Dracula

Ach ano... konečně se mi podařilo sehnat nejslavnějšího Draculu. Bohužel mě čekalo zklamání: místo hororu s opravdovým upírem (ano, mluvím o Lugosim) se mi dočkala nudná konverzačka, kterou nasvícené oči maďarského emigranta ani aspoň trochu solidní Van Helsing zachránit nemohou. Díky bohu za Coppolu a za Murnaua! (04.11.2006)

Draculovská verze Toda Browninga opouští dvě podstatné věci, charakteristické pro předchozí verzi Friedricha Wilhelma Murnaua: expresionistické mistrovství formy a vidění Draculy jako nelidského monstra. První odklon je jednoznačně ke škodě, film působí vizuálně dost nepřesvědčivě a určitá umělost narozdíl do expresionistických kulis boří genius loci filmu. Více než dvě třetiny snímku se odehrávají v nudném salónním prostředí Anglie, scénář prudce redukuje rumunskou expozici i finále v opatství ve Whitby. Prostřední část se zamotává do repetic podobných dialogů i scén a nemohu si pomoci, když není na plátně Dracula, je poněkud nudná. Browning působí jako filmař těžkopádně, střih je hodně uhozený a narozdíl od Jamese Whalea (téhož roku natočil Frankensteina) nemá takový dar pro kompozici obrazu. Druhý odklon však téměř vše napraví. Bela Lugosi dodal Draculovi aristokratický rozměr, který mu přihrblý Max Schreck upřel, a umocnil démoničnost a charisma, které z transylvánského hraběte čiší. Jeho "I am... Dracula" je jedinečným svědectvím o tom, jak hluboko se Lugosi do postavy ponořil a jak labužnicky s ní vychutnal každičké slovo. Detaily na jeho tvář s expresionisticky zvýrazněnýma očima nepůsobí při nejlepší vůli směšně ani v čase splatterů a slizu. Je to právě jeho díl zásluh, který učinil z této verze Draculy kult, byť např. Coppolova verze je filmařsky mnohem dokonalejší. (22.12.2005)

Z takového starého hororu mám já mnohem větší hrůzu (samozřejmě v mezích), než z naprosté většiny hrůzostrašných či rádoby strašidelných příběhů posledních nějakých dvaceti let. Co to způsobuje? Tak především vynucená černobílá barva a také jistá opravdovost scén (mám na mysli třeba absenci digitálních efektů). Například umělé krysy, ač vypadají na první pohled možná směšně, jsou pro mě mnohem strašidelnější, než jakékoliv příšery v dnešních hororových slátaninách, které jsou v podstatě jen jednou velkou počítačovou animací. Bohužel námět není zvládnutý úplně na jedničku a především herecké výkony jsou značně nepřesvědčivé. Některé přímé záběry na vykuleného Draculu, či bláznivého Renfielda také nemusely být tak zdlouhavé, ale jinak je to .....velice dobré.... (27.11.2005)

Z dnešního hlediska zcela směšné a nezvládnuté, s ohledem na dobu leda průměrné. Pominu, že Lugosi prostě není děsivý - samotná stavba filmu, nulová gradace, trapný střih a naprosto nuzný závěr z toho dělají nekoukatelný mišmaš.Když je v obraze Dracula, stojí kvalita za diskusi - když ne, je to zoufalství. I ty tři hvězdy dávám jen s velkou úctou. Frankenstein nebo i starší Nosferatu jsou zcela jiná liga. (20.06.2012)

Téměř absolutně "vykastrovaná" adaptace románu Brama Stokera. Chápu, že zde zeje 70letá časová propast, ale tento fakt u mě nebyl pro film žádnou omluvou (viz řada ještě starších němých filmů, které mám k smrti rád). Browningův Dracula je směšný, nudný, naivní a hollywoodský. Čiší z něj samolibost amerických filmařů, kteří si myslí, že vše vyřeší obsazením herců s přízvukem a průhlednými kulisami. Herci jsou chaotičtí, jejich herectví patří jednoznačně do éry němého filmu, dialogy jsou v jejich projevu jaksi navíc. Lugosi je noblesní a démonický zároveň a společně s (na DVD novou) hudbou Phillipa Glasse vytváří to jediné, proč se dá Dracula dokoukat do konce. Na závěr musím přiznat ještě jedno: roli v mém hodnocení bezeporu hraje Coppolova užasná adaptace se kterou budu všechny Drákulovy variace vždy poměřovat. (30.11.2005)