The End of Agent W4C
Režie:
Václav VorlíčekKamera:
František UldrichHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Jan Kačer, Květa Fialová, Jiří Sovák, Jan Libíček, Jiří Pleskot, Jiří Lír, Jaroslav Kepka, Václav Kotva, Zdeněk Blažek, Zdeněk Braunschläger, Jaroslav Cmíral (více)Obsahy(2)
Agent W4C je muž s ocelovými nervy a neobyčejným postřehem, který naráz myslí a jedná. Setkáváme se s ním v okamžiku, kdy ho rozkaz Velkého šéfa vytrhuje z vysokohorské idyly, ozvláštněné jen tmavovlasou kráskou a krátkou přestřelkou s nepřátelskými špióny. To vše musí W4C opustit a vydat se do neznámého města Prahy, aby tam „bestiálně krásné“ agentce Alici předal tajný plán na vojenské využití Venuše. Na likvidaci největšího agenta světa, velkého svůdce, sympaťáka a hrdiny však nakonec stačí bezelstně pečlivý obyčejný český účetní Foustka se svým psem Pajdou... Režisér Václav Vorlíček natočil tuto parodii na filmy se špionážní tematikou podle scénáře Oldřicha Daňka v roce 1967. V hlavních rolích diváky potěší Jiří Sovák, Jan Kačer, Květa Fialová, Jan Libíček a další. (Česká televize)
(více)Recenze (214)
Tenhle Vorlíčkův majstrštyk s přibývajícími léty zraje jako víno... Nemůžu jinak, než přidat jednu hvězdičku a zaokrouhlit celkový dojem na 95 %. Není to jen parodie na bondovky a akční špionážní thrillery, ale především navýsost inteligentní komedie natočená talentovaným režisérem a zahraná hereckou špičkou 60. let. Je to film spadající do nejšťastnějších let české filmové produkce, kdy už se toho hodně mohlo a zároveň pravidla hry nediktovala komerce. Vyzdvihovat jednotlivé herce, hlášky nebo scény nemá smysl, protože jde o zvlášť vyrovnané filmové dílo. Celkový dojem: 95 %. ()
Pes pana Foustky mi léta utíkal, tak jsem si na něj na Vánoce počíhal a konečně jsem z něj viděl něco víc než jen čenich. Vynikající parodie na nejmenované filmy z nejmenované země, kterým jsem nikdy moc nepřišel na chuť. V českém podání s kopicí absurdního a černého humoru je to ale úplně jiná písnička. Sexy mrcha Květa Fialová, drsný James, tedy Jan Kačer a nenapodobitelně neobyčejně obyčejný Jiří Sovák jako účetní Foustka, který se de facto jen tak mimochodem nachomýtne k likvidaci celosvětové sítě agentů cizích mocností a ještě přitom stihne vyhrát mezinárodní plavecký závod. ()
Zatímco opus magnum Oldřicha Lipského ("Limonádový Joe") slavil už tři roky úspěchy doma i v zahraničí, druhý český klasik žánru parodie "úpadkových západních filmů" Václav Vorlíček se ke svému životnímu dílu s názvem "Pane vy jste vdova" teprve zvolna nadechoval. Podobně jako jeho předchozí film "Kdo chce zabít Jessii" je i "Konec agenta W4C" filmem velmi nevyrovnaným. Problém je v obou případech zjevně především v tom, že režisér teprve hledal ten správný herecký odstín. Tam, kde šlo o prosté napodobení v zásadě jasně definovaných rolí (Jan Kačer, Jan Libíček či Květa Fialová) to tolik nevadí, problém nastává v případě "agenta 13B", tedy postavy primárně určené k vytváření onoho zábavného a komického. To je ovšem zcela proti logice a řádu dobře fungující parodie, neboť v ní samozřejmě nemá naivní účetní co pohledávat. Možná šlo o jistou pojistku pro případ, že by parodie sama o sobě nefungovala tak jak má. Vznikl tak žel ukázkový kočkopes, což je veliká škoda. Jan Kačer hrál svého chladného a mlčenlivého profesionála, který je vždy ve střehu a vždy nad věcí opravdu dobře. Veliké škoda, že si podobných rolí nemohl v socialistickém Československu střihnout víc... Celkový dojem: 70% ()
Lze tam najít lecos zábavného, ale dnes už je film mírně vyčpelý. Asi nejslabší Vorlíčkovina - alespoň pro mne. Ve své době to asi mohlo mít větší grády právě díky tomu, že to parodovalo tehdejší módu špionážních filmů s Bondem v čele a jeho různými klony např. s Jerry Cottonem v Zápaním Německu. U filmu je milé, že je doslova prošpikován tehdejší hereckou elitou, tehdy často na vrcholu sil i krásy (Fialová). Dávám za tři slánky. * * * ()
Film jsem viděl několikrát a musím přiznat, že pokaždé mi přijde lepší. Jiří Sovák v roli účetního, kterému se obrátil život naruby. Tento český trend, postavený na tom, že si někdo někoho s někým splete, se českému filmu velice dařil a byl rozvíjen vždy v dokonale trhlé zápletky a šílené extrémy. Mezi tím vším je tento film gentlemanem a já nemohu jinak, než si jej proto tak cenit. 95% = 5/5 ()
Galerie (11)
Zajímavosti (24)
- Istý francúzsky producent prišiel so záujmom o remake, čo sa pri vtedajších československých komédiách stávalo takmer zvykom, ale celý projekt vyšumel do prázdna. (Raccoon.city)
- Pes, ktorého mal pan Foustka (Jiří Sovák), bol vybraný náhodne. Pôvodne zvolený pes, ktorého majiteľ tri mesiace trénoval pri prvom filmovaní, ušiel z nakrúcania, našťastie v ateliéri sa náhodou objavil iný psík - volali ho Pajda - ktorého filmári odkúpili za 100 Kčs a ktorý zvládol všetky scény bez problémov. (dyfur)
- Jiří Sovák (pan Foustka) vzpomínal, že pes se "podle scénáře jmenoval Pepa. Produkce nemohla dlouho psa sehnat, nakonec ho přivedli z psího cirkusu. Že je prý cvičený, a že tu roli tedy bude hrát. Mé pozornosti ale neušlo, že pořád kouká vytřeštěně po svém pánovi. Povídám: 'K čemu je mi cirkusový pes? Copak bude dělat kotrmelce nebo chodit po zadních? Pro film potřebuju, aby byl u mě, aby zůstal, když je klapka, aby poslouchal mě.' Majitel psa, cirkusák, se bránil, tušil nepříjemnosti. Do kapes mi trvale cpal syrová játra určená psovi, kterému jsem se tím měl zalíbit. Byl jsem krvavěj, smrděl jsem... Záhy jsem zjistil, proč z produkce naléhají: za toho psa už zaplatili nemalou částku. A celý psí cirkus kvůli téhle roli stál. A pak - prý už je podepsaná smlouva. Překvapeně povídám: 'Kdo ji podepsal? Ten pes? Majitel mě nezajímá, dělám film se psem!' Měl jsem pravdu. Po dnu a půl přišla stopka. Dál to prostě nešlo. Pes nebyl - vyjma kotrmelců - ničeho schopen. Vygumovaná osobnost. Konstruktivně jsem navrhl: 'Podívejte, takhle vybírat psa je blbost. Udělejte psí sympozium, přiveďte na něj nějaký adepty a ať si pejsci vyberou mě. Vždyť i psi mají určitý vkus - a tady jde o hodně, měli bychom proto přistupovat k problému vážně. Pes s osobností přece také inklinuje jen k někomu, ať má tedy možnost výběru.' Udělali, jak jsem řekl, a mezi uchazeči se objevila i malá fenka. Jmenovala se Pajda. Drobná, rozverná, s černým monoklem u oka. (...) Během deseti minut z nás byli kamarádi. Pajda uměla moc věcí. Hned v prvních minutách mi její majitel (byl do ní zamilovaný, koupil ji od jednoho člověka, který ji šel právě utratit, za deset korun) povídá: 'Zašeptejte: Čepička.' Zašeptal jsem: 'Čepička.' V tu ránu Pajda přiběhla, bafla, ňafla a už držela klobouk v zubech. Povídám: 'Zůstaň!' Zůstala. Vybrala si mě sama. Točil jsem s ní a štáb nevěřil svým očím, jak nám to krásně vychází. (...) Nechal jsem Pajdinku hrát, přizpůsoboval jsem se. Nejen v akci, také ve slovech. Text jsem si brumlal jen tak pod vousy, vlastně pod krásný velký knír, který tahle postava měla předepsaný. Domluvil jsem vše zřetelně až při postsynchronech, při natáčení jsem vypadal spíš jako břichomluvec. Pajda poslouchala, a tak vznikl dojem, že jsme ohromně secvičení, zatímco to byla čistá improvizace." (NIRO)
Reklama