Cry-Baby

Netajím se tím,že miluju Johnnyho Deppa a rock'n'roll. Když se tohle spojí,musí vzniknout prostě něco,co se mi bude líbit. A fakt to tak je. Hezky krejzy muzikál,kde je neuvěřitelně moc skvělých písniček (personally muj favorit je Please Mr. Jailer) a hned máte chuť si jít zatancovat. Aspoň já teda! (10.09.2018)

Jediný, kdo může tenhle film brát vážně, je člověk, pro kterého je to prvním snímkem v životě. Parafráze na Pomádu, Hřísný tanec a zřejmě množství dalších hudebně-tanečních filmů s Johnny Deppem? Samozřejmě se nedá mluvit o kvalitě příběhu, už vůbec o něčem jako je hlubší myšlenka. Přesto má tenhle afektovaný muzikál kromě pár dobrých písniček něco do sebe. Co, to si asi každý musí najít sám...Ať už Cry-babyho věčná slza, "šmajchl" louka místo autokina nebo super "geniální" útěk z vězení. Tahle šílená revue má jednu výhodu, přesně víte, co si o tom myslet...buďto ji milujete nebo nenávidíte. (04.10.2010)

Ehm. Dost ujetý muzikál s hodně dobrou hudbou. Chvílema je to fakt super a chvílema dost debilní, ale celkově se mi líbila taková ta naivita a bavilo mě to. Už jen kvůli Johnny Deppovi co zpívá písničky podobné Elvisovi a celkově má i takovej elvisovskej image. Dostával mě jeho gang složenej z megabachyně, Iggyho Popa, harleyařský důchodkyně, ženský se zmutovanym ksichtem a Traci Lords. Deppova holka je taky good. Jako bonus Willem Dafoe v roli bachaře plácajícího Deppa přes prdel. (28.03.2006)

Spektakulární muzikál se střeštěnou zápletkou od velmi odvážného režiséra a scénáristy v hlavní roli s mladým Deppem, kdy se ve stejném roce proslavil coby Edward, v tomto filmu po boku Iggyho Popa, pornohvězdy Traci Lords a také Dafoeho.Je zajímavé, jak se po úspěchu Dirty Dancing hned vyrojilo množství hudebních filmů zasazených do 50. let, tento snímek však od samého počátku postrádal větší ambice, ač není zbytečný, není to ani žádné veledílo.Nejzajímavějším však zůstává fakt, že pan Waters vůbec dobrovolně zvládl přiblížit se konvencím mainstreamových diváků, které tímto filmem zřejmě hodlal získat na svoji stranu, což se povedlo jen částečně. (05.05.2019)

Originálitu svérázné variaci na Pomádu upřít nelze, občas probleskl skvělý fór, jindy pobavila některá z hereckých kreací, ale celé to bylo ujeté způsobem, který mi nepřipadal nijak zvlášť zábavný. Spíš balancující mezi trapností a tripem. Všichni se pitvořili a přehrávali co jim fyzické dispozice dovolily (a některým dovolily opravdu hodně), líčení připomínalo pomstu totálně zhulených maskérů a příběh si dělal co chtěl. Takže nakonec to v mých očích před totálním krachem zachránily hlavně hudební čísla. (22.02.2012)