Romance pro křídlovku

Hodně pěkný film, který navíc se nepokouší "doslovně" převést úchvatnou báseň. To by se musel Otakar Vávra vložit do větší montáže a vykreslit nějak permanentně, v každé chvíli všechny ty kopřivy, letní slunce a hřejivý večerní měíc, klid a lyriku mládí, melancholii. Kdežto sepsal s Františkem Hrubínem jednoduchý scénář, v němž je děj přehledný a dramaturgicky zajímavý (vyprávění je vlastně vzpomínkou, proto ten výrazný subjektivní střih, postupující po fotografických obrazech a detailech - pamatujeme si vždy jen pocity a nezachytitelné "snímky", které utkví v paměti). Otakaru Vávrovi nelze upírat nikdy režisérské nadání; a kvůli tomuto snímku dokázal, že měl i svou poetickou osobnost. Vyprávěl, že si s básníkem Hrubínem padli do noty: zpracování povídky Zlatá reneta je spoluprácí o rok předcházející tento hluboce citlivý film. (24.01.2009)

Prolog filmu (ještě před úvodnímu titulky), v němž se po letech potkávají dva soci v lásce Vojta a Viktor, mi přišel takový trošku "nemastný neslaný". Ale patrně to byl tak trošku i úmysl, aby o to více vyznělo ono následné nostalgické vzpomínání na dobu Vojtova mládí a jeho studentkou lásku Terinu. To je zpracováno vskutku úžasně poeticky (např. krásné pomalé záběry kamery) a podpořené krásným hudebním motivem ze skladby Herkulovy lázně, který se prolíná téměř celým filmem. Otakara Vávru mám spojeného s úplně jiným tipem filmů, takže možná i o to více mě tento film potěšil. A Jaromír Hanzlík už coby mladíček ukazuje, že prostě byl a je pan herec. (12.02.2017)

Žádná klasická letní romance, ale citlivě poetické a smutné drama podle námětu Františka Hrubína. Ty zvuky léta z filmu přímo sálají a sám režisér v nějakém dokumentu říkal, že to byla jeho nejlepší spolupráce s kameramanem a že si to všechno Andrej Barla chtěl natočit i v noci nebo ve dne, každou vážku, včelu, kdejaký hmyz a proto ze snímku přímo vyzařuje a voní léto. Nádherně provedené. Nebo Vojtův děda, který je po mrtvici - to jsou nezapomenutelné scény. Zbytečné psát něco dále, to bych mohl rozebírat každou scénu, každý detail, každý záběr. Spolu s Kladivem na čarodějnice a Zlatou renetou jsou tyto tři filmy nejlepší režisérskou tvorbou Otakara Vávry. Všechny vznikly v 60. létech a já si můžu znovu postesknout - ach, ty zlatá šedesátá!! (24.01.2016)

Báseň Františka Hrubína je nádherná. Líbí se mi, že každý člověk, ať je jakýkoliv, si odnese to stejné. Ne poučení, ne hořkou pachuť na jazyku, ale úctu k autorovi. František si vybásnil srdce a já očekával podobnou ódu na lásku i ve filmovém zpracování. Bohudík, atmosféra mě stejně drancovala jako při četbě (horko, prašno, pocit, že se něco přiřítí). Jaromír Hanzlík (ano- taky někdy býval mladej kluk) je přesvědčivej do tý největší možný míry, což je nesmírný přínos. Málokdy se stane, že herec odpovídá přesně vaší představě. Romance pro křídlovku mohla být natočena epicky, ale Vávra naštěstí zvolil civilnější formu, která je opravdu bomba a rozhodně filmu prospívá. A když už nic, tak je tu pořád ta báseň, která fakt nezestárne... (12.08.2009)

moja zaujímavosť: Na MFF v Moskve 1966 získal film Zvláštnu cenu poroty a Striebornú medailu. (dyfur) Jaromír Hanzlík dostal za úlohu študenta Vojty v roku 1968 cenu Ministerstva kultúry, ktorá bola dotovaná poukazom na auto. Neznamenal peniaze, len prednostné právo na kúpu automobilu z produkcie socialistických štátov. (dyfur) (30.09.2014)