Občan Kane

Starý filmy (asi tak do roku 1950) vůbec nesleduju, nevyhledávám je, nezajímám se o ně, prostě je nemam rád. Jenže Občan Kane je hrozně slavnej, všem se to líbí, všude na to čtu samou chválu, takže jsem se nakonec rozhodnul, že se na to taky podívám. A moje dojmy? Dvouhodinová nuda. Nebudu psát, že mě Občan Kane zklamal, protože já jsem tušil, že tohle asi nebude tak úplně film podle mýho gusta. Přesto jsem čekal, že ve filmu bude "něco", co má zásluhu na tom, že se Občan Kane řadí mezi nejslavnější filmy všech dob. To "něco" jsem neobjevil. Začátek neni špatnej. Filmový týdeník představí ve zkratce hlavní postavu a mně hned začalo vrtat v hlavě, co nebo kdo je to rosebud. Jenže to je opravdu asi všechno, co stojí za řeč. Postupně jsem se začal nehorázně nudit. Asi tak po hodině už mi byl celej Kane i s rosebudem naprosto ukradenej, takže jsem to vypnul. Druhej den jsem se odhodlal, že se podívám na zbytek a nuda pokračovala i nadále. Po chvíli si musim dát přestávku, pak ještě jednu a nakonec teda se sebezapřenim dokoukám těch posledních pár minut. Když se konečně objevil nápis "the end", pocítil jsem úlevu, asi jako když doběhnete v poslední chvíli na hajzl. Zvládnout tohle na jeden zátah by pro mě byl nadlidskej výkon. Ať se na mě nikdo nezlobí (nebo zlobí, mně je to jedno), ale já vážně nemam nejmenší tušení, co na tom je tak geniálního, kultovního, skvostnýho, úžasnýho, atd... Občan Kane mě jen utvrdil v tom, abych starý filmy ignoroval i nadále. (29.10.2008)

Na to, jak se na amerických evergreenech ze čtyřicátých či padesátých let občas jen těžko hledají mouchy, vidím jich na Kaneovi až překvapivě dost. Přitom po řemeslné stránce nemohu vytknout absolutně nic, protože práce s kamerou je neskutečná a veškeré prolínání či přibližování bere dech. K tomu se musí připočíst úžasné masky, které vydatně pomáhají atmosféře. Přesto mám z Občana pocit mírně nafouknuté bubliny, kde několik výtečných scén zůstává pouze ostrůvky v rozbouřeném moři a do filmu kvůli jeho zbytečné roztříštěnosti nedokážu proniknout tak, abych neměl pocit jisté polovičatosti. Film tak v hlavě zůstává, ale více jako nevšední událost než klenot. Welles se v tomto případě ukázal jako lepší herec než režisér. 70% (06.10.2006)

Orson Welles natočil dobrý film? Je to vůbec film? Ne, je to mistrovské dílo, které je uznáváno každým kdo něco o filmu ví. Viděl jsem to poprvé v kině a od té doby chodím na něj pokaždé, když se objeví. Vím jak to dopadne, ale nevím kde je to kouzlo co mě dokáže vteřinu po vteřině fascinovat. Nevím jestli je to kamera Gregga Tolanda, který přispěl k tomuto dílu hloubkovou ostrostí, vynalézavým užitím kamerových úhlů a rámováním atd. Nevím jestli je to dekoracema výtvarníka Perryho Fergusona nebo Maskami Mauriceho Seidermana, který přeměnil Kanea z mladého na starého, obézního a monstrózního bosse. Možná je to hudbou Bernarda Herrmanna, která vyjádřila přechod mezi scénami a umocňovala obraz. Může to být také Hereckým obsazením: Joseph Cotten, Everett Sloane, William Alland atd. Důležitým bodem může být střih Roberta Wise nebo zvuk Jamese G. Stewarta a Baileyho Feslera. Zvláštní efekty, které vytvořil Linwood Dunn jako jsou stíračky, zatmívačky, otické nájezdy mě mohli ovládnout. A nebo režie Orsona Wellese. Jedno vím jistě, ***** je pro Občana málo. (11.12.2003)

Tak jsem konečně viděla slavný film o muži, který měl peníze a moc , který mohl vše, přesto nebo možná proto jeho poslední slovo před smrtí bylo "Rosebud", a nelituju. Co byl tedy Rosebud pro člověka, jehož možnosti byly TÉMĚŘ neomezené? Budoucí nákup věci, člověka, země, dostihového koně? Celé to strhující vyprávění k tomu směřuje, každý si ale to slovo musí rozšifrovat sám. (30.10.2005)

Old, but cold... Tohle je tedy ten klenot a stavební kámen kinematografie v jednom? Rozhodně to není vůbec špatné, ale mně jsou tak nějak bližší nepatrné kamínky, nalezené čistě náhodou při okrajích mé životní cesty, a na tomhle monumentálním a mistrně vysochaném balvanu pro mě poupě emocí nevykvetlo. Ale při prvním zhlédnutí nějakých deset let zpátky to na mě vůbec nezapůsobilo, tak třeba za dalších deset let uvidím nefalšovanou dokonalost. Prozatím se pro mě vrchol Wellesova génia bude nacházet v poválečné Vídni. A něco málo vysvětlujících slov od mistra Michaela Chabona: "Dlouhý vertikální zdvih kamery zšeřelým zákulisím opery, jenž končil u dvou kulisáků, zacpávajících si nosy, když Susan Alexandrová nastoupila ke svému debutu. Kamera střešním oknem prudce sjela do zpustlého nočního klubu přímo na nebohou Susie. Jak se postavy dozvěděly o posledních slovech, když s ním v místnosti nikdo nebyl. Extrémní detaily, nezvyklé úhly záběru, rafinované aranžování pozadí i popředí, dokonalé propojení slova a obrazu. Bez ponurosti a odvážných kamerových experimentů, bez divadelního nasvícení a neobvyklých úhlů záběru by to byl pouze solidně napsaný film o zazobaném všivákovi." (04.11.2012)