodnotil, protože něco dělá blbě... Jasně že takovéhle pravdářství se nenosí, ale někdo to tu, kruci, napsat musel! (12.12.2009)