Spravedlnost pro Selvina

Spravedlnost pro Selvina je film, který ve mě v průběhu sledování vzbuzoval po dlouhou dobu velké naděje, které ale na jeho konci z větší části nenaplnil. Zajímavou látku, která slibovala jednak několik rovin výpovědi, jednak se mohla pohybovat na hraně několika žánrů, nakonec tvůrci zploštili do podoby konfliktu mezi bezskrupulózním vyděračem a jeho obětí zajímavě zahranou Rudolfem Hrušínským. Na filmu je vidět vstup západního koproducenta, vizuál je zkrátka nablýskanější oproti tehdejší běžné produkci 60. let. Pro mě zajímavější byla rovina vzniku a působení různých hnutí bojujících za cokoli a snaha vyrábět hrdiny a mýtizovat jejich chování. Upravovat si zkrátka realitu k lepšímu obrazu. Jak říká hrdina příběhu: "Vlastně to tak nebylo, ale píšou to moc hezky." Tahle rovina vyprávění je ale potlačená a přímočarosti a síle sdělení amerického snímku Hrdinou proti své vůli nedosahuje ani velmi vzdáleně. Scénáři také neprospělo určité velikášství, schází mu uměřenost - za čin básníka Undena se v reálném světě Nobelova cena nedává... Celkový dojem: 55 %. (09.08.2009)

Československý televizní film natočený podle povídky K. Čapka, v němž se bezvýznamný a neprůbojný básník Leonard Unden (jak jinak než skvělý R. Hrušínský) veřejně zastane neznámého číšníka Franka Selvina obviněného z vraždy. Tento navenek hrdinský čin, provedený na nátlak manipulativní Selvinovy matky, požadující spravedlnost a odvolání údajného justičního omylu, vyvolá neskutečnou bouři nadšení veřejnosti, z Undena se stává světově známá osobnost a jeho rychle nabitá sláva vyvrcholí udělením Nobelovy ceny. Záhy však lyrik, jehož poznávacím znamením byla elegantně přehozená pruhovaná šála, pozná, že ten, komu přede všemi projevil důvěru a díky němuž se stal zámožným a slavným člověkem, není nikdo jiný, než podlý a všeho schopný vyděrač, který se dokonce ke svému zločinu mezi čtyřmi očima přiznal. Odporného, vděk neznajícího člověka se sklonem k alkoholismu ztvárnil německý herec K. Schwarzkopf. Závěr snímku tak dostává absurdní tón, kdy Undenovi konečně dojde trpělivost a pokusí se Selvina s jeho neustálým vyhrožováním natrvalo umlčet. Ve Weissově hodinovém televizním filmu, jenž bych rozhodně neoznačil za komedii, se ve vedlejších rolích objevila J. Šejbalová v roli Selvinovy matky, mladá a půvabná M. Myslíková coby Undenova manželka, J. Kemr v roli právníka řešícího Undenovu pozůstalost či B. Šmída jakožto činovník udělující Undenovi čestné uznání. V maličké roli kněze, bdícího nad umírající svědkyní onoho zločinu V. Tichánkovou, se ukázal R. Brzobohatý. Bohužel ve Spravedlnosti pro Selvina nespatřuji něco mimořádného, herecky sice herci v čele s národním umělcem Hrušínským obstáli, avšak celkové filmové provedení Čapkovi povídky včetně jeho podivného závěru hodnotím pouze průměrně. (14.06.2017)

Noli tacere. Již z námětu bezpečně rozeznáte rok vzniku. Problém je, že Weiss nejde až na kost a celé to pouze klouže po povrchu. Víte sice, co autoři chtějí sdělit, ale nějak se jim to nedaří. Na satiru je tu málo satiry, na černou komedii málo humoru a na drama málo dramatických momentů. Čapkova kratičká povídka tohle zvládala lépe, byť výsledek je hodně volně na její motivy. A je to škoda, jelikož herecky je film na výši a i po hudební stránce odvádí Zdeněk Liška své řemeslo tradičně výtečně. (06.04.2008)

V prostřední části to trochu skřípe a v určité chvíli je to hodně předvídatelné. Přesto jako zamyšlení nad dvojakostí slávy a neuváženými sliby dokonalé. V úvodní části dokonalé detaily a hrátky (výměny mokrého hadru na hlavě, jídlo v restauraci a od Selvinovy matky), dokonalá výprava připomínající Juráčka... Pak však přijdou střihy, to, co mohlo zaznít ostrými satirickými šlehy, je učesáno, a soustředění na vyděračskou historku v závěru je zbytečně dlouhé. Ale celkově stále nadprůměr včetně hereckých výkonů. (10.07.2011)

V něčem opravdu výjimečně zajímavé (od provokativního nadčasového námětu po vtipné použití filmového týdeníku), v něčem trochu pokulhávající (zbytečné opakování stejných motivů, postava Selvina a její dabing). Taky jsem si samozřejmě všimla Liškovy hudby, a navíc mi byla hrozně povědomá. Po chvíli usilovného přemýšlení jsem si uvědomila, že mi připomíná Přelet nad kukaččím hnízdem. A snad i z té radosti, že jsem si vzpomněla, zaokrouhluji lehce rozpačité hodnocení nahoru. (26.11.2009)