Dogville

Filmové prostředky jsou zredukovány až na samou dřeň, přesto film nepůsobí divadelně. Vyžaduje divákovu spoluúčast a fantazii (takhle krásný západ slunce už jsem ve filmu dlouho neviděl). Jen mám občas pocit (možná i díky té zbytečně ruční kameře), že režisér dává najevo až jakési intelektuální opovržení filmem, které tentokrát nevyznívá jako koncept, ale spíš jako póza. A k tomu příšerné moralizování. Přesto výjimečný filmový zážitek. (13.09.2005)

Vynikající. Nejsem si jistý, zda-li bych si film pustil, kdybych předem věděl, jakým stylem je natočen. Naštěstí jsem tak učinil a jsem nadšen. Jednoduchý děj prohlouben sondou do temných zákoutí lidských duší se naprosto úžasně hodí právě k takovéto minimalistické formě. Šťastný ten, jemuž nebylo z filmu z vlastní zkušenosti nic povědomé. (06.04.2009)

Dogville je výborný filmo-divadelní zážitek, protože perfektně potírá některé jinak neodstranitelné nedostatky divadla a to 1) Že herci nemohou hrát mimikou, ale jen hlasem a rozmáchlými gesty 2) Že divák si sám vybírá perspektivu, má až přílišný nadhled a nelze u něj vytvořit atmosféru ztísnění, či strachu. Dogville je právě na atmosféře úzkosti, bezmoci a tyranie vystavěno, graduje pečlivě a neochvějně, slouží jako sonda do temného kouta lidské duše (postavám lze uvěřit). I pouhé rozbíjení porcelánových sošek je zde útrpnější než litry cákající krve jinde. Líbila se mi také práce se zvuky (člověk obrazně otevře dveře, ale zvuk je reálný), technicky považuji Dogville za mimořádně vyvedený experiment s excelentními hereckými výkony, ovšem dokonalé to taky není... 8/10 (25.05.2009)

Lars von Trier rád překvapuje svými inovativními filmařskými postupy a překvapil i tentokrát. Spíše ale v záporném slova smyslu. To, co vás asi ihned praští do očí, je volba prostředí, do něhož je celý děj koncipován. Jeden malý prostor, do kterého jsou stylizovány postavy městečka Dogville, sice zaujme originalitou, kolísající děj ovšem díky uzavřenosti prostředí dostane ještě jasnější kontury. Toto divadelní aranžmá Trier prostě nedokázal ukočírovat, což mu asi nejvíce uškodilo. Samotný příběh se opět pokouší o navození destrukčně emocionální nálady, výsledek ale zůstal tak na půl cesty. Pocit vykonstruovanosti tu budí velmi silný dojem, který se zviditelní hlavně v přehnaném „očisťujícím“ závěru. Pravdou zůstává, že film je nabyt spoustou zajímavých úvah, myšlenek o lidskosti, lidech, vztazích..., na Triera je to ale nestoudně málo. (03.01.2004)

Nádherně brutální kladivo na emoce (hlavně při prvním zhlédnutí) & genialitka, která o lidech vypovídá tolik pravdivě znepokojivého. Herci jsou skvostně autentičtí (v čele s výbornou Nicol a ještě o kus lepším /a samozřejmě hezčím/ Paulem) - a aby taky ne, Mistr Lars jim jistě dával co proto a já před ním a jeho úžasně specifickým "přístupem k věci" jako obvykle smekám. Ať už v kině, a nebo třeba na kapesním počítači, Dogville je neskutečně silný film, který bych doporučila opravdu KAŽDÉMU! Jen ať se oddělí zrno od plev... (04.01.2008)