Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky

Pes pana Foustky mi léta utíkal, tak jsem si na něj na Vánoce počíhal a konečně jsem z něj viděl něco víc než jen čenich.  Vynikající parodie na nejmenované filmy z nejmenované země, kterým jsem nikdy moc nepřišel na chuť. V českém podání s kopicí absurdního a černého humoru je to ale  úplně jiná písnička.  Sexy mrcha Květa Fialová, drsný James, tedy Jan Kačer a nenapodobitelně neobyčejně obyčejný Jiří Sovák jako účetní Foustka, který se de facto jen tak mimochodem nachomýtne k likvidaci celosvětové sítě agentů cizích mocností a ještě přitom stihne vyhrát mezinárodní plavecký závod. (05.01.2022)

Lze tam najít lecos zábavného, ale dnes už je film mírně vyčpelý. Asi nejslabší Vorlíčkovina - alespoň pro mne. Ve své době to asi mohlo mít větší grády právě díky tomu, že to parodovalo tehdejší módu špionážních filmů s Bondem v čele a jeho různými klony např. s Jerry Cottonem v Zápaním Německu. U filmu je milé, že je doslova prošpikován tehdejší hereckou elitou, tehdy často na vrcholu sil i krásy (Fialová). Dávám za tři slánky. * * * (01.01.2017)

Krásná česká parodie na Bondovky v komunistickém a českém stylu. Macourek a Vorlíček pro mne je sice stále dobrý humor, ale přijde mi druhořadý v porovnání se Smoljakem a Svěrákem a nebo s Lipským. Přijde mi to prostě lehce mimo mísu oproti jiným komediím z komunistické doby, ale i tak se mi tato blbinka líbila. Nelámal jsem se u toho smíchy, ale byly taky dobrý momenty. "Co tady děláte člověče?" - "Já jsem agent číslo 13!" - "Poslyšte, dejte si černou kávu a jděte se vyspat. A příště si dejte pozor, rozumíte?" - "Počkejte... já jsem vážně špijón." (15.04.2016)

"Tak nám se řekne letadlem, a von si přijde kanálem !! Nebo.. Nebo je to dálkový topení ??" ;) Tak nakonec ta Vorlíčkova poněkud chladná spy parodie s bizarním názvem bezchybně funguje zejména jako nesporný důkaz skutečnosti, že Jiří Sovák by skvěle zahrál prakticky opravdu cokoliv, dokonce i pitomce, kterého mu nakonec i s několika připomínkami a přimhouřeným očkem spolknu, stejně jako všežravec Jan Libíček tu červenou kouli..;) Škoda přeškoda, že se autor scénáře, Oldřich Daněk z prken, co znamenají svět, až příliš zaměřil na tu černočernou absurditu a příběh se tak přes veškerou snahu stále se ještě hledajícího, leč nesmírně hravého a invenčního, Václava Vorlíčka táhne jako yperit, který však nakonec bohudík většinu těch gagů, byť i s nimi tvůrci překvapivě šetřili, spolehlivě nepřizabije.. Zato ten hudební motiv Svatopluka Havelky spolehlivě otrávil mě.. Konec agenta W4C však v závěru vyústí ve velmi slušnou pointu, což mě naplňuje přesvědčením, že je vlastně naprosto zasloužené to čtyřhvězdí, které kupodivu i koresponduje se zdejším celkovým hodnocením.. (05.06.2014)

Zřetelně nejslabší zástupce klasické parodické školy českého filmu, Václav Vorlíček prostě není Oldřich Lipský. Stát totiž rozkročen nad dvěma různorodými pevninami a nerozejít se nakonec ani jedním směrem, to není při rychlém pohybu zemských desek ve stínítku televizoru právě ta nejlepší volba. Vorlíček chce jednak parodovat západní vlnu agentských filmů (a nebudeme daleko od pravdy, když gró téhle vlny bude tvořit hlavně agent Jejího Veličenstva James Bond), což se mu ještě jakžtakž daří, druhak chce Vorlíček ale natočit svůj osobitý klon později tak úspěšných crazy komedií (Pane, vy jste vdova, Což takhle dát si špenát...), což je ovšem zatím bolestná Achillova pata nadějného režiséra, byť jeho hrdinové jsou exponováni více než sympaticky, brzo se sympatie vytrácí. Scénář Oldřicha Daňka totiž nenabízí tolik světlých míst a geniálních dialogů a pohříchu černého humoru a ani Vorlíčkova režijní imaginace či stylizace filmu ještě nepřináší dostatek kvalitních a nezapomenutelných gagů. Celý projekt pak ve výsledku působí příliš chladně a po příletu agenta W4C do Prahy vypadá spíš jak dobová česká detektivka, přepsaná ovšem v duchu absurdního divadla. Navíc Jiří Sovák se do konceptu celého filmu příliš nehodí, jeho zamýšlená obyčejnost nepůsobí kontrastně oproti světu agentů, ale spíše fádně a nudně. Jasné je jedno, totiž že režim toleroval českou parodickou školu právě kvůli tomu, že si tvůrci brali na paškál úpadkové západní žánry, jak jimi byly chápány nejen špionážní thrillery o superagentech, ale i komiks, western, rodokapsy a konec konců i dobrodružný román...což umožnilo tvůrcům v čele s fenomenálním Oldřichem Lipským natočit skutečné klenoty filmové parodie. Václav Vorlíček se prostřednictvím psa pana Foustky ale teprve hledal... ,,Říkal jsem vám, milý Sterne, že nasazujete svůj tlumič příliš pomalu!" (25.06.2011)