Krakatit

Velmi "české". Musím říct, že Čapkův román pravděpodobně nešel zpracovat lépe a Otakaru Vávrovi se daří zachytit vše včetně atmosféry a bezchybnosti postav. S čistým svědomím však nemohu dát 5*, protože mi přijde, že si to snímek nezaslouží a že nezanechal ve mě ten správný pocit. Ohledně konce, který i v knize je jaksi "vnucený" se raději nebudu vyjadřovat. (06.11.2007)

Tvůrci Krakatitu měli ve své době v podstatě jednoduchou roli. Dílo Karla Čapka je tak geniální a nadčasové, že bylo jasné, že obzláště scény analogické s nacisty budou i ve filmu mrazivé. Otakaru Vávrovi se ale naštěstí navíc ještě podařilo pochytit něco z orsonwellismu, takže film funguje i dnes, po 60 letech, což se podaří sakra málo. Výjimku tvoří jen některé dialogy a scénky, které už dnes působí nepřirozeně a úsměvně, zvlášť ta romantičtější složka. Celkově je ale film nesmírně ponurým dílem. Svým místy skoro až apokalyptickým vyzněním rozhodně není snímkem na příjemné sobotní odpoledne. (16.11.2008)

Dost podivný filmový patvar, něco mezi dramatem o odpovědnosti a vině, a sebeparodií, celé to působí tak křečovitě a amatérsky, přitom to mělo být smrtelně vážné, a určitě nešlo o nějakou záměrnou grotesku. Herecké výkony i stylizace je přehnaná, na to je naroubovaná trocha tý dobový ideologie, a výsledek působí dost nejapně. Solidní je snad jen vizuální podoba filmu a zajímavý je motiv svedení charakterově nepevného inženýra Prokopa vypočítavou Princeznou, ve které probudí cit, snad. Nevěrohodně vyznívaj i snově laděné scény a portréty "válečných štváčů", ve výsledku je to až příliš naivistické ne li docela pitomé. (19.05.2011)

Nadčasový skvost. Jak po stránce režisérské (na svou dobu prudce moderní a invenční Otakar Vávra), tak příběhové (mé silné nutkání přečíst Čapkovu předlohu), herecké (Karel Höger se svým všesmyslně ohromujícím výkonem jako jasný adept na Oskara) a hudební (především depresi navozující a jako buldozer vše devastující motiv za času pocátečních titulek) ... Zážitek ... Život je třaskavina, víš? Prásk, člověk se narodí a rozpadne se, bum! A nám se zdá, že to trvá bůhvíkolik let, viď? (17.11.2008)

Světoznámý přepis stejnojméného románu, brilantně převedeného na filmové plátno. K mimořádnému úspěchu tohoto vesměs fantastického snímku nepřispěl jen výtečný emocionálně tvůrčí (exaktní) vědec Ing. Prokop v podání Karla Högera nebo působivá Srnkova hudba. Ve filmu se dynamicky střídají a mění obrazy jednotlivých prostředí a prolínají se výjevy z reality se snovými a horečnatými představami hlavního hrdiny. Ústředím dramaturgickým principem adaptace je tedy kontrast představ a skutečností. Zároveň film posloužil jako vzorný předobraz k propagaci míru, ve své době aktuálně varoval před nebezpečím zneužití ničivé síly ukryté v hmotě. Televizemi neprávem opomíjený titul a já jsem rád za jeho znovuuvedení. (12.05.2006)