Ako sa budia princezné
Režie:
Václav VorlíčekScénář:
Bohumila ZelenkováKamera:
František UldrichHudba:
Karel SvobodaHrají:
Jiří Sovák, Milena Dvorská, Marie Horáková, Jan Hrušínský, Jan Kraus, Vladimír Menšík, František Filipovský, Stella Zázvorková, Oldřich Velen (více)Obsahy(1)
Když se Dalimilovi a Elišce narodí dceruška, která dostane jméno Růženka, je to sláva převeliká, protože rozhodně není obyčejná. Je to princezna Růžového království, v němž je Eliška královnou a Dalimil spravedlivým vládcem. Jediný, kdo nejásá, je královnina starší sestra Melánie, která se užírá závistí a vztekem ve zchátralé věži, protože je starší a podle tradice měla být královnou. Dalimil se však zamiloval do Elišky, a tak Melánie o vytouženou korunu přišla. Naplněná zlobou Růženku prokleje kletbou, podle níž se v den sedmnáctých narozenin píchne do prstu, usne navěky a s ní celé království. Král nechá princeznu střežit, snaží se odstranit všechny ostré předměty z dosahu, a když se její sedmnáctiny nebezpečně přiblíží, rozhodne se provdat ji a tak ji zbavit prokletí. Za ženicha jí vybere prince Jiřího z Půlnočního království, jenže Růženka se zamiluje do princova mladšího bratra Jaroslava. Ten sice namyšlenému, hloupému bratrovi vždy ustupuje, ale tentokrát se rozhodne, že ho vyhrát nenechá. Nečekaná nehoda mu sice prohraje sázku o princeznin polibek, chytrá Růženka však brzy odhalí, jak je to s hrdinskými kousky prince Jiřího, a ke zděšení rodičů si ho odmítne vzít. Nastává den narozenin, a když se kletba naplní, může ji zlomit jen jediný člověk. A tak se princ Jaroslav vydává přes zákaz rodičů do zakletého království, aby ji zachránil. (TV Nova)
(více)Recenze (384)
Klasická česká pohádka Pražského jara a zlatých let šedesátých vůbec, chtělo by se zvolat i dodat při četbě jednovětých, jednoznačně černobíle hodnotících soudů. Nástup civilních, vnějškově i niterně ve svých projevech odpatetizovaných hrdinů, reagujících na v tomto - a nejen v tomto ohledu - přepjatě sentimentální padesátá léta, se projevil i zde. Hravost dívčího Růženčina mládí, skvěle pojednaného Bohumilou Zelenkovou, úsilí chránit a zachránit nevinné mládí, které se provinilo již pouhým faktem svého bytí, to všechno jsou posuny, které tomuto klasickému dílu vtiskují nenapodobitelně neopakovatelnou tvář. Fakt, že v našich pohádkách předlistopadu až na výjimky hráli přední čeští herci a angažovali se v nich i nejlepší režiséři pomyslného "velkého" umění, byl dalším z činitelů opravňujících mluvit o světově proslulé české (československé) škole dětské a mládežnické tvorby. Zlínský festival, pozoruhodný unikát své doby - a chválabohu i naši současnosti - buď nejen mně svědkem. Ale teď už mě omluvte - ta hora keřoví vonícího nezaměnitelnou vůní už na dálku mě volá. Proč? No přece ... ()
Moje oblíbená pohádka, jejímuž kouzlu jsem podlehla až v pozdějším věku(že by se dříve tolik nevysílala?!). Klasické zpracování Vorlíčka se opravdu povedlo. Stejně jako výběr herců (především nezapomenutelný Vládimír Menšík, který už v době natáčení bojovala s nemocí), krásná hudba a celkový děj. 78%. ()
Velice milá pohádka, kterou by bylo radno připojit na stejnou úroveň jako ty z 50. let. Plejáda skvělých herců, výborná režie i scénář, jehož jádro sice spočívá v klasickém příběhu o Šípkové Růžence, ale je napsán s řadou dobrých nápadů, mimochodem Jan Kraus jako by hrál sám sebe... A princezna Růženka měla tvářičku možná milejší, než všechny její předchůdkyně... Libuši Švormové přímo sekla role odstrčené sestry - kouzelnice... A pak hudba Karla Svobody, jeho "Jdi za štěstím" je právě z této pohádky... ()
Václav Vorlíček bez formy. Princ je kandidátom na najhoršieho a najškaredšieho princa zo všetkých československých rozprávok. Princezná pôsobila znudene až nemocne. Veď aj jej matka či zlá teta vzbudzovali väčšie pnutie než ona. Menšík stvárnil síce zábavnú postavu, ale bohužiaľ pôsobil silne unaveno. Ako po veľkom fláme. Filipovský, Sovák úplne zbytočne investovali svoj dôchodkový čas. Kráľom nekráľom rozprávky je jednoznačne Kraus. Za mňa jeho životná rola. Videl som prvý raz až v roku 2023 a bez akejkoľvek detskej nostalgie som nenašiel žiadne namotávky. ()
Tak tohle jsem měl moc rád. Nevím sice jak by se mi to líbilo dneska, ale v době když jsem tento film na kazetě přetáčel minimálně dvakrát do měsíce byl pro mě Vladimír Menšík v roli sluhy naprosto neodolatelný a vtipný. Ať už učí prince plavat, okrádá spící o jídlo, zápasí v Janem Krausem v roli neschopného princeznina nápadníka, nebo když je nešťastný že se zase nenají, vždycky okouzlující. ()
Galerie (20)
Zajímavosti (29)
- Herec Jan Hrušínský v roli prince Jaroslava utrpěl během natáčení vlastní vinou zlomeninu stehenní kosti. Po jednom natáčecím dnu byl ubytovaný společně s hercem Janem Krausem a představitelkou Růženky Marií Horákovou v hotelu v Telči, kde všichni tři měli shodou okolností pokoje hned vedle sebe, příčemž Marie Horáková jej měla mezi pokojem Jana Hrušínského a Jana Krause. Oba Janové se tehdy dohodli, že Marii překvapí a že k ní do pokoje vlezou po římse, jenomže s Janem Hrušínským se římsa utrhla, on proletěl skleněnou tabulí okénka od restaurace, která byla přidružená k hotelu, a spadl na výčep mezi stoly. Paradoxní bylo, že před několika málo minutami prý Jan Hrušínský z téže restaurace odešel do svého hotelového pokoje. (Lynette)
- V pohádce mělo být odstraněno všechno špičaté, ale zůstala koruna krále se špičatými hroty a špičatý plot kolem výběhu medvěda, o který si dokonce princ Jaroslav (Jan Hrušínský) záměrně roztrhne šaty. (M.B)
- Když se Jan Hrušínský vrátil z nemocnice po úrazu zlomené stehenní kosti na natáčení, v šatně narazil na Jiřího Sováka, který jej uvítal zpět slovy: "My jsme taky chlastali a padali, ale nikdy ne tak z vysoka..." (Redyx1)
Reklama