Truman Show

Filozofický námět romantického ladění v hollywoodské produkci. Film pro každého a o každém z nás. Skvěle lidský Truman a ďábelsky božský Christof v podobenství, ve kterém jde o víc, než pouhé nastavení zrcadla kultuře posedlé reality show a televizí obecně. Zážitek. 90% (16.04.2015)

Peter Weir je opravdu osobitý režisér, jeho filmy jsou zvláštní, nevídané. V Truman Show se jedinečným způsobem zabývá cenou životních hodnot. Je opravdu dokonalý život ideální? Lze skutečně někoho přesvědčit, že tomu tak je? Je pro jiné vážně nejlepší to, co si myslíme, že je pro ně nejlepší? A máme právo je takto manipulovat, byť jsou naše úmysly sebelepší? O svých prioritách si člověk rozhoduje sám a pokud je tlačen jinam, je tento tlak jen rozklepaným prstem na spoušti. Tyto otázky a odpovědi podává Weir vskutku obdivuhodným způsobem, vypomáhá si zdánlivě nicotnými detaily v pozadí i v popředí (např. stále nové reklamy), které pomáhají udržet divákovu pozornost a sdílet pocit nejsitoty s Trumanem. Ale nejen Peter Weir si zaslouží uznání a obdiv, nýbrž také Jim Carrey v přelomové roli své kariéry a Ed Harris, jenž svou postavu režiséra ztvárnil s citem sobě vlastním. (03.02.2004)

Dobré ráno. Tak teď na to koukám s šestiletým odstupem a Truman mě dostal znovu. V době kdy u nás vybouchl reality show boom, je pro nás film aktuálni a hlavně více pochopitelný. Stali jsme se diváky Truman show, prožívali jsme pláč, smích a situace všeho druhu. Trošku mi vadila stereotypnosst, což kdybych to sledoval v realu, tak by mě omrzelo, i když člověk nikdy neví. Díváme se totiž na Truman Show, takže pokud by jsme se neviděli: Dobré odpoledne, dobrý večer a dobrou noc. :) (04.02.2004)

Vzoprenie sa konvenciám diktovaným štátom, zákonom idúcim po ruke korporácii a manipulatívnej obchodno-reklamnej praxi médií predstavovanej osobou riaditeľa televíznej stanice. On je zákon, štát aj obchod, on určuje réžiou tv programu celý život človeka od narodenia. Truman, ktorý pochybuje ,už raz počul o skutočnej povahe sveta v ktorom žije, len nemá dostatok relevantných informácií. Veľmi zaujímavá myšlienka s filozofickým presahom je čiastočne zabitá koncom, idealizujúcim ľudstvo do nepravdepodobne humanistických polôh. Širšia poznámka na okraj: Základný námet (v demokracii máte šancu na alternatívu väčšinovo servírovanej pravdy ale nemáte veľké možnosti na zdôvodnenie slov prečo práve alternatíva?) vystihol už Noam Chomsky v jednom zo svojich dokumentov: pustia vás do televízie, vy na médiami podávanú pravdu poviete úplne opačný názor, ktorý sa sám osebe zdá byť výplodom chorého mozgu, na jeho vysvetlenie však máte len dve tri vety (minúty) a automaticky vás majú za čudáckeho radikála, pretože protinázor vášho tvorí nielen celý obsah spravodajstva vysielaného po zvyšok roka ale aj väčšinu najsledovanejšej zábavy. To čo urobil Truman za risk ale vždy stojí. Za risk skúsiť urobiť čokoľvek v zhode s vlastnou vôľou, a prostým sedliackym rozumom pri nepodľahnutí mediálnym rebríčkom, všeobecne uznávanou mienkou, objektívnou kritikou, poklesnutým vkusom akýchkoľvek moderátorov, písaným zákonom a reklamným usmernením, teda čokoľvek v zrejmom protipohybe s hlavným prúdom. Z jeho unifikovanej výslednice a najmä z konkrétnych každodenných prejavov ide totiž niekedy taká sila až to mrazí. (14.02.2005)

Typicky cenný příklad filmu, na kterém můžeme hledat další a další překvapení i po několikerém zhlédnutí. Invaze médií do života obyčejného člověka v monstrózním nonstop přímém přenosu, který je každodenním chlebem pro miliony čumilů, kteří už zřejmě zapomněli na to, že by mohli žít své vlastní životy. Jen on sám, hlavní hvězda téhle zvrácené show, netuší, že „žije“ na monumentálním jevišti. Originální námět a scénář (dnes už dávno prověřený Andrew Niccol), který osciluje mezi několika žánry, je provokativní, ironický i dojemný. Inteligentní drama Petera Weira má ale především komplikovanější strukturu, než by se na první pohled mohlo zdát (protože je samozřejmě jasné, že Truman na vše přijde a nenechá to jen tak), má také vynikajícího Jima Carreyho, který se od všech těch taškařic posunul vlastně vůbec poprvé k charakternímu herectví (až pak následoval Muž na Měsíci, Majestic nebo Věšný svit neposkvrněné mysli). Tohle nesmí chybět ve sbírce doma na poličce!! (08.03.2013)