Matrix Revolutions

Závěrečný díl trilogie Matrix už nelze brát jako samostatně fungující film, ale jako přímé pokračování useknutého Reloaded. Wachowští se nezdržují zbytečným vysvětlováním, ale hází diváka do příběhu po hlavě a nechávají jej, ať se v hektické situaci na plátně i mezi postavami zorientuje sám. Ty mu to neulehčují, mluví v obvyklých hádankách a dvojsmyslech, zkáza se blíží a hlavní postava se ocitá někde mimo oba dosud známé světy... Obával jsem se, že tvůrci zabřednou do tenat zbytečného vysvětlování a prohlubování naznačených odboček a možností, ale naštěstí hned ze začátku eliminovali všechny komplikace a nechali závěrečnou část své trilogie řítit se kupředu jako rozjetý vlak v kolejích anime a videoher, kde lidé v bojových robotech bojují proti statisícům sentinelů a souboj hrdinů probíhá na nebi, mezi zdmi mrakodrapů i v obrovských přívalech vody, aniž by je nějak zdržovaly fyzikální zákony. Wachowští obracejí naruby mýtus superhrdiny, stejně jako se neobtěžují tím, aby diváka oblažovali nějakým ultrašťastným koncem... Snažím se příliš neupadávat do euforických stavů, ale Matrix Revolutions mi splnil sen fanouška science fiction a dosud se z toho zážitku vzpamatovávám. Trilogie Matrix pro mě bude jednou z nejgeniálnějších filmových ság, co jsem kdy viděl, možná geniálnější než Hvězdné války. Jen se bojím, že pro běžného diváka bude Revolutions velmi těžko stravitelný film... (31.10.2003)

„Veštkyňa, ako môžeš čakať, že ti po tom všetkom ešte uverím?“ – „Nečakám nič, drahý Morpheus. Len to, čo som od teba očakávala vždy.“ Bože to sú dialógy... nie je to už až blbé? Hm. No nič. Filozofia po americky alebo trilógia MATRIX sa konečne zatvorila a my sa v nej (znova) stávame svedkami fyzicky takmer až terminátorovsky namakaných hercov, bombastickej vizuálnej žranice, šialene siláckych schwarzeneggerských drístov („Cez tie dvere prejdeš len cez moju mŕtvu riť.“ – „V poriadku.“) a desať-a-viac-významových slov (Strojvodca, Karma, Program, Láska, Vírus, Predurčenie, Vďačnosť, Obeta, Boh, Veštkyňa, Francúz). Vlastne ani neviem, ako to skončilo a mám na práci dôležitejšie veci, ako nad tým rozmýšľať. Je pôvabné, že MATRIX REVOLUTIONS to v technických oscarových kategóriách schytal od komornej drámy SEABISCUIT - DUPOT KONÍ (Wachowskí, otcovia bullet-timeov, aj keď ich v skutočnosti nevynašli, hoci sa klame, že vynašli, sa utopili vo vlastných bullet-timeoch a prestali ich používať v rozumnej miere). (24.10.2004)

Všechny výtky, které jsem měl vůči Reloaded, zde přetrvávají. Mám na mysli zejména první půlku, kde se spíše jen mluví. Bez ohledu na to, jestli ty rozpravy mají nějaký smysl či ne, tempu a gradaci příběhu to rozhodně neprospívá. Druhá půlka mnohé zachraňuje, a jako celek je Revolutions o něco lepší než dvojka. Triky už naštěstí nejsou tak křiklavě digitální. Dále oceňuji, že na soundtracku už nejsou žádní ňuňu-metalisté. Děj je sice obtížně pochopitelný, ale rozhodně je mi tento styl sympatičtější než primitivní bayovky a vůbec filmy typu "Jde bouchač a všechny odbouchá". Matrix povýšil inteligentní sci-fi mezi mainstream, a doufám, že byl jen první vlaštovkou a čeká nás více podobných filmů. (06.11.2003)

Trojka možná není tak atraktiní na opětovná shlédnutí, jako předchozí dva díly a proto stačí vidět pouze jednou. Ale i přesto je to sakra dobrý film. Akční scény jsou nadčasové, děj je plný zvratů a líbí se mi celková nápaditost v soubojích. Konec pak následně poměrně smutný a to je také hlavním důvodem, že si film nerad pouštím znovu. Na rozdíl od prvních dvou dílů, kvůli výše zmíněným důvodům také dávám nižší hodnocení, ale celkově bych trilogii hodnotil pětí hvězdami. Celkově: 93% Trojka: 82% (09.05.2021)

Kdybych měl být upřímný, o žádné pokračování jsem nestál. Vše, co jsem potřeboval, se jedničkou uzavřelo a pocit dokonalého uspokojení jsem si nechtěl nechat vzít. Dialogy stejně jako ve druhém díle vypadají, jako kdyby si tvůrci z diváka dělali legraci. Asi by někdo namítl, že se všechno dá vysvětlit a vše má svůj smysl. Jenže já se chci u Matrixu bavit. Udržet v hlavě celý koncept je navíc poměrně obtížné. Filosofické cákance ze dvojky nejsou nikterak zúročené, prostě nabalujeme další scény a vrstvy, až se nám v tom všem nechce vůbec přehrabovat. Navíc mi přijde, že ve trojce jsme už v úplně jiném žánru, realistická sci-fi je pryč, Neo a spol. jsou v jakémsi fantasy patvaru, atmosféra je definitivně tatam, akce prakticky vůbec nestrhne. Co na tom, že na velký fight se připravují obří dvounozí roboti, kterým ubozí přihrávači rozvážejí na jakýchsi trakařích náhradní munici (ano, přesně tak). Za chvíli tahle pasáž omrzí, což se u jedničky u žádné akce říct nedalo. Ani finální monumentální souboj při přihlížení stovek agentů Smithů nestrhne. Žádná revoluce, průměrný kus, který nenutí se k němu vracet. Neříkám, že se třetí díl vyloženě nepovedl, ale prostě se neuvěřitelně vyvedla jednička. A od té se všechno odvíjí. (07.09.2016)